Adam Zvonař – nejmladší Princ v Labutím jezeru?

redakce, 02.11.2011 0:00

Nevídaná věc: Čerstvý absolvent Taneční konzervatoře nastoupil v Národním divadle do sboru, a ještě se tam pořádně ani neohřál a už byl obsazený do role všech rolí, alespoň co se baletní klasiky týče: do role Prince v Labutím jezeru. Tedy do role, po které mnoho sólistů po celý svůj profesní život marně touží. Adam Zvonař přitom sólovou smlouvu v Národním zatím ještě ani nemá. Co ale určitě má, je zjevný talent.

Rádi s Adamem Zvonařem – od nové sezony demisólistou baletu Národního divadla – přinášíme rozhovor, doplněný zbrusu novými fotografiemi Diany Zehetner, právě z Labutího jezera.

Pocházíte z Plzně, kde jste už od tří let navštěvoval baletní přípravku při Divadle J.K.Tyla. Proč se vůbec rodiče rozhodli vás tam dát? A proč tak brzy? Neříkejte, že se vám tam jako dítěti vždycky jenom líbilo…

Za všechno může můj dědeček, který mě brával na koncerty vážné hudby. Jednoho dne se rozhodl vzít mě na dětské baletní představení Sněhurka a sedm trpaslíků, v podstatě to byl experiment, chtěl mně ukázat, jak se dá vážná hudba spojit s vizualizací děje. Naprosto mě to okouzlilo, doma jsem stále tančil a tak se dědeček rozhodl, že mě přihlásí do baletní přípravky při plzeňském Divadle J.K.Tyla pod vedením Bohumily Mejcharové. Hodiny baletu jsem navštěvoval dvakrát týdně a mimo to jsem chodil ještě také na hru klavíru a do dramatického a výtvarného kroužku. Přiznávám, že ne vždy se mi chtělo… Ale právě díky dědečkovi a jeho nezapomenutelné větě – „Když jsi něco rozdělal, tak to musíš dokončit“ – jsem to vše zvládl a pomáhá mi to myslím si do dnes.

Určitě jste v Plzni navštěvoval další tamní baletní představení. Jaké nejsilnější zážitky z toho máte? Ať už z konkrétních inscenací, tak z jednotlivých tanečníků?

Jak už jsem říkal, zásadní představení pro mě byla Sněhurka a sedm trpaslíků, ale mimo to si pamatuji i na další skvělé inscenace – jako například byl Romeo a Julie, Giselle, Puškin a Don Quijote. V paměti mi uvízli tanečníci Petra Padriánová, Robert Záboj, Filip Veverka nebo Zuzana Šimáková, se kterou například na jevišti Národního divadla dnes tančím 🙂

Kdy jste poprvé stál v nějakém představení na jevišti? A pocity, které vám z toho utkvěly v paměti?

Bylo to v představení Puškin od Roberta Balogha, ve kterém jsem poprvé stál na jevišti. A ztvárňoval malého Puškina. Pocit to byl velmi zvláštní, protože když se otevřela opona, byl jsem první na jevišti s hlavním sólistou sám, představení jsme zahajovali.

Na pražskou Taneční konzervatoř jste nastoupil v jedenácti. Bylo to snadné rozhodování? Co vás tam nejvíc v prvních dnech zaujalo, ať už v dobrém nebo naopak?

Vše začalo přijímacími zkouškami, na které jsem jel v podstatě ze zvědavosti. Zajímalo mě, jak se vlastně dělá profesionální balet. Nedával jsem si moc nadějí, avšak zlom nastal, když domů přišlo vyrozumění, že mě přijali. To jsem se rozhodl okamžitě i přes ne moc velké nadšení rodičů, že na Konzervatoř do Prahy chci nastoupit. Pro rodiče to bylo přece jen těžké poslat své jediné dítě v jeho jedenácti letech do velké Prahy.

Koho z pedagogů jste si na Konzervatoři nejvíc oblíbil? Byl tam i někdo, koho jste dvakrát nemusel?

Všichni pedagogové se musí brát především jako živé bytosti, které mají vždy něco dobrého, ale i špatného. Já ale musím říct, že jsem měl opravdu štěstí na pedagogy v tom dobrém. Nejvíce na mě zapůsobila vážená paní pedagožka Eva Melicharová, kterou jsme na hodinu klasického tance dostali ve třetím ročníku. ta byla opravdový profesionál! Dále musím zmínit Juriho Slipiče, kterého jsme získali na scénickou praxi v šestém ročníku. Jurij byl tanečník z Národního divadla a učil nás velmi přísně a precizně, za to mu moc děkuji! V neposlední řadě jsem měl za pedagogy Jaroslava Slavického, Zdenu Nemcovou a naší milovanou Katynku Slavickou.

Proč jste se po absolvování pražské Konzervatoře rozhodl právě pro Národní divadlo? A jaké bylo přijetí? Hodně se lišily vaše počáteční představy od toho, jaká byla skutečnost?

Rozhodnutí bylo jednoznačné: Národní divadlo, nejlepší baletní soubor České republiky. Oproti škole je samozřejmě divadlo velmi odlišné, musím se ale přiznat, že pro mne je lepší. Představy se určitě liší od reality, ale v tom dobrém.

Už v průběhu loňské sezony jste v Národním dostal ohromnou příležitost v podobě prince Siegfrieda v Labutím jezeru. Jak k tomu vůbec došlo? Usiloval jste o to sám nebo ta nabídka přišla sama?

Hlavní iniciátorkou byla baletní mistryně Michaela Černá, která mě do role Siegfrieda navrhla. Tímto jí taky mnohokrát děkuji…

Jaké bylo první představení v roli Siegfrieda? Byl jste hodně nervózní? A co kolegové? Ani trochu závisti jste od nikoho z nich necítil?

Na první představení jsme se s Editou Raušerovou pečlivě připravovali právě za pomoci Míši Černé a Alexeje Affanasieva. Nebylo to tak jednoduché, protože jsme neměli generální ani jevištní zkoušku. Nakonec jsme představení zvládli, dá se říct v pořádku. Kolegové byli oporou a závist jsem nepociťoval, ba naopak děkuji za podporu, kterou jsem dostával od všech 🙂

Po roce jste, od této sezony, dostal demi smlouvu. Čím myslíte, že jste si ji zasloužil? Právě Siegfriedem?

Ano, myslím si, že tomu hodně role prince Siegfrieda přispěla.

Kolik je vám vůbec let? Ptám se nejen proto, že na internetu to není k dohledání, ale hlavně kvůli tomu, že jste možná nejmladší Princ v Labutím jezeru v historii baletu Národního divadla…

Je mi jednadvacet let a jestli jsem nejmladším Princem v Labutím jezeře v Národním divadle, to opravdu nevím. 🙂

Vím, je to těžké, ale zkuste to prosím: Jak byste sám sebe jako tanečníka charakterizoval? V čem myslíte, že je vaše silná stránka a na čem naopak potřebujete ještě trochu zapracovat?

Tak to je opravdu těžká otázka. Jsem mladý a na všem musím ještě hodně pracovat. Silnou stránku bych asi prozatím přenesl na dobrou psychiku. A to si myslím, že je u tanečníků velmi důležité.

A jak vidíte sám svoje povahové vlastnosti? Jste hodně ctižádostivý?

Myslím si, že ctižádostivý bych mohl být o trochu víc 🙂 Ale jsem v podstatě rád, že mě mé povahové vlastnosti spíše pomáhají, než by mi škodily.

Jaké příležitosti vás v této sezoně v Národním čekají?

Začátkem sezony jsem měl premiéru v choreografii Empty Title ve složeném večeru Svěcení jara. A na leden 2012 se připravuji na roli Jiříka v rodinném představení Zlatovláska. Nově jsem obsazen do Čajkovského Pas de deux v představení Baletomanie a dále pak také do sólového páru v Mahlerově symfonii od Petra Zusky. Na další krásné role, které se mi naskytnou, se těším.

Máte nějaký profesní sen? Ať už v podobě role, choreografa, s nímž byste chtěl pracovat nebo angažmá?

Velice rád bych si zatančil Romea a Louskáčka. A moc rád bych si také zatančil v plzeňském Divadle J.K.Tyla v Plzni, protože je to mé rodné město.

Co dalšího vás vedle tancování ještě zajímá? Vaše koníčky, záliby nebo třeba i zlozvyky?

Můj koníček a zároveň zlozvyk je internet 🙂 Rád vytvářím webové projekty a sleduji vše co se světa tance týče.

Díky za rozhovor, přejeme hodně úspěchů!