Dnešní rozhlasový pořad Krásné hlasy byl částečně věnovaný připomenutí dvou svátečních dní – 5. a 6. července. Ve výroční den Husova upálení byly v souvislosti s ním uvedeny dvě ukázky z Verdiho opery Giovanna di Arco. Chtěl bych pro úplnost připomenout, že česká opera o Janu Husovi existuje, i když patrně z ní nemáme k dispozici žádné hudební nahrávky.
Jejím autorem byl brněnský skladatel Karel Horký, od jehož narození uplyne letos 6. září sto pět let. Dlouholetý fagotista orchestru Janáčkovy opery v Brně se začal ve skladbě soukromě školit u Pavla Haase. Řádně vystudoval mistrovskou školu pražské konzervatoře, kterou ukončil v roce 1944 absolutoriem u profesora Jaroslava Křičky.
Jako skladatel se věnoval především tvorbě pro divadlo. Napsal pro ně celkem osm opusů, všechny byly provedeny v brněnské Janáčkově opeře, kde působil jako fagotista v operním orchestru až do roku 1960. V roce 1945 byl uveden jeho balet Lastura, o dva roky později balet Slunečnice a v roce 1951 celovečerní balet Král Ječmínek.
V květnu roku 1950 byla díky neúnavnému propagátorovi soudobé tvorby, tehdejšímu šéfovi Janáčkovy opery, Zdeňkovi Chalabalovi, uvedena pod jeho taktovkou a v režii Oskara Linharta, opera Karla Horkého Jan Hus. Titulní roli ztvárnil Eduard Hrubeš. Libreto Vladimíra Kantora bylo v mnohém poplatné tehdejší dobové estetice a hodnocení Husovy úlohy v dějinách. Karel Horký se ale projevil jako autor, který dobře cítí potřeby dramatického hudebního díla. Opera se setkala s kladným přijetím u publika i kritiky. 
O sedm let později se k ní autor vrátil a v přepracované podobě ji uvedl znovu, opět v Linhartově režii, ale tentokráte pod taktovkou Františka Jílka. Jako Jan Hus se představil Vladimír Bauer, pozdější významný sólista berlínské Komische oper.
Mezitím uvedlo divadlo ještě v roce 1953 Horkého operu Hejtman Šarovec, kterou autor zkomponoval na námět prózy Františka Kožíka Na dolinách svítá.
Nejlepší a nejvýznamnější Horkého operní dílo, Jed z Elsinoru, mělo premiéru v listopadu 1969. Básník a dramatik Václav Renč přepracoval do podoby operního libreta svou vlastní hru Královské vraždění, uváděnou úspěšně u nás i v zahraničí, kterou napsal na základě rozhlasové hry Urhamlet tragicky zesnulého dramatika Miloše Rejnuše. Opera, kterou dirigoval Václav Nosek, jenž se jako dramaturg velmi zasloužil o její uvedení, a režíroval Milan Pásek, rezonovala díky svému tématu výrazně s tehdejším společenským klimatem a setkala se s velkým ohlasem. Díky tomu ovšem byla po čase, i když Renčovo jméno jako zakázaného autora bylo zamlčeno, předčasně stažena z repertoáru.
Poté ještě následovalo dobově výrazně poplatné Svítání na námět vzpomínkové prózy Antonína Zápotockého (1975) a o osm let později Atlantida. Libreto této opery napsala Eva Bezděková na námět Nezvalovy básnické hry Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou.
V roce 1960 se Karel Horký stal profesorem hudební teorie a kompozice na brněnské konzervatoři, v letech 1964–1974 byl jejím ředitelem a velmi se zasloužil o její rozvoj. Z jeho dalších skladeb se největšího ocenění dočkala kompozice, jež je ale tematicky rovněž spjata s divadlem, kantáta Český sen na slova Josefa Kainara.
Karel Horký zemřel 27. listopadu 1988.
Autor je bývalým dlouholetým ředitelem Divadla J. K.Tyla v Plzni a Národního divadla v Brně
Foto archiv
