Amadeus Trio je poměrně nový ansámbl – šťastně se v něm setkali houslista Roman Patočka, violista Martin Stupka a violoncellista Lukáš Polák; hrají spolu tak, že jejich hvězda skutečně září. Roman Patočka je vynikající, osobitý sólista a hráč klavírního Eben tria i Talichova kvarteta a dalších koncertních seskupení, Martin Stupka a Lukáš Polák jsou členy Škampova kvarteta a svou všestrannost uplatňují i v jiných ansámblech hrajících hudbu od baroka po soudobou, doma i ve světě.
Koncert na zámku v Českém Krumlově byl napěchovaný díly velkých kvalit a velkých osudů: večer rozehráli umělci výběrem z Bachových Goldbergových variací BWV 988, jež houslista Dmitrij Sitkovetskij transponoval pro smyčcové trio pro sebe a své přátele. Za pětatřicet let své existence transkripce získala velkou světovou oblibu interpretů i posluchačů. Hned první tóny violoncellem zvýrazněné Arie a souhra houslí a violy prozradily, že Amadeus Trio je sestava muzikantů navýsost kompatibilních; bohaté kontrapunktické nuance Bachových variací jim jiskřily brilancí. Navíc jsme byli obklopeni krásou Maškarního sálu, scén zábavy, které malíř Josef Lederer maloval v takřka stejném čase, kdy Bach Goldbergovy variace komponoval.
Další program nastolil závažnost, která k výtečně kvalitní moderní hudbě přimkla i tísnivě drastické myšlenky sociální a sociologické z času novodobých otřesných dějin – nevymýtitelný je fakt, že autoři Hans Krása a Gideon Klein svá smyčcová tria napsali v Terezíně pro koncertování v ghettu a doslova v posledních dnech svého života. Tanec pro smyčcové trio Hanse Krásy (1899–1944) nejen rytmickými přiznávkami, ale též melodií takřka klezmerovského stylu je dílo živoucí nostalgie, již Amadeus Trio dávalo do hávu silně impozantního, do roviny výkřiku, nikoli nářku, do neoslyšitelného duchovního alarmu. Tři mistři v jednom – to je Amadeus Trio, jak potvrdila interpretace také dalšího Krásova díla: Passacaglia a fuga pro smyčcové trio svěřuje zadumané, potemnělé téma zprvu cellu a další dva nástroje jej přejímají a přenášejí do lyriky, kterou ansámbl v dokonale stylovém přednesu modernosti zvýraznil, stejně jako obdivuhodně vedený kontrapunkt hlasů.
Smyčcové trio Gideona Kleina (1919–1945) zní jako dokonalý postjanáčkovský kus osobité komorní hudby. Takřka radostné švitoření začátku přejde do žalozpěvu v Lentu, mohutně zpracované slovácké lidové písně Kněždubská veža – a je jasně loučením, vždyť text písničky prozrazuje: „sbohem ostávajte švarné děvčata“. Naděje však neumírá, zdá se – živoucí závěrečné Molto vivace znělo jako radostná rozprava tří nástrojů, umná dišputace detailně vypracovaná a skvěle interpretovaná, fráze vycizelované, jako by se předháněly v nápaditosti sdělení a projevu. Virtuózní nasazení hráčů dalo této „drobnosti“ punc velkého díla. Absence takového autora (v kompozici údajně samouk) je dějinným mementem.
Smyčcové trio B dur D 417 Franze Schuberta patří jednoznačně vysoko do mistrovské kategorie komorních děl a homogenní souhra Amadeovců podpořila košatost Schubertovy zpěvné spontaneity dokonale. Hrají precizně, oduševněle, muzikantsky virtuózně, jdou na dřeň hudebního sdělení. Škála hráčských fines je v jejich souhře nepřeberná, nabízejí enormní bohatství tónové představivosti a tónového vyjádření. To vše se promítalo takt po taktu i ve službě oblíbenému Smyčcovému triu c moll op. 9. č. 3 Ludwiga van Beethovena. Oduševnělá ukázka dokonalé souhry – con spirito & con espressione. Amadeus Trio – vzácný Trojlístek pro štěstí – pro naše hudební štěstí.
33. Festival komorní hudby Český Krumlov
Koncert k poctě Josefu Sukovi – Amadeus Trio
Maškarní sál, pátek 5. července 2019
