V posledních letech sovětského svazu bylo možné, aby byl skladatel zakázán a zároveň živen systémem, který ho odstavil na vedlejší kolej. Alfred Schnittke v době, kdy se jeho symfonie nesměly hrát, dostal objednávku od ředitele Svazu sovětských skladatelů Tichona Nikolajeviče Chrennikova, aby napsal hudbu pro filmový průmysl. Chrennikov byl zároveň tentýž aparátčík, který Schnittkeho symfonie zakázal.
Nikolaj Kapustin, který tvořil režimu nepohodlnou jazzovou hudbu, byl po velkou část své kariéry rezidentním klavíristou Státního orchestru moskevského rozhlasu, což bylo těleso, které čas od času slíbilo, že zahraje jeho nesocialistickou hudbu, a pak si to vždy na poslední chvíli rozmyslelo.
Tento stát dvou tváří pěstoval ve svých skladatelích neobyčejnou odolnost.
Kapustin, který před měsícem zemřel ve věku 82 let, psal padesát let v buržoazním stylu jazz – styl rytmicky nakažlivý a zároveň jakoby oddělený od skladatelovy každodenní reality. Kapustinův První koncert pro violoncello, napsaný v jeho šedesáti letech, je vizí toho, jaká by mohla být Moskva, kdyby si vyměnila místo s Manhattanem. Z prostřední věty Largo, jakoby se vypařoval horký letní blues a celá čtyřiadvacetiminutová skladba uběhne tak rychle, že si jí budete chtít hned pustit znovu.
Schnittke napsal svůj První violoncellový koncert, který měl premiéru v Mnichově v podání Natalie Gutman, v roce 1986 když se zotavoval po mozkové mrtvici: „Třikrát se mi naskytla příležitost, nahlédnout do života po smrti.” Koncert, který je v místech zádumčivý a celkově silně ovlivněný Albanem Bergem, je vše, jen ne zasmušilý. Cellový part má být určitě skladatelův hlas na pozadí masové společnosti, kterou představuje orchestr. Anebo také ne: Schnittke rád klamal funkcionáře a také si rád pohrával s posluchačem. Ve 21. století se jeho hudba z programů převážně vytratila. Určitě se vrátí.
V tomto obnovení zapomenutých děl nám německý violoncellista Eckart Runge – bývalý člen Artemis Quartetu – představuje dechberoucí interpretaci obou koncertů, plnou vášně i lyriky. Je to ta nejlepší obhajoba hudby. Frank Strobel diriguje výborný Orchestr Berlínského rozhlasu. Představuji si Kapustina v pozadí, jak se usmívá od klavíru.
Transitions/Cello Concertos
Eckart Runge
Rundfunk Sinfonieorchester Berlin
dirigent – Frank Strobel
Capriccio: C5362
Hodnocení Normana Lebrechta: *****/*****
