Alfréda Radoka připomněl komponovaný večer v Divadle Archa

Vyvrcholením akcí ke stému výročí narození divadelního a filmového režiséra Alfréda Radoka byl středeční večer v pražském Divadle Archa. Zahájila ho scénická reportáž o jeho životě a díle v režii Hany Burešové a v podání herců z Divadla v Dlouhé. Pokračoval projekcí fragmentu záznamu inscenace Hra o lásce a smrti z roku 1964 v Městských divadlech pražských a debatou s pamětníky.

Umělecká i životní pouť spolutvůrce Laterny magiky a jednoho z nejvýznamnějších evropských režisérů druhé poloviny dvacátého století Alfréda Radoka (17. prosince 1914 – 22. dubna 1976) byla poznamenána vynucenými odchody z rasových a později politických důvodů. Odcházet musel z angažmá a nakonec i z vlasti. Přesto zanechal ve světě divadla nesmazatelnou stopu, když na evropských jevištích připravil mnoho úspěšných představení. Zemřel ve Vídni, kam přijel do Burgtheatru inscenovat dvě aktovky Václava Havla. V roce 1991 byl vyznamenán Řádem T. G. Masaryka in memoriam. Jeho jméno do letoška nesly prestižní české divadelní ceny.Režisérka Burešová využila v první části večera tří projekčních ploch, na nichž se během čtení herců Miroslava Hanuše, Jana Meduny, Veroniky Lazorčákové a Milana Potočka objevila spousta obrazových i audiovizuálních ukázek. Herci se zaplněnému hledišti, ve kterém usedl i Radokův syn David, představili jako “vědecký tým”. Přišli v bílých pláštích s krabicemi od banánů v rukou, plných rekvizit a písemností. Ve scénickém dokumentu či reportáži, ve které došlo jako v Laterně magice i na hereckou akci na jevišti s děním na filmovém plátně, přiblížili osobní a umělecký život otce moderního divadla. První angažmá získal shodou okolností v roce 1940 v divadle D jako asistent Emila Františka Buriana – právě v dnešním Divadle Archa.

Pracovali jsme na tom dva měsíce, abychom pokud možno do nejmenšího časového úseku dostali celý Radokův bohatý život i bohatou tvorbu,” řekla Burešová. Základem pro ni i dramaturga Štěpána Otčenáška byla monografie Zdeňka Hedbávného Zpráva o jednom osudu. Pomocí byla právě možnost multimediálního podání dostupných informací o ironicko-tragickém osudu velkého umělce v Čechách. „I když nebyl jediným, kterého režim postihl,” dodala režisérka.

Podle organizátora večera, teatrologa Jana Petružely je zajímavé, že se Radok pokoušel o návrat k filmu. „Bohužel se mu to nepodařilo, ale opakovaně psal scénáře pro televizi i pro Barrandov, které se zachovaly v jeho pozůstalosti,” uvedl.

Už od konce listopadu přibližuje Radokovo dílo výstava, kterou Institut umění – Divadelní ústav otevřel ve Veletržním paláci. Vydal i fotografickou publikaci, koncipovanou jako komentář k zásadním etapám jeho tvorby a doplnil ji DVD se záznamem televizní adaptace novely Stefana Zweiga Šach mat z roku 1963. Filmy a záznamy představení zájemci ještě do 29. prosince uvidí v kině Ponrepo na přehlídce Alfréd Radok – umlčený klasik českého filmu. Městská divadla pražská připravila výstavu, na níž představují osm jeho inscenací z let 1955-1965. Druhá část expozice obsahuje snímky z archivu syna Davida a sbírky Národního muzea.

Foto archiv

Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na