Album týdne Normana Lebrechta: Wilhelm Furtwängler – Symfonie č. 1

Pro svou dnešní recenzi si britský hudební kritik Norman Lebrecht vybral nahrávku Symfonie č. 1 legendárního dirigenta Wilhelma Furtwänglera – skladbu, která je podle něj spíše poslepovaná, než složená.

Wilhelm Furtwängler (zdroj Warner Classics)
Wilhelm Furtwängler (zdroj Warner Classics)

Na jaře roku 1943, zatímco jinde v Evropě umíraly miliony lidí, si nejbohatší německý dirigent svolal Berlínské filharmoniky, aby pro něj zahráli symfonii v h moll, kterou napsal – jeho vůbec první. Wilhelm Furtwängler na ní pracoval s přestávkami od roku 1908 a nedávno k ní přidal čtvrtou větu, do které vkládal velké naděje. Všechny naděje se však rozplynuly po prvním zahrání. „Jsem v hluboké depresi,“ svěřil se posléze své manželce.

Ze všech věcí, kvůli kterým mohl mít člověk v nejtemnější době lidské historie depresi, se nepovedená symfonie zdá poněkud triviální, ale maestrovo ego bylo tak velké, že zastřelo vše, co se kolem něj dělo – včetně nacistických zločinů, které se rozhodl ignorovat. Symfonie mu měla zajistit věčnou slávu a během té první zkoušky mu nejspíš došlo, že tohle k žádné slávě nepovede.

Furtwängler zemřel v roce 1954, a přestože kult uctívající jeho dirigentské schopnosti dále rostl, jeho symfonii až do roku 1991 nikdo ani nezahrál. Chvíli po prvním uvedení vznikly dvě nahrávky; žádná z nich mě moc nenadchla. Od hráčů Württemberg Philharmonie Reutlingen, pod taktovkou Fawziho Haimora a na labelu, který pravidelně dělá čest německé kultuře, jsem čekal víc. Namísto toho se jen potvrdil můj dojem, že Furtwänglerův talent pro kompozici byl naprosto zanedbatelný.

Kdyby se Bruckner provdal za Mahlera a manželé posléze najali Wagnera a Brahmse, aby hlídali jejich znetvořeného potomka, možná by to dítě načmáralo něco podobného Furtwänglerově Symfonii h moll. Toto dílo není ani tak zkomponované, jako spíš poskládané. Osobitá témata jiných skladatelů jsou nalepena na plátno téměř devadesátiminutové symfonie a každá věta začíná melodií, kterou už jste slyšeli někde jinde.

Furtwänglerova krádež klasických podkladů je natolik okatá, že v Adagiu do skladby začlenil celé kusy Beethovenovy Symfonie č. 9, jakoby si myslel, že si toho nikdo nevšimne. A i když pominu vykrádání, Furtwängler neustále opakuje sám sebe, pořád dokola, až se člověk diví, jak mohl dirigent s takovým citem pro hudbu a atmosféru přehlédnout zřejmé problémy ve vlastní tvorbě. Schopní hráči z Reutlingenu udělali vše co mohli, aby toto CD bylo alespoň trochu poslouchatelné. Poznámky uvnitř alba, které Furtwänglerovo dílo opěvují, jsou snad nejzmatenější, jaké jsem za posledních pár let četl.

CD: Wilhelm Furtwängler - Symfonie č. 1 h moll (zdroj Amazon)
CD: Wilhelm Furtwängler – Symfonie č. 1 h moll (zdroj Amazon)

Wilhelm Furtwängler – Symfonie č. 1 h moll
Fawzi Haimor
Württemberg Philharmonie Reutlingen

Label: CPO
Datum vydání: Srpen 2021

Hodnocení Normana Lebrechta: **/*****

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments