Lotyškou reakcí na Arvo Pärta je Pēteris Vasks – skladatel, který komponuje dlouhá, pomalá a zamyšlená díla se silným citem pro jezera, lesy a krajinu. Titulní skladbou pro smyčcový orchestr je typické Adagio à la Samuel Barber, které nemá začátek, střed, ani konec a zároveň nabízí obraz vesmíru, který je okamžitě rozpoznatelný a neohrožující. Velká část Vāsksovy tvorby je jakýmsi oplakáváním – například oplakáváním okupace jeho země Německem i Ruskem, či oplakávání zemřelých přátel – ale budiž mu uznáno, že nikdy není morbidní. Na baltském břehu je vždy trocha naděje.
Tento, letos pětasedmdesátiletý, kontrabasista, kterému sovětský režim zakázal studium skladby, má dar pro vytváření rozmanitých konverzací mezi smyčcovými sekcemi, a tím kreslí zvukový obraz, který ve skladbě Musica dolorosa pokrývá vše – od každodenní banality až po výbušný hněv.
Nejvýraznější skladbou tohoto alba, jehož hlavním interpretem je Mnichovský rozhlasový orchestr pod taktovkou Ivana Repušiće, je violoncellový koncert s bezeslovným finále pro sopránové sólo. Konec je tak nečekaný, že si člověk musí promnout uši, aby tomu vůbec uvěřil. Ale je zde i ohromná krása. A sólisté – violoncellista Uladzimir Sinkevich a sopranistka Anna-Maria Palii – jsou navzájem perfektně sladění. Skladba připomíná mimo jiné Goreckého Třetí symfonii.
V roce, kdy málokterý orchestr mohl hrát naplno, jsou možná Vāsksovy smyčcové skladby právě tím, co nás převede skrz temnotu zpět na světlo – pokud tedy můžeme spoléhat na přeplacené umělecké poradce velkých orchestrů, aby poslouchali dostatečně široký repertoár. Mezitím hraje Mnichovský rozhlasový orchestr mnohem lépe, nežli máme vůbec právo očekávat od orchestru, který si ve svém domovském městě drží čtvrté místo.
Pēteris Vasks – Musica serena
Uladzimir Sinkevich – violoncello
Anna-Maria Palii – soprán
Münchner Rundfunkorchester
Ivan Repušić – dirigent
Label: BR Klassik
Datum vydání: 2. dubna 2021
Hodnocení Normana Lebrechta: ***/*****
