Je doba počátků průmyslové revoluce tzv. Belle Epoche a Manaus, město obklopené hustým neprostupným pralesem na soutoku Rio Negro a řeky Solimoes, žije z nevyčerpatelného bohatství, uloženého ve dřevě a v kaučuku. Obě hmoty mají v této době cenu zlata. Město na břehu Amazonky se stává jedním z nejbohatších měst na světě právě prodejem těchto dvou surovin. Koloniální správa, majitelé plantáží, farmáři i dřevaři touží za peníze, které jim otroci na plantážích, prodej dřeva nebo zemědělství v tehdy odlehlé části světa vydělávají, se také bavit. Bavit stejně, jako se baví smetánka v Evropě.
Manaus je bohaté město a tak jeden z politicky vlivných mužů ve vedení města pojme myšlenku, že z města v srdci neprostupného pralesa udělá kulturní metropoli – pupek tehdejšího operního světa. V roce 1881 předkládá koloniální správě návrh na postavení operního divadla. V roce 1882 místodržící provincie, sir Jose Lustota Paranaquá, přiklepne peníze na stavbu divadla a nechá vypsat architektonickou soutěž. V roce 1884 je stavba podle plánů italského architekta Celestiala Sacardiho zahájena. Vzniká divadlo v novorenesančním stylu. O velkoleposti a pokrokovosti investorů a architekta svědčí mimo jiné i to, že už v plánech bylo zahrnuto (tehdy ještě velmi zřídka používané) elektrické osvětlení.
Práce postupovaly velmi, velmi pomalu. Bylo to způsobeno především tím, že veškeré stavební materiály se musely dovážet. Ocelové nosníky byly vyráběny a dováženy loděmi z Anglie. Vápno na štuky a střešní krytina z Německa. Z Itálie byl objednán carrarský mramor. V Paříži se vyráběl nábytek na míru. 198 svítidel ze vzácného skla Murano muselo být dopraveno lodí z Itálie. Opona se tkala v Paříži a vyjadřuje Soutok, tedy pro Manaus symbolické setkání řek Rio Negro a Solimoes. Stavba, korunovaná kupolí, zdobenou 36 000 keramickými destičkami v národních barvách Brazílie, trvala až do roku 1895. Po mnohaleté přestávce, kdy byla jakž takž dokončena hrubá stavba, začaly v roce 1893 konečně práce na elektrické instalaci a výzdobě interiérů. Ital Domenico de Angelis namaloval pro divadlo nádherné stropní fresky. Ještě dva roky po otevření divadla pro veřejnost však trvaly různé dokončovací práce.
Divadlo bylo slavnostně otevřeno 31. prosince 1896 a první představení se uskutečnilo 7. ledna 1897. Byla to Ponchielliho La Gioconda.
detail obložení kupole
Divadlo bylo v minulosti čtyřikrát restaurováno. V letech 1929, 1974, 1988 a 1990. V současnosti má 700 míst k sezení. Až do roku 2001 se tam opera už nehrála. Sloužilo jen ke sporadickým kulturním produkcím. Od roku 2001 ale dům opět žije operou. Pokrokový guvernér provincie Amazonino Mendéz se rozhodl uspořádat každoročně v divadle letní operní festival. Mezinárodní orchestr a protagonisté z celého světa zde nastudují každoročně jeden titul světového operního repertoáru, vždy v režii významného operního režiséra. Oživí tím alespoň na několik týdnů v roce zašlou slávu téhle divadelní budovy.
Pokud se necháte zlákat voláním Amazonie, která je jedinečným ekosystémem s obrovskou biodiverzitou a zatím nevyčerpaným přírodním bohatstvím, nebo vyrazíte do některého z pobřežních měst Brazílie na dovolenou, nenechte si ujít návštěvu města Manaus, jehož zašlá koloniální sláva je v ulicích stále cítit, a navštivte tam i Teatro Amazonas – divadlo, které se nesmazatelně zapsalo mezi nejvýznamnější operní divadla světa.
pohled na město Manaus obklopené panenskými deštnými lesy z družice