Aida z výprodeje

Pavel Šimáček, 10.02.2010 1:00

V obchodech vrcholí druhá vlna slev a jeden ze zbytků nabízí i Národní divadlo. Na rozdíl od většiny prodejen toto zboží bylo prošlé již při premiéře před téměř pěti lety, což kritika vydatně komentovala. Tehdy jsem si říkal, že něco takového příští vedení stáhne – nestalo se tak. V obchodě by zákazník takové zboží reklamoval, zde mu zbývá jen zatnout zuby.
Ihned po roztažení opony 39. představení Aidy (režie Steffen Piontek) bylo zřejmé, že večer bude mít jasnou hvězdu – Ivonu Zelinkovou v roli Nápovědy. Bylo jí rozumět každé slovo – aby ne, občas byla hlasitější než zpěváci, vydatně pomáhala i sboru. Vzhledem k celkovému pojetí inscenace by se mohlo jednat o záměr („zparodujeme Verdiho“), obávám se, že tomu tak nebylo. Po přestávce napovídal pan Mládek, toho bylo slyšet jen občas.

M.Podskalský (Král), E.Urbanová (Amneris)

Aidu mohou divadla pojmout dvěma způsoby: Buď 100% realismus se stovkou statistů a veškerou zvířenou, nebo přijít s nějakým jiným výkladem. Národní chtělo to první, ale chyběly peníze. Scéně tedy „vévodí“ pár kulis s amatérsky vymalovanými hieroglyfy, které je při proměnách nutné stěhovat, čímž se brzdí již tak dost chabý děj. Když v závěru za Radamem s Aidou „zapadá kámen hrobky“ – zde několik cihel spojených dohromady a k tomu jinak barevných – myšlenka parodie se vrací. Byl jsem zvědavý také na triumfální pochod, který mi z premiéry utkvěl v hlavě svou ubohostí (Josef Herman ho tenkrát, myslím, nazval „obíháním pyramidy“ ), kdy malá skupinka statistů obcházela jeviště. Jenže on se tentokrát vůbec nekonal!!! Přišlo šest (!) spartakiádníků, kteří začali cvičit podivnou sestavu s meči, pak se k nim přidalo šest žen. Chvíli se oddávali tanci, potom přivedli skupinku etiopských zajatců a byl konec. Nebo jsem na chvíli nudou usnul? V choreografii (Tomáš Rychetský) se vůbec mísila ubohost se směšností – když při posvátném tanci ve 2. scéně 1. dějství baletní sbor začal napodobovat egyptské pózy a třást rukama, styděl jsem se, neboť v lóži se mnou seděl Angličan, jenž se velice zajímal o stav opery u nás a měl právě za sebou představení ve Vídni a Mnichově.

M.Podskalský (Král), E.Urbanová (Amneris), O.Kulko (Radames)

Oleg Kulko odzpíval Celeste Aida poněkud staženým hlasem, jakoby se mu trochu nedostávalo dechu, zejména s posledním tónem měl co dělat. Pěvecky roli zvládl, nemusel by však na hlas tolik tlačit. Bohužel však na scéně jen tak nerozhodně postával. Možná se sám sebe ptal, zda nakonec nebude lepší nechat se zazdít a uniknout tak dvěma vpravdě osudovým ženám. V opeře jsme zvyklí tolerovat i odkvetlé půvaby a méně lepá těla, dvojice Aida a Amneris však nejen ve mně vzbudila myšlenku, zda by nebyl o vhodné zpřísnit měřítka při obsazování. Přiznejme, že kostýmy (Mike Hahne, navrhl i scénu) oběma dámám značně uškodily. Kostýmy vůbec působily dosti lacině, především „slavností“ hávy z jakéhosi plastového lesklého materiálu byly odpudivé. Jitka Svobodová (již) na roli Aidy bohužel nemá, vyšší tóny byly nejisté, ne vždy zpívala čistě. Její herectví sestávalo z neustálého vzpínání, vztahování a křížení rukou. Eva Urbanová mne zpočátku překvapila mírně třesoucím se neznělým hlasem, později však zpívala „příliš“. Celkově mi přišel její hlas nekultivovaný. Hlas již zrazuje také Miloslava Podskalského (Král). Dobrý výkon předvedl Gustáv Beláček (Ramfis) a zejména Ivan Kusnjer (Amonasro). Orchestr pod vedením Zbyňka Müllera hrál spolehlivě, ale nevýrazně.

Jestliže jsem zde v poslední době doporučil několik běžných představení Národního divadla (Carmen, La Sylphide/Napoli, Čert a Káča), nelze totéž učinit v případě Aidy.