Plzeň si za Knížete Igora zaslouží uznání

V sobotu 29.října měla na scéně Velkého divadla v Plzni premiéru posluchačsky vděčná, leč ne často hraná monumentální opera Alexandra Borodina Kníže Igor. Dílo čerpající z ruské historie a zpracovávající námět o výpravě knížete Igora proti kočovným Polovcům se v Plzni nehrálo padesát let. Jeho uvedení v Divadle J. K. Tyla v Plzni je teprve třetím nastudováním titulu v historii divadla.



Režie titulu byla svěřena Michaelu Tarantovi, v současné době uměleckému šéfovi olomoucké činohry. Hudební nastudování je dílem Petra Kofroně, někdejšího šéfa plzeňské opery, který se do Divadla J. K. Tyla vrátil v této sezoně jako manažer orchestru. Plzeňská opera pro inscenaci posílila sbory, angažovala balet i šermíře, a tak je divák svědkem vskutku velkolepé podívané. Petr Kofroň vládne orchestru pevnou rukou, hráči podali precizní výkon a struktura díla jim umožnila přesvědčivě se předvést ve všech dynamických odstínech a představit publiku Knížete Igora jako mohutné, silné, dramatické dílo. V tom koresponduje hudební nastudování s režií Michaela Taranta, který operu o lidských vztazích, morální síle Igorově, ale i o velkorysosti jeho protivníka Polovce Končaka pojal především jako neustálý boj. Inscenace je to klasická, kostýmy (Klára Vágnerová) jsou výpravné, ne vždy však dobře charakterizují své nositele, mezi bojary a lidem není zřetelné rozlišení a především mezi Rusy a orientálci není barevně výrazný rozdíl. Scénograf Tomáš Moravec nechal jevišti plně otevřenému do hloubky volnost prostoru, který dokresluje dobře volenými symboly, a tak umožňuje hrát v několika plánech. Výtečně vynikají velké davové scény, planou tu ohně, v mlze probleskují světla. Michaelu Tarantovi se podařilo evokovat působivou atmosféru ruského dávnověku. Prostor ovšem využívá k neustálému pohybu, a to je moment, který ne vždy dílu prospívá. Režisér pak někdy zcela zbytečně dodává do díla akce a pro některé dokonce vytvoří umělou pauzu, což přerušuje působivý hudební tok. Platí to především o prvním dějství se silně naturalistickou, až brutální scénou znásilnění, kterou Michael Tarant do díla vpravil. Jak dlouho se divák bude vzpamatovávat z tohoto šoku je záležitostí individuální. Nicméně vzhledem k této scéně je problematické inscenaci označit jako vhodnou pro děti a mládež. Navíc první dějství je výrazně bojové, řinčení mečů a především příliš hlučné zvony přebíjejí účinek skvělé a dobře provedené Borodinovy hudby i s jejími lyrickými momenty. Tím spíše, že první dějství neuzavírá hudba, ale bezuzdá válečná vřava. Naštěstí v dalších obrazech už tyto prvky ustupují a polovecká scéna je nesporným hudebním i dramatickým vrcholem celé inscenace. Sbory jsou situovány do popředí, dobře znějí, bouřící orchestr výtečně podporuje skvělé tanečníky. Polovecké tance v netradiční choreografii Jiřího Pokorného, pojaté v duchu celé inscenace spíše jako tance bojové než klasické, jsou strhující podívanou. Skvělý výkon tu podávají členové plzeňského baletu, však si také vysloužili veliký aplaus. Celá scéna v táboře Polovců je vskutku masová, a tedy působivá. Pochválit je třeba i sbory (sbormistr Zdeněk Vimr), a to nejen za již zmíněnou poloveckou scénu.

N.Někrasov (Kníže Igor)
J.Přibyl (Kníže Galickij)
 
Z pěvců byl jednoznačně nejlepší Jiří Přibyl jako zlotřilý kníže Galickij, výborně se zhostil své role po pěvecké i výrazové stránce. Má zvučný hlas vyrovnaný ve všech polohách. Kvalitní výkon podala v roli Končakovny Michaela Kapustová, u ostatních výrazová stránka převážila nad pěveckou, ať to byla Ivana Veberová jako Jaroslavna, Jevhen Šokalo jako Končak a Rafael Alvarez v roli Igorova syna Vladimíra. Především Nikolaj Někrasov v titulní úloze nebyl dostatečně výrazný pěvecky ani herecky, nepůsobil jako přirozená autorita, vládce mocné říše. V menších rolích si dobře vedli Tomáš Kořínek, Pavel Vančura, Jan Adamec a Radka Sehnoutková.

Plzeňská opera si v každém případě zaslouží uznání za velkorysé inscenování složitého díla, jakým Kníže Igor je, byť v jeho zkrácené podobě, a za výborný výkon orchestru pod taktovkou Petra Kofroně. Polovecké tance jsou strhujícím vrcholem celého představení, naturalistická scéna znásilnění však na jeviště nepatří a bojové scény ne vždy dílu prospívají. Když představení skončí, jste ještě poměrně dlouhou dobu celou inscenací zahlceni a až po chvíli si uvědomujete, že jí chybí jakási vzdušnost, volnost. Je mohutná, je svojí pompézností a okázalostí omračující. Ale není povznášející, neinspiruje. Je v ní totiž všeho tolik, že diváka polapí, ale nepřináší nové podněty. Kníže Igor se přes publikum přežene jako živel, jako bouře, po které však nepřichází zklidnění a vydýchnutí.

R.Alvarez (Vladimír Igorjevič)

I.Veberová (Jaroslavna)

Ovšem premiérové publikum přijalo Knížete Igora s nadšeným aplausem, o spokojené diváky nebude mít tento titul jistě nouzi. Ale děti by měly tentokrát v každém případě zůstat doma. Plzeňská inscenace je záležitostí výlučně pro na vše připraveného dospělého diváka.

Alexandr Porfirjevič Borodin:
Kníže Igor
Dirigent: Petr Kofroň (alt. Jiří Štrunc)
Režie: Michael Tarant
Scéna: Tomáš Moravec
Kostýmy: Klára Vágnerová
Dramaturgie: Zbyněk Brabec
Sbormistr: Zdeněk Vimr
Choreografie: Jiří Pokorný
Bojové scény: Karel Basák
Sbor opery, orchestr opery a balet DJKT v Plzni
Premiéra 29.října 2011 Velké divadlo Plzeň

Kníže Igor – Nikolaj Někrasov (alt. Vladislav Zápražný)
Jaroslavna- Ivana Veberová (alt. Ivana Šaková)
Vladimír Igorjevič – Rafael Alvarez (alt. Plamen Prokopiev, Valentin Prolat)
Kníže Galickij – Jiří Přibyl (alt. Pavel Horáček, Dalibor Tolaš)
Končak – Jevhen Šokalo (alt. David Szendiuch)
Končakovna – Michaela Kapustová (alt Kateřina Jalovcová)
Ovlur – Jan Adamec (alt. Juraj Nociar)
Skula – Pavel Vančura (alt. Stanislav Krejčiřík)
Jeroška – Tomáš Kořínek (alt. Miloslav Pelikán)
Polovecké děvče – Radka Sehnoutková (alt. Eliška Gattringerová)
Chůva kněžny Jaroslavny – Ivana Klimentová (alt. Valentina Čavdarová)

www.djkt-plzen.cz

Foto M.Kolafová

Hodnocení

Vaše hodnocení - Borodin: Kníže Igor (Plzeň)

[Celkem: 1    Průměr: 5/5]

Související články


Reakcí (41) “Plzeň si za Knížete Igora zaslouží uznání

  1. Já bych nebyl takový puritán. Dnešní děti už toho o sexu vědí hodně a v inscenaci to není režisérská exhibice, ale zcela funkční, do díla zapadající akt.
    Také si myslím, že hodnocení pěvců od paní recenzentky je příliš příkré, já bych byl shovívavější.
    Paní Veberová je nesmírně citlivá a Končak panu Šokalovi padne jako ulitý jeho naturalistickému zpěvu.
    Myslím, že je to dobrá inscenace, stojí za to ji vidět.

  2. Ano, ano, do dětí se ze všech stran hustí násilí, vraždy a brutální sex, tak jim to ještě přilejme tam, kde být opravdu nemusí a kam divák chodí za ušlechtilou a vkusnou kulturou. A hlavně v nich to povědomí upevňujme, že se s tím setkají i tam, kde by to člověk možná ani nečekal. Jen ať už konečně pochopí, že je to normální", pokud jim to tedy rodiče doma ještě tají.
    VlaM

  3. Nechápu, proč je nutné dávat takovou scénu právě do klasické opery. Pokud budu chtít vidět porno, pustím si jej doma, do divadla jdu především poslouchat nádhernou Borodinovu hudbu. To nedokáže režisér zaujmout diváka něčím jiným, hlubším? V poslední době mám pocit, že tak režiséři řeší svoji tvůrčí bezradnost…

  4. No, myslím si, že scéna znásilnění tam být tedy nemusela a s mateřskou školou to nemá nic společného. Pro mládež to fakt vhodné není a myslím si, že ani pro dospělé. Hlavně že máme televizi plnou reklam na nevhodné pořady pro děti. Proč by se opera musela dělat tak, že na ni není možné dítě vzít? A ani mně se to nelíbilo. Všeho moc škodí.

  5. Opravdu se nedají přilákat diváci jiným způsobem, než skandálními sexuálními scénami, jevištěm narvaným šermíři a neustálou akcí za každou cenu? Nějak pak zapadá to, že orchestr DJKT hrál fantasticky, sólistě odvedli perfektní výkony, a kdyby jim do toho neustále neřinčely zbraně a nedupali akční bojovníci, užili bychom si to mnohem víc…

  6. Opera Kníže Igor je o kruté, brutální a agresivní válce, kde se bohužel i znásilňovalo.
    Vyčítat inscenátorům řinčení zbraní a válečnou vřavu je nesmysl.Do divadla chodím za komplexním zážitkem. Ostatně divadlo je od slova dívat se!Pokud si někdo chce vychutnat pouze hudbu a zpěv, nechť si pustí doma nahrávku s výbornými světovými pěvci.

  7. Vy jste teda strasni puritani. Konecne nekdo dela operu zive, expresivne a ne mdle a bez vyrazu, jak je casto v ceskych, ale i evropskych opernich domech zvykem. Premieru jsem videla a byla jsem naprosto nadsena!!! Pokud bych byla z Plzne, urcite bych na ni zasla jeste nejmene jednou, vychutnat predtim nepostrehnute momenty. Take si myslim, ze autor kritiky byl na pevce neprimerene prisny. Bravo za Polovecke tance, nadhera! Diky za krasny zazitek.

  8. Naprosto geniální kousek! Scénu znásilnění není třeba tolik řešit, to samé i výkony hlaních sólistů. Ivana Veberová byla výborná a zatím si stojím. Měla neskutečný úspěch. To samé i představitel knížete Igora. Kdybyste tam seděla, tak byste to cítila jistě také. Ještě mám připomínky k poslední fotografii – sólistka na fotografii není Veberová, ale paní Šaková. Děkuju za pozornost. Nadšený divák.

  9. Nechci být drzý, ale nebyla ta premiéra spíš 29. října, než listopadu? Byla tam vůbec paní kritička? To by totiž nemohla smazat vynikající výkon pana Někrasova, slečny Kapustové, paní Veberové a ostatních, jednou větou a ještě tak drze vyzdvihovat Přibylův výkon, sic byl docela slušný, nad ostatní…Celá tato "kritika" pak tímto sama sebe znevažuje na nehodnotnou.
    JS

  10. Nechceme si nechat operu kazit znásilňováním a jinými oplznostmi! Když to šlo dosud, určitě se bez toho i dál obejdeme. Zvlášť v Plzni jsou na takové věci diváci velmi citliví. Předchozímu bych doporučovala, aby si počkal na pana Zápražného. Po tom, co nám ukázal jako Rigoletto, bude i jeho Igor určitě daleko lepší, než Někrasov. V.Masopustová

  11. Byla jsem na premiéře, kde sedělo, jak předpokládám, z velké části hlaně plzeňské publikum. Nechápu proč tedy valná většina diváků neodešla, když jsou na "oplzlosti velmi citliví". Naopak! Ne často se stává, že jsou diváci tak stržení dějem na scéně a tak pozorní, jak tomu bylo při tomto představení, které nakonec toto citlivé plzeňské publikum ocenilo dlouho trvajícím potleskem včetně volání Bravo!

  12. Nevím, koho vůbec napadlo uvažovat o tom, že by se Kníže Igor hrál pro děti! To se nehraje nikde na světě – ať už s režijní scénou znásilnění nebo bez. Pro děti existují tuny dětských oper, které ovšem naše divadla vůbec nehrají (viz programy německých divadel),pro děti vybudovali na scéně Vídeňské státní opery dokonce speciální scénu!!!!
    Pokud někdo chce vidět klasického Knížete Igora, ať si koupí na DVD záznam z Moskvy nebo Petrohradu. Myslím, že usne do 15 minut!

  13. S předchozím zcela zásadně souhlasím. Bohudíky, že se i u nás začáná režírovat. Těžko by celá plejáda místních komentářových kritiků přitáhla na operu i jiné diváky než důchodce předplatitele, kdyby se tam statovalo v ruských jupkách a s kopulemi pravoslavných chrámů v pozadí. To je jedna věc a druhá, že velmi náročné (poé hudební stránce) a málo efektní tituly tím získají šanci na uvedení. Proboha pochopte, že i opera je divadlo a ne muzeum a aby k něčemu byla, zůstala životná, musí oslovit současné publikum! To není jen hudba a zpěv, je to i příběh. A ten musí být vyprávěn poutavě, současnými prostředky a pomocí metafor, které jsou blízké chápání člověka 21. století. Ví to celá operní Evropa, jen my u nás v Česku si myslíme, že při všem to srabu v umělecké kvalitě pomůže vytáhnout kašírované kulisy, statovat na jevišti a snažit se odzpívat a ctít autora libreta či literární předlohu do puntíku co se dramatického ztvárnění týče. Jsme ale na omylu, protože v Německu, Rakousku ale třeba i v Maďarsku mají na opeře stále vysokou návštěvnost. U nás klesá. A nejenom proto, že umělecké nastudování stojí většinou za starou belu. Hlavně proto, že divákovi klasická scénografie a režie nic moc neříká. A v případě klasického Knaza Igora o to spíš – ruský dějinný námět v klasické scénografii – to by bylo k něpřežití!!!

  14. Tak já osobně klidně půjdu na operu udělanou detailně podle libreta a partitury. Já nepotřebuji žádná speciální oživení pro 21.století. Pokud se hraje klasická opera – má být klasická, pokud moderní (tedy od autorů, kteří tak vědomě psali) – má být moderní. V obou případech jde pouze o to, zda se režie a uměleckého nastudování chopí umělec nebo pouze provozní pseudo-umělec (ten většinou svou absenci uměleckého cítění zahání pojmy: jsem moderní, originální, výjimečný apod.). V ČR je spíše absence skutečně poctivě realizovaných oper, tedy takových, kdy zazní a režií vyzní to, co je napsáno autory. Pokud někdo potřebuje přetvářet díla autorů jako Borodin, Verdi, Wagner, Dvořák atd. atd. ku obrazu svému, tak se nad něj povyšuje. Což mi připadá jako velice tragický omyl. S pozdravem člen plzeňské opery, kterému ještě nebylo 30 let, nebojí se změn, ale uznává pokorný přístup k autorům

  15. Pokud se hraje klasická opera – má být klasická, pokud moderní (tedy od autorů, kteří tak vědomě psali) – má být moderní.
    To je pravda. Nikdy jsem nechapal, proč je nutný fetující Giovanni. Proč ti co po podobném divadle tolik touží, nevyvíjí tlak na uvádění moderních oper a neuspokojují se na nich?

  16. Kdo je úzkoprsý, tomu těžko vysvětlovat. Opera je divadlo a divadlo je odjakživa umění nastavující zrcadlo společnosti. Chodíte předchozí debatéři také na činohru? Možná ano. Ale garantuji vám, že Libušin příběh ze Starých pověstí českých nebo třeba Jakobína ztvárněného jako činohra s inscenačními postupy z 19. století byste asi do konce nevydrželi. Prostě divadlo odráží dobu. U činohry nikomu nepřijde divné, že režie připravuje divadelní hry tak, aby byly zrcadlem současného a divákovi přinášely myšlenky hry jazykem a prostředky doby, ve které žije. Naši domácí operní "fanouškové" ale volají po helmicích a brněních pro Walkýry, malovaných prospektech Walhaly a kožených zástěrách pro Sigfrieda? Proč nejezdíte do divadla drožkou? Bylo by to stylové, ne? Na Giovanniho přijet drožkou a v divadle svítit svíčkami. Jsou to velmi liché argumenty.

  17. Drahý předchozí, cituji Vás: "režie připravuje divadelní hry tak, aby byly zrcadlem současného a divákovi přinášely myšlenky hry jazykem a prostředky doby, ve které žije." … v tom je právě největší tragédie současného pohledu na klasické umění. Protože dnešní doba, dnešní jazyk a vyjadřovací prostředky jsou oproti minulosti velice zjednodušené – postrádají invenci a umělecké cítění a nahrazují je show a provokací. Režisér není autor!!! Režisér má divákům zprostředkovat záměr autora. Přetvářet díla, narušovat jejich křivku napětí je velkou chybou, kterou Vy – zastánci – "moderních, pobuřujících a provokujících" společně režiséry děláte. Ničíte tím původní myšlenky autora a nahrazujete je vlastními. Cítíte se natolik sebejistí, že si k tomuto činu přisuzujete právo? Cítíte se většími umělci než původní autoři? V podvědomí určitě ano. Gratuluji! Johny

  18. Nevadí mi moderní režie. Nicméně k předchozímu komentáři mám jednu výhradu. Málokterý režisér, který pracuje jako kreativní umělec, nectí autora a jeho hudbu. To je jen výjimečné a spíše jde o škrty, než o přetváření původní partitury. Co se týče dějové nebo literární předlohy, tam je to jiné. Jelikož ji nectili ani doboví libretisté ani skladatelé. Literární předlohy byly skoro ve 100% případů pro operu upraveny. Nikdo to tehdy nepovažoval za zneuctění autora literární předlohy ani degradaci myšlenek původního díla. Režie vytváří nový scénář k dílu, stejně jako ve filmu scénárista připravuje předlohu pro natáčení. Takže takto to vnímám já. Neznamená to, že všechny nové scénáře – rozuměj v tomto případě operní režie – jsou dobré, ale lpět na tradičním inscenování (notabene, když původní aranžmá většinou nikde popsané není a neexistuje) je nesmyslné. Kde je etalon toho, jak by měl být Kniže Igor inscenován? V podobě prvního jevištního uvedení? Asi jen stěží. A každé další už bylo režijním a scénografickým originálem. Ctěme režiséry stejně jako ctíme výtvarníky. Jsou to kreativní umělci. Nemusí se jim všechno povést, ale bez nich by Kníže Igor byl jen sled nezajímavých obrazů.

  19. Já si myslím, že zdejším kritikům "moderních režií" rozhodně nejde o to, aby se to uvádělo přesně jako v době vzniku. Troufám si tvrdit, že většině se jednoduše nelíbí takové ty výstřelky, které nejenže nic nezesrozumitelňují z pohledu dnešní doby, ale jsou navíc spíše trapné. Až budu chtít vidět holku ve sklepě, tak si počkám na operu Josef Fritzl. To jsou diváci takoví hlupáci, že jim musí režisér něco transformovat? Ovšem pochybuji, že by do této kategorie patřilo i Plzeňské znásilnění. Na vlastní oči se doufám přesvědčím v úterý.

  20. To souhlasím, nicméně každá netradiční a povedená režie (a nemusí nutně obsahovat hromadnou soulož) pomáhá přitáhnout diváky, protože se o takové inscenaci mluví jako o zajímavé. Co myslíte, byla Rusalka Jiřího Heřmana tradiční nebo jeho Parsifal? Ani náhodou. Obě inscenace vešly ve veřejnou povědomost jako netradičně pojaté a zajímavé a tak tyto jeho režie odvedly kromě uměleckého ztvárnění ještě jednu, daleko důležitější práci, zpropagovaly operu jako žánr.

  21. Asi to sem úplně nepatří, ale myslíte během představení? To už není takový problém. V tuhle dobu už v centru parkovací místo najdete celkem pohodlně. Obvykle zaparkujete přímo ve Smetanových sadech (ulice od hotelu Slovan nahoru k divadlu). Platí se do 19:00, takže vám stačí ca 20 Kč. ;)

  22. Také se vydávám zítra na představení v druhém obsazení a doufám, že tu tahle zajímavá diskuze bude pak pokračovat. Nicméně k předchozímu tématu musím dodat, že opravdu nemám rád, když Macbeth omotán nábojnicemi se opírá o tank a Wagnerovy postavy nabývají podoby krys. Autor to nějak napsal, a proč se vnucovat současnému divákovi za každou cenu. Vypovídá to přece o nějaké době a jako taková výpověď má dílo pro mne cenu.

  23. ad anonymus z 5.11.z 20,40
    Proč by měl Siegfried mít koženou zástěru a Valkýra brnění? No třeba proto, že Siegfried jí dle libreta rozetne zbroj…ke kování meče se také kožená zástěra docela hodí.
    Jinak myslím, že je zásadní rozdíl mezi moderní režií a výpravou respektující hudbu alibreto a tzv. "moderním pojetím", které chce za každou cenu šokovat. Toto třeba pro mě bylo ve svého času kontroverzní plzeňské Šárce. Inscenace by se mi velmi líbila…ale k jiné hudbě a především libretu. Scéna znásilnění si myslím může docela dobře zapadat i do tzv tradičního pojetí, Igora teprve uvidím, dle fotek si myslím, že výprava nijak nejde proti opeře. Heroin si píchající Don Giovanni by pro mě ovšem takovým protiproudem byl.

  24. Recenzentka plzeňské premiéry zřejmě není příliš kompetentní pro posouzení kvality pěveckých výkonů,je velmi ošidné býti příliš kategorický ve svých soudech…Plzeňský Kníže Igor se může prezentovat i výborným výkonem sboru, který je sice trochu posílený externisty, ale zpívá tuto těžkou sborovou operu přibližně ve 40 lidech vyrovnaným zvukem ve všech hlasových skupinách i ve svém celku. Intonační i rytmické zvládnutí pěveckých partů při velmi složitých hereckých scénách budí respekt a obdiv.
    Jaroslav z Prahy

  25. Včera jsem se byl podívat i na druhé obsazení a odcházel jsem spokojenější než z premiéry.Možná to musí člověk vidět vícekrát.Nechápu tedy názory některých, kteří operu ani neviděli a jen kritizují.Pro ty zasvěcené,druhé obsazení se mi líbilo daleko více včetně Poloveckých tanců, absolutně dokonalé.Upozorňuji, je to jen můj názor.Petr Šťastný z Plzně

  26. Plzeňská opera si za Knížete Igora zaslouží nejen uznání, ale i obdiv a velkou pochvalu. Včera jsem byla naprosto okouzlena a všem milovníkům opery vřele doporučuji. Výkony všech sólistů byly perfektní, sbor byl fantastický. Režijně je opera provedena skvěle. Scéna se znásilněním by tam pravda být nemusela, ale není to tak strašné, jak jsem si na základě zdejší diskuze představovala. Takže ještě jednou velká pochvala.

  27. Tvrzení, že opera musí být oděna do moderního hávu, aby jí divák (který je asi zcela nedovtipný) pochopil a aby se zvýšila návštěvnost, je docela nesmyslné.
    Odhlédnu-li od toho, že moderní zpracování se navzájem podobají jako vejce vejci a jsou tudíž nudná, beru režisérovo inscenování proti libretu a proti tradici jako výraz neschopnosti zaujmout diváka přiměřenými prostředky. Proto se utíká k výstřelkům.
    A mám ještě jedno hledisko: Co když se na tradiční operu vypravím proto, abych na chvíli vypadnul z šedivé a ve svém souhrnu odpudivé současnosti a chvíli si pobyl třeba v 19. století?

  28. Buďto bylo včerejší znásilnění jiné než to premiérové, nebo se tady plácalo poměrně zbytečně. Scéna nemůže nikoho vážně šokovat a působí spíše komicky. Od takového statného ruského chlapíka bych čekal delší soulož, než 2-3 sekundy…
    Jinak se mi představení velmi líbilo a výkony všech byly přinejmenším slušné. Trošku mě jen zarazil slabší aplaus pro Ivanu Šakovou. Po jejím výstupu na začátku 4. jednání bylo až divné ticho a i při závěrečném nástupu měla vlažnější ovace, než zbytek sólistů. Místní poměry neznám – to ji diváci nějak bojkotují? Potěšil mě pan Prolat. Znal jsem ho jen jako Šťáhlava a trochu se bál. Ukázalo se, že v ruštině je to uplně jiný zpěvák. K. Jalovcová samozřejmě výborná.
    Zajímavé také bylo to, co zřejmě vzniklo škrty. Při zjevení Prolata a Jalovcové v závěru jsem si připadal trochu jako na Trubadůrovi…

  29. Musím nesouhlasit s předchozím pisatelem – pan Prolat jako Vladimir mi přišel jako nejslabší článek včerejšího přdstavení. Potěšila samozřejmě jeho ruština, kdy bylo znát, že je rodilý mluvčí, ale jinak nebyl pěvecky v dobré kondici, na několika místech měl vážné problémy.

Napsat komentář

Reklama