Alan Vitouš a Clarinet Factory představili nový nástroj – laserovou harfu
Velkolepá dvorana Českého muzea hudby v Karmelitské ulici v Praze se stala dějištěm hudebně-výtvarného experimentu Hudba z ticha, v němž se spojili perkusionista Alan Vitouš, výtvarník Petr Nikl a kvarteto Clarinet Factory. Na dvou koncertech 12. a 13. února představili publiku také moderní nástroj, laserovou harfu. Více než její zvuk, který připomíná elektronické varhany, fascinuje její zářivý vzhled a bezdotekový způsob, jakým se na ni hraje: tón zazní po přerušení laserového paprsku rukou hráče. Tento futuristický nástroj používá v zahraničí například známý francouzský new age skladatel Jean-Michel Jarre.
Hudba z ticha představuje několik bloků minimalistické hudby, kdy se do přediva příjemně konejšivých klarinetových hlasů zapojují perkuse či zpěv. Zrovna tak by se mohla jmenovat Hudba ze tmy, protože celé představení probíhá ve ztemnělém prostoru, má velmi zklidňující, téměř terapeutické účinky. Tma tu měla jednoznačný účel – aby na stěnách a na stropu dvorany vynikly světelné kreace, které v průběhu představení vytvářel Petr Nikl. Dvorana muzea k takovým hrám světel a videoprojekcím přímo vybízí, tentokrát to však bylo jiné, mnohem živější a autentičtější. Žádné předtočené nápady z počítače, vše se dělo v reálném čase, teď a tady, neopakovatelně vznikalo pod rukama Petra Nikla. Svítící vodní plochy čeřil foukáním obřího brčka nebo barvil přiléváním barev, na projektor sypal prášek a bubnoval do něj paličkami, čímž se tvořily fantaskní tvary v rytmu skladby. V Birdsong zapojil peříčka a stíny brouků. Využil celý prostor i do výšky – ze třetího patra pouštěl do plastového jezírka kapky a předměty, což vytvářelo kýžené zvukové efekty deště a podobně. Také hudebníci občas hráli z různých míst ochozů. Kdo zná projekty Petra Nikla, dokáže si tuto kreativitu barvitě představit. Odlesky a proměnami vodního živlu se rozvlnily stěny a strop celé dvorany a spolu s těkavým proudem minimalistické hudby vytvořily jakýsi nereálný a tekutý prostor kolem nás.
Sklady toho večera byly plné improvizací, kromě minimalismu a new age (Dobrá meditace, StarTrack) byly ovlivněné také jazzem či world music. Ke klasické hudbě se vztahovaly kompozice jako Out of Home (pracuje se začátkem Dvořákova Larga), Vltava (podobná textura hlasů coby pramínků na počátku řeky, nikoli mohutné hlavní téma), Hold B-A-C-H, k Messiaenově odkazu ptačích hlasů přetavených do hudby zase vedl Birdsong. Kapelník Clarinet Factory Jindřich Pavliš se do tvůrčího procesu pokusil vtáhnout i publikum, jednak vyzval dobrovolníka, aby improvizoval na laserovou harfu, jednou jsme zase měli zpívat jednoduché tóny či luskat prsty, což se víceméně zdařilo. Osobně bych ale dala přednost i vzhledem k meditační náladě v sále nerušenému proudu hudby bez proslovů a vysvětlujících komentářům ke skladbám, což je takový folkařský zvyk u nás bohužel dost rozšířený.
Hodnocení autorky recenze: 70 %
Clarinet Factory – Alan Vitouš – Petr Nikl:
Hudba z ticha
Luděk Boura (klarinet)
Vojtěch Nýdl (klarinet)
Jindřich Pavliš (klarinet)
Petr Pepíno Valášek (basklarinet)
Jindřich Pavliš (basklarinet)
Vojtěch Nýdl (zpěv)
Alan Vitouš (perkuse)
Petr Nikl (vizuální a prostorové zpracování)
12. a 13. února 2014 České muzeum hudby Praha
Foto Leoš Skokan
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]