V obchodech vrcholí druhá vlna slev a jeden ze zbytků nabízí i Národní divadlo. Na rozdíl od většiny prodejen toto zboží bylo prošlé již při premiéře před téměř pěti lety, což kritika vydatně komentovala. Tehdy jsem si říkal, že něco takového příští vedení stáhne – nestalo se tak. V obchodě by zákazník takové zboží reklamoval, zde mu zbývá jen zatnout zuby.
Ihned po roztažení opony 39. představení Aidy (režie Steffen Piontek) bylo zřejmé, že večer bude mít jasnou hvězdu – Ivonu Zelinkovou v roli Nápovědy. Bylo jí rozumět každé slovo – aby ne, občas byla hlasitější než zpěváci, vydatně pomáhala i sboru. Vzhledem k celkovému pojetí inscenace by se mohlo jednat o záměr („zparodujeme Verdiho“), obávám se, že tomu tak nebylo. Po přestávce napovídal pan Mládek, toho bylo slyšet jen občas.
M.Podskalský (Král), E.Urbanová (Amneris)
Oleg Kulko odzpíval Celeste Aida poněkud staženým hlasem, jakoby se mu trochu nedostávalo dechu, zejména s posledním tónem měl co dělat. Pěvecky roli zvládl, nemusel by však na hlas tolik tlačit. Bohužel však na scéně jen tak nerozhodně postával. Možná se sám sebe ptal, zda nakonec nebude lepší nechat se zazdít a uniknout tak dvěma vpravdě osudovým ženám. V opeře jsme zvyklí tolerovat i odkvetlé půvaby a méně lepá těla, dvojice Aida a Amneris však nejen ve mně vzbudila myšlenku, zda by nebyl o vhodné zpřísnit měřítka při obsazování. Přiznejme, že kostýmy (Mike Hahne, navrhl i scénu) oběma dámám značně uškodily. Kostýmy vůbec působily dosti lacině, především „slavností“ hávy z jakéhosi plastového lesklého materiálu byly odpudivé. Jitka Svobodová (již) na roli Aidy bohužel nemá, vyšší tóny byly nejisté, ne vždy zpívala čistě. Její herectví sestávalo z neustálého vzpínání, vztahování a křížení rukou. Eva Urbanová mne zpočátku překvapila mírně třesoucím se neznělým hlasem, později však zpívala „příliš“. Celkově mi přišel její hlas nekultivovaný. Hlas již zrazuje také Miloslava Podskalského (Král). Dobrý výkon předvedl Gustáv Beláček (Ramfis) a zejména Ivan Kusnjer (Amonasro). Orchestr pod vedením Zbyňka Müllera hrál spolehlivě, ale nevýrazně.
Giuseppe Verdi:
(psáno z reprízy 8.2.2010)
Král – Miloslav Podskalský
