Adam Plachetka svým písňovým recitálem zvedl Rudolfinum ze židlí

Na lednovém recitálu basbarytonisty Adama Plachetky, pořádaném Českým spolkem pro komorní hudbu 13. ledna v Dvořákově síni Rudolfina, nezůstalo snad jediné místečko prázdné. Bylo nač se těšit – já osobně jsem tam šla hlavně kvůli Straussovi a Schubertovi, ale i úvodní mozartovský blok nabídl řadu neznámých a zajímavých písní.

Adam Plachetka vystoupil za doprovodu britského pianisty Garyho Matthewmana, s nímž ho pojí několikaletá spolupráce a který doprovázel i další pěvecké hvězdy jako Kiri Te Kanawa,Thomas Allen, Ian Bostridge a mnoho dalších.Vedle vysokého Adama Plachetky působí tento drobný pianista téměř dětským dojmem, zvláště když jej Plachetka přátelsky vezme kolem ramen.

Jako první píseň večera zazněla Mozartova poklidná Daphne, deine Rosenwangen, KV 52, což je vlastně upravená árie Bastiena Meiner Liebsten schöne Wangen z rané opery Bastien a Bastienka. Další skladbu nasadil Plachetka do ticha bez klavíru, ten se posléze přidal – byla to krátká, pouze patnáctitaktová melodie  Wie unglücklich bin ich, KV 147. Mozart ji napsal v šestnácti letech a možná je i autorem textu o soužení zamilovaného. Hybnější tempo a humornější náladu přineslo Warnung, KV 433, píseň o dcerách, které by otcové měli střežit před mlsnými nápadníky. Řadu písní složil Mozart na přání svých pěveckých přátel nebo k různým příležitostem, například k zednářským rituálům, jako tomu bylo v případě Lied zur Gesellenreise, KV 468. Plachetka, dosud zpívající lehkým jemně modelovaným tónem, zde přidal na dynamice a zdůraznil slavnostní a vznešené vyznění zpěvu. Po dvou písních opět s milostnou tematikou Der Zauberer, KV 472, a Die Zufriedenheit, KV 473, přednesená Plachetkou vroucně a roztouženě, přišla na řadu opravdu skvostná, emotivní až romanticky neklidná a rozháraná Als Luise die Briefe ihres ungetreuen Liebhabers verbrannte, KV 520. Styl této složité prokomponované písně s výrazným klavírním doprovodem se někdy přirovnává k Schubertovi. Adam Plachetka ji zpíval vzrušeným výrazem za vydatné podpory dramatické složky klavíru. Se soustředěným přednesem uvedl  Abendempfindung, KV 523, meditující nad končícím životem. Známý, téměř zlidovělý popěvek Sehnsucht nach dem Frühlinge, KV 596, si zanotoval Plachetka zlehka, nezatíženým téměř „civilním“ hlasem, s rozšafně hlasitým furiantským závěrem. Poslední říznou tečku za mozartovským blokem udělala Ich möchte wohl der Kaiser sei, KV 539, složená na podporu Josefa II. při vstupu do války s Turky, kde i arpeggia v klavírním partu zněla odhodlaně a bojovně.Ve Straussových písních mohl Plachetka naplno rozvinout svůj mužný a výkonný basbaryton. Heimliche Aufforderung, op. 27, č. 3, věnoval Strauss své ženě, sopranistce Paulině de Ahna jako svatební dar a často jej společně hrávali na koncertech. Pojednává o netradičním tématu – milostné schůzce dvou mužů. V písni Die Nacht, op. 10, č. 3, mladý basbarytonista předvedl umění velkých výrazových zlomů, s jistotou a nenásilně zvládal skoky ve velkých intervalech a jeho výšky zněly velmi něžně. V písni Nachtgang, op. 29, č. 3, zprvu Plachetka zvedal hlas do velkého dynamického oblouku, po jehož opadnutí tiše a jakoby rezignovaně „dovyprávěl“ konec příběhu tichým hlasem. Obojí za citlivého a vybroušeného doprovodu Garyho Matthewmana. Tento klavírista má úžasně měkký kultivovaný tón, ideální pro intimní lyriku Schuberta či pro Mozarta, ale umí i dramaticky rozpoutat vlny dynamiky, aniž by zpěváka přehnaně šetřil, nebo naopak mu zvukově překážel.Milostná píseň  Du meines Herzens Krönelei, op. 21, č. 2, přinesla oživení a hybnější tempo. Velmi krásně vyzněl snový lyrický Traum durch die Dämmerung, op. 29, č. 1, začínající v pianissimu a spějící k velkému fortissimovému závěru, který zůstal viset v prostoru jako výkřik či výčitka. Opravdu hodně mi v tu chvíli – a i později u Schuberta – chyběly v brožuře texty písní. Asi by programová brožura hodně nabobtnala, ale stálo by to za to.

Posledním straussovským číslem byla Zueignung, op. 10, č. 1, kde se Plachetka výtečně vyrovnal s velkým hlasovým rozsahem i proměnlivými náladami skladby. Za pozornost stojí i pěvcova výtečná výslovnost a srozumitelnost v němčině.Do Schubertova díla po přestávce vstoupil klavírista velkolepým úvodem k ponurému obrazu líčícímu podsvětí Gruppe aus dem Tartaru, D 583, na slova básníka Friedricha Schillera. Spolu s heroickým basbarytonem a vzrušenými fortissimy vše působilo spíše jako výňatek z opery či jiného velkorysého díla než jako komorní píseň. Jednu z nejznámějších Schubertových písní Die Forelle, D 55, (Pstruh) přednesl Plachetka s lehkostí a úsměvem a rovněž velmi známou serenádu Ständchen, D 957, naplnil něhou a romantickým citem. Klavír na každou melodii odpovídal jako další hlas, jako partner v rozhovoru dvou zamilovaných. Vrcholným zážitkem byla balada Der Erlkönig, D 328, kde pěvec ztvárnil hned několik postav různými hlasy: otce, dítě a Krále duchů, který si nebohého syna odnese do říše mrtvých. Plachetka střídal jemný hlas bez vibrata (Syn) s hrozivým basem Krále duchů a úzkostným hlasem Otce, vše dotvořil téměř symfonicky barvitý a monumentální doprovod klavíristy Matthewmana.Pro odlehčení po strašidelné Goethově baladě zařadili umělci milostnou píseň  Heidenröslei, D 257. Hned další číslo ovšem patřilo k repertoáru technicky i výrazově složitému: Prometheus, D 674, je monologem antického hrdiny vzdorujícího Diovi. Útěšnou „ódou“ na hudbu An die Musik, D 547, se tento repertoárově hutný a zážitky nabitý program měl uzavřít. Jenže k tomu nedošlo – obecenstvo si opakovaně žádalo přídavky. Nejprve se mu dostalo Dvořáka – číslo 4 z Biblických písní, číslo 5 z Cigánských melodií, pak Tostiho Sogno. A dlužno říci, že Plachetka v tomto repertoáru exceloval. I přesto, že Gary Matthewman po třetím přídavku významně zaklapl víko klavíru, posluchači si stoupli a nekompromisně vyžádali ještě poslední a neplánovaný přídavek – Cigánské melodie, číslo 6. Takže konečný počet písní, které toho večera zazněly, se vyšplhal na sedmadvacet a to už je docela rekordní výkon na jednoho pěvce, co myslíte?

Hodnocení autorky recenze: 90 %

Adam Plachetka (basbaryton)
Gary Matthewman (klavír)
Český spolek pro komorní hudbu
13. ledna 2015 Dvořákova síň Rudolfina

program:
Wolfgang Amadeus Mozart:
– Daphne, deine Rosenwangen, KV 52
– Wie unglücklich bin ich nit, KV 147
– Warnung, KV 433
– Lied zur Gesellenreise, KV 468
– Der Zauberer, KV 472
– Die Zufriedenheit, KV 473
– Als Luise die Briefe ihres ungetreuen Liebhabers verbrannte, KV 520
– Abendempfindung, KV 523
– Sehnsucht nach dem Frühlinge, KV 596
– Ich möchte wohl der Kaiser sein, KV 539

Richard Strauss:
– Heimliche Aufforderung, op. 27, č. 3
– Die Nacht, op. 10, č. 3
– Nachtgang, op. 29, č. 3
– Du meines Herzens Krönelein, op. 21, č. 2
– Traum durch die Dämmerung, op. 29, č. 1
– Zueignung, op. 10, č. 1

Franz Schubert:
– Gruppe aus dem Tartarus, D 583
– Die Forelle, D 550
– Ständchen, D 957
– Der Erlkönig, D 328
– Heidenröslein, D 257
– Prometheus, D 674
– An die Musik, D 547

přídavky:
Antonín Dvořák:
– Biblické písně – č. 4
– Cigánské melodie – č. 5
Francesco Paolo Tosti: Sogno
Antonín Dvořák: Cigánské melodie – č. 6

Foto Zdeněk Chrapek