Album týdne Normana Lebrechta: Jak se má hrát Rachmaninov?

Pokud si myslíte, že Rachmaninovova Druhá symfonie je snadná na hraní, měli jste slyšet, co z ní nedávno „vytvořil“ jeden z nejlepších londýnských orchestrů pod taktovkou renomovaného dirigenta, který ji dirigoval celý život. Hranice mezi sentimentem a vášní, asertivitou a přehnanou bombastičností, explicitností a narážkami je v této symfonii velmi tenká.

Příkladem těchto kontrastů jsou dvě nahrávky, které právě vycházejí. John Wilson, který má nejlepší smyčce v Londýně, zvládá rozmáchlé pasáže s naprosto skvěle, podstatně hůře mu však vychází vnitřní konflikty.
Když bylo Rachmaninovovi 33 let, psal symfonii, v Německu se studoval dirigování a zároveň pořádal turné jako klavírista. Symfonie sloužila jako vyjádření vnitřního zmatku a pochybností o sobě samém a zároveň jako experiment s rozsáhlou texturou. Její okamžitý úspěch, založený především na jedné velké táhlé melodii, kterou Němci zbožňovali, mu sice zvedl sebevědomí, nikdy jej však zcela neetabloval jako významného skladatele symfonické hudby.

Ve Wilsonově provedení se Sinfonia of London je slyšet více váhání, než jasnosti. Velká melodie podaná bez ohromujícího vyznění u dirigentů jako byli Stokowski, Ormandy, Previn, Rožděstvenskij a Maazel. Jeho sporadická ztráta barev mi občas připomněla Valerije Gergijeva.

Oproti tomu remasterovaná nahrávka Leonarda Slatkina se St. Louis Symphony z roku 1979 splňuje všechny požadavky. V té době byl St. Louis Symphony považován za nejlepší orchestr v Americe a mladý Slatkin, který vyrůstal v Hollywoodu 40. let, kde Rachmaninov pobýval, vytváří náladu, která evokuje tuto dobu a místo ve všech směrech. Myslím, že jsem ještě nikdy neslyšel úvodní Largo, které by se rozvinulo s větší jemností a vyčítavými náznaky blížícího se smutku. Adagio je dvouhlavňovou směsicí emocí. Takto se Rachmaninov hrál za starých časů, kdy muži nosili klobouky a ženy hedvábné rukavičky. Sejdeme se v St Louis, Louisi.

Ukázka na Spotify:

Rachmaninov: Symfonie č. 2

Sergej Rachmaninov, orchestrace Leopold Stokowski: Prélude, op. 3 č. 2 cis moll pro sólový klavír (Lento, Agitato, Solenne, Molto lento)
Sergej Rachmaninov: Symfonie č. 2, op. 27 e moll pro velký orchestr (I.
Largo, Poco più mosso, Allegro moderato, Poco a poco più vivo; II.
Allegro moltoo, Moderato, Con moto; III. Adagio, Poco più mosso – Tempo I [ ] – Tempo I – [ ] – Tempo I; IV. Allegro vivace, Con moto – A tempo [Allegro vivace] )

Sinfonia of London
John Wilson – dirigent

Label: Chandos/Vox
Datum vydání: 31. března 2023
Hodnocení Normana Lebrechta: ***/*****

Album na Spotify:

Sergej Rachmaninov: Symfonie č. 2, op. 27 a vokalizace

Sergej Rachmaninov: Symfonie č. 2 e moll, op. 27 (I. Largo – Allegro moderato, II. Allegro molto, III. Adagio, IV. Allegro vivace)
Sergej Rachmaninov: 14 písní, op. 34: č. 14, vokalizace e moll (verze pro orchestr)

Saint Louis Symphony Orchestra 
Leonard Slatkin – dirigent

Label: Vox
Datum vydání: leden 2023
Hodnocení Normana Lebrechta: ****/*****