Vyvrcholením akcí ke stému výročí narození divadelního a filmového režiséra Alfréda Radoka byl středeční večer v pražském Divadle Archa. Zahájila ho scénická reportáž o jeho životě a díle v režii Hany Burešové a v podání herců z Divadla v Dlouhé. Pokračoval projekcí fragmentu záznamu inscenace Hra o lásce a smrti z roku 1964 v Městských divadlech pražských a debatou s pamětníky.
Umělecká i životní pouť spolutvůrce Laterny magiky a jednoho z nejvýznamnějších evropských režisérů druhé poloviny dvacátého století Alfréda Radoka (17. prosince 1914 – 22. dubna 1976) byla poznamenána vynucenými odchody z rasových a později politických důvodů. Odcházet musel z angažmá a nakonec i z vlasti. Přesto zanechal ve světě divadla nesmazatelnou stopu, když na evropských jevištích připravil mnoho úspěšných představení. Zemřel ve Vídni, kam přijel do Burgtheatru inscenovat dvě aktovky Václava Havla. V roce 1991 byl vyznamenán Řádem T. G. Masaryka in memoriam. Jeho jméno do letoška nesly prestižní české divadelní ceny.
Režisérka Burešová využila v první části večera tří projekčních ploch, na nichž se během čtení herců Miroslava Hanuše, Jana Meduny, Veroniky Lazorčákové a Milana Potočka objevila spousta obrazových i audiovizuálních ukázek. Herci se zaplněnému hledišti, ve kterém usedl i Radokův syn David, představili jako „vědecký tým“. Přišli v bílých pláštích s krabicemi od banánů v rukou, plných rekvizit a písemností. Ve scénickém dokumentu či reportáži, ve které došlo jako v Laterně magice i na hereckou akci na jevišti s děním na filmovém plátně, přiblížili osobní a umělecký život otce moderního divadla. První angažmá získal shodou okolností v roce 1940 v divadle D jako asistent Emila Františka Buriana – právě v dnešním Divadle Archa.
„Pracovali jsme na tom dva měsíce, abychom pokud možno do nejmenšího časového úseku dostali celý Radokův bohatý život i bohatou tvorbu,“ řekla Burešová. Základem pro ni i dramaturga Štěpána Otčenáška byla monografie Zdeňka Hedbávného Zpráva o jednom osudu. Pomocí byla právě možnost multimediálního podání dostupných informací o ironicko-tragickém osudu velkého umělce v Čechách. „I když nebyl jediným, kterého režim postihl,“ dodala režisérka.
Podle organizátora večera, teatrologa Jana Petružely je zajímavé, že se Radok pokoušel o návrat k filmu. „Bohužel se mu to nepodařilo, ale opakovaně psal scénáře pro televizi i pro Barrandov, které se zachovaly v jeho pozůstalosti,“ uvedl.
Už od konce listopadu přibližuje Radokovo dílo výstava, kterou Institut umění – Divadelní ústav otevřel ve Veletržním paláci. Vydal i fotografickou publikaci, koncipovanou jako komentář k zásadním etapám jeho tvorby a doplnil ji DVD se záznamem televizní adaptace novely Stefana Zweiga Šach mat z roku 1963. Filmy a záznamy představení zájemci ještě do 29. prosince uvidí v kině Ponrepo na přehlídce Alfréd Radok – umlčený klasik českého filmu. Městská divadla pražská připravila výstavu, na níž představují osm jeho inscenací z let 1955-1965. Druhá část expozice obsahuje snímky z archivu syna Davida a sbírky Národního muzea.
Foto archiv
