Straussova skvělá Die Frau ohne Schatten v Curychu

Vít Dvořák, 22.01.2010 1:00

“Jedna je víla a druhá je pozemská bizarní žena v zásadě s velmi dobrou duší, nepochopitelná, náladová, panovačná a přitom přece jen sympatická… A to celé je směsice, palác a chalupa, kněz, lodník, pochodně, skály, sbory, děti…” Tak charakterizoval Hugo von Hofmannsthal svoji vlastní povídku, když o ni psal Richardu Straussovi. Základním tématem je prodej stínu, kdy se Hofmannstahl nechal inspirovat křesťanskými pohádkami o prodeji duší, kde chůva přejímá roli ďábla. Teprve o osm let později, 10.října 1919, mělo Straussovo mistrovské drama podle tohoto příběhu Die Frau ohne Schatten (Žena beze stínu) úspěšnou premiéru ve Vídni. Návrat k expresionismu, oceňovanému v předchozí Elektře a Salome, s velkým orchestrem, brilantní instrumentací, neustále kolísající mezi realitou a iluzí, plný symbolů a spletitých motivů, s partiturou o délce přesahující tři a půl hodiny čistého času, je věru těžkým interpretačním balvanem.

R.Strauss: Die Frau ohne Schatten – Curych 2009 – Michael Volle (Barak), Birgit Remmert (Die Färberin)

I proto se tento příběh s puncem výjimečnosti neobjevuje na repertoáru operních domů často, a teprve vlastně po druhé světové válce mu několik jeho výraznějších inscenací zajistilo zviditelnění jeho nepopiratelných kvalit. Ještě před pár lety uváděla Wiener Staatsoper Ženu beze stínu v magicky strhující režii Roberta Carsena. Je velmi smutnou a jen těžko uvěřitelnou skutečností, že v Praze toto mistrovské dílo do dnešního dne nezaznělo. Ne nadarmo vzpomíná dlouholetý přední sólista opery pražského Národního divadla barytonista Antonín Švorc na své hostování v roli Baraka v někdejší berlínské inscenaci Ženy beze stínu jako na jednu z neúžasnějších operních partitur, které měl možnost poznat.

Janice Baird (Die Färberin)

Nejnověji teď se Straussovou Ženou beze stínu přišla opera curyšská, výjimečná jak šíří spektra svých premiér, tak i dramaturgickou objevností svého repertoáru. Režisérský matador současné opery David Pountney vytvořil strhující inscenaci, skvěle vystihující do značné míry patetický příběh, propojující tři tolik odlišné světy obyčejných lidí, císařů a duchů. Světy odlišné, ale přece jen nakonec “usmířené” díky lásce a lidskosti, které zdolávají každou vinu. Světy, které Pountney dokáže naprosto přesně vystihnout skvěle nadávkovanou osobitou symbolikou i akcentováním pro děj klíčových stiuací.

Emily Magee (Die Kaiserin)

Budoucí hudební ředitel vídeňské Státní opery, dirigent Franz Welser-Möst zaslouží jen a jen chválu, stejně jako i orchestr curyšské opery. Opojná plnost zvuku na jedné straně a třeba jemná sóla violy na straně druhé, stejně jako i fascinující závěrečná apoteóza činí z této inscenace jen ztěží zapomenutelný zážitek.

Roberto Sacca (Der Kaiser)

Nutno ovšem také zdůraznit, že curyšská opera měla i pro tuto svoji produkci špičkové obsazení, tak jak tady bývá dlouholetým zvykem. Ke jménům, jako je Roberto Sacca (Císař), Emily Magee (Císařovna), Michael Volle (Barak), Janice Baird (Barvířka) či Birgit Remmert (Chůva) není co dodávat. Curyšská premiéra Ženy beze stínu je zastihla ve skvělé kondici a vcholné formě, která je zvlášť u obou sopranistek, Emily Magee a Janice Baird, skutečně fascinující.

Birgit Remmert (Die Amme)

Nezbývá než doufat, že i tato inscenace se – podobně jako řada z předchozích curyšských v drtivé většině pozoruhodných produkcí – časem objeví zaznamenána na DVD.