Album týdne Normana Lebrechta: Wilhelm Furtwängler – Symfonie č. 1

Na jaře roku 1943, zatímco jinde v Evropě umíraly miliony lidí, si nejbohatší německý dirigent svolal Berlínské filharmoniky, aby pro něj zahráli symfonii v h moll, kterou napsal – jeho vůbec první. Wilhelm Furtwängler na ní pracoval s přestávkami od roku 1908 a nedávno k ní přidal čtvrtou větu, do které vkládal velké naděje. Všechny naděje se však rozplynuly po prvním zahrání. „Jsem v hluboké depresi,“ svěřil se posléze své manželce.

Ze všech věcí, kvůli kterým mohl mít člověk v nejtemnější době lidské historie depresi, se nepovedená symfonie zdá poněkud triviální, ale maestrovo ego bylo tak velké, že zastřelo vše, co se kolem něj dělo – včetně nacistických zločinů, které se rozhodl ignorovat. Symfonie mu měla zajistit věčnou slávu a během té první zkoušky mu nejspíš došlo, že tohle k žádné slávě nepovede.

Furtwängler zemřel v roce 1954, a přestože kult uctívající jeho dirigentské schopnosti dále rostl, jeho symfonii až do roku 1991 nikdo ani nezahrál. Chvíli po prvním uvedení vznikly dvě nahrávky; žádná z nich mě moc nenadchla. Od hráčů Württemberg Philharmonie Reutlingen, pod taktovkou Fawziho Haimora a na labelu, který pravidelně dělá čest německé kultuře, jsem čekal víc. Namísto toho se jen potvrdil můj dojem, že Furtwänglerův talent pro kompozici byl naprosto zanedbatelný.

Kdyby se Bruckner provdal za Mahlera a manželé posléze najali Wagnera a Brahmse, aby hlídali jejich znetvořeného potomka, možná by to dítě načmáralo něco podobného Furtwänglerově Symfonii h moll. Toto dílo není ani tak zkomponované, jako spíš poskládané. Osobitá témata jiných skladatelů jsou nalepena na plátno téměř devadesátiminutové symfonie a každá věta začíná melodií, kterou už jste slyšeli někde jinde.

Furtwänglerova krádež klasických podkladů je natolik okatá, že v Adagiu do skladby začlenil celé kusy Beethovenovy Symfonie č. 9, jakoby si myslel, že si toho nikdo nevšimne. A i když pominu vykrádání, Furtwängler neustále opakuje sám sebe, pořád dokola, až se člověk diví, jak mohl dirigent s takovým citem pro hudbu a atmosféru přehlédnout zřejmé problémy ve vlastní tvorbě. Schopní hráči z Reutlingenu udělali vše co mohli, aby toto CD bylo alespoň trochu poslouchatelné. Poznámky uvnitř alba, které Furtwänglerovo dílo opěvují, jsou snad nejzmatenější, jaké jsem za posledních pár let četl.

Wilhelm Furtwängler – Symfonie č. 1 h moll
Fawzi Haimor
Württemberg Philharmonie Reutlingen

Label: CPO
Datum vydání: Srpen 2021
Hodnocení Normana Lebrechta: **/*****