Album týdne Normana Lebrechta: Za obzor velké americké symfonie – Fanfáry a stíny

Nová nahrávka London Symphony Orchestra pod vedením Antonia Pappana servíruje k nadcházejícímu 250. výročí vzniku USA strhující orchestrální zvuk, k samotnému americkému mýtu však zůstává zdravě skeptická. Poválečný naivní Coplandův optimismus konfrontuje se syrovým hněvem Walkerova tragického mementa. Hudba se tu stává zkouškou představ o tom, co vlastně „americký zvuk“ dnes znamená.

Norman Lebrecht
3 minut čtení
Copland: Symphony No. 3 – Walker: Sinfonia No. 5, 'Visions' (zdroj LSO Live)

Londýnskému symfonickému orchestru byla vždy vlastní jakási americká nátura. V dobách, kdy stáli v jeho čele André Previn a Michael Tilson Thomas a kdy u něj pravidelně hostoval Leonard Bernstein, získal LSO lehce transatlantický tón a broadwayský styl dokázal vystřihnout doslova na požádání. Na tom, jak se zdá, se nic nezměnilo.

Pod vedením Antonia Pappana, který se sice narodil v Londýně, ale vyrůstal ve Spojených státech, předvádí Londýnský symfonický orchestr stylově věrné a přesvědčivé nastudování Třetí symfonie Aarona Coplanda. Toto dílo, prostoupené melodiemi amerického Středozápadu a poválečným optimismem, se kdysi zdálo být branou k budoucí „velké americké symfonii“. Dnes, v éře postminimalismu, však už po žádném národním manifestu netoužíme, Coplandova Třetí tak působí až naivně, rozkročená mezi folklorní sondou a šovinistickým patosem. Nejvíce tím trpí závěrečná věta, rozvinutá kolem skladatelovy Fanfáry pro obyčejného člověka, která byla stylisticky zastaralá už v době svého vzniku. Jako zvuková kulisa však symfonie funguje znamenitě a k oslavám čtvrtstoletí americké nezávislosti se výtečně hodí. Zvlášť když ji LSO hraje s tak nakažlivým přesvědčením.

Nepokojná Pátá symfonie George Walkera zachycuje zcela odlišnou podobu Ameriky – zemi poznamenanou rasově motivovaným útokem na kostel v Charlestonu v Jižní Karolíně, při němž bylo zastřeleno devět věřících. Walkerovi bylo v té době už přes devadesát a původně zamýšlel symfonii jako hudební doprovod k filmovému zpracování tohoto masakru, od záměru však naštěstí upustil. Patnáctiminutová jednovětá skladba koncentruje hněv i zoufalství do sevřené a těžko stravitelné hudební kapsle. Tu a tam přinesou dřeva pomíjivé záblesky naděje, ale ani ty nedokážou rozptýlit převládající temnotu – a LSO pod vedením Antonia Pappana ji ještě prohlubuje. Tohle je americká realita bez retuše – buď se jí podíváte do očí, nebo uhnete pohledem. Walkerova Pátá je tak naléhavou protiváhou Coplandova idealismu a právě proto působí mimořádně silně.

Ukázka na Spotify:

Ukázka na YouTube:

Copland: Symphony No. 3 – Walker: Sinfonia No. 5, ‚Visions‘

Aaron Copland: Třetí symfonie (I. Molto Moderato, with simple expression, II. Allegro molto, III. Andantino quasi allegretto, IV. Molto deliberato (freely, at first) – Fanfare; deliberato – Allegro risoluto – Deliberato)
George Walker: Symfonie č. 5 „Vize“

London Symphony Orchestra
Antonio Pappano – dirigent

Label: LSO Live
Datum vydání: 5. června 2026
Hodnocení Normana Lebrechta: ***
/****

Sdílet článek
0 0 hlasy
Ohodnoťte článek
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře