Ambiciózní písňový večer v Národním divadle

  1. 1
  2. 2

Scéna Národního divadla v Praze se v sobotu 20. února proměnila v koncertní sál – orchestřiště překlenulo pódium, sólisté na něm mohli zpívat bezprostředně do blízkých řad obecenstva a jindy neviditelný orchestr se zde ukázal v plné síle, nastoupilo celé obsazení tělesa Národního divadla současně.

Písňový večer sólistů Opery Národního divadla (foto ND)
Písňový večer sólistů Opery Národního divadla (foto ND/Hana Smejkalová)

Na diváky čekala zajímavá dramaturgie, pět stylově rozdílných písňových cyklů s pěti sólisty. Jako první mezzosopranistka Michaela Kapustová představila cyklus Severní noci Jaroslava Křičky, janáčkovsky laděnou a působivou hudbu, kterou na našich pódiích příliš nepotkáváme. Žije dnes hlavně v repertoáru dětských sborů.

Písňový večer sólistů Opery Národního divadla - Michaela Kapustová (foto ND)
Písňový večer sólistů Opery Národního divadla – Michaela Kapustová (foto ND/Hana Smejkalová)

Křička, léta působící na carském učilišti v Rusku jako profesor hudby a velký obdivovatel ruské kultury, zhudebnil básně Konstantina Dmitrijeviče Balmonta, plné lyriky a symbolismu. Nejznámější a melodicky nejvýraznější ze čtyř písní je Albatros, pěvkyně jej podala s korektním přednesem a srozumitelnou výslovností, je otázkou, zda její hlas ve vzdálenějších řadách vynikl z hutného doprovodu orchestru, který má v tomto Křičkově díle symfonickou monumentalitu. Dirigent Petr Kofroň pěvce po této stránce nijak nešetřil. O trochu lépe se s velkým orchestrem za zády vyrovnal basista Oleg Korotkov, který nastoupil vzápětí se slavným Musorgského cyklem Písně a tance smrti.

Písňový večer sólistů Opery Národního divadla - Oleg Korotkov, Petr Kofroň (foto ND)
Písňový večer sólistů Opery Národního divadla – Oleg Korotkov, Petr Kofroň (foto ND/Hana Smejkalová)

Depresivní skladba plná nihilismu a zmaru, tolik typického pro pocity mnohých v Rusku uprostřed devatenáctého století, líčí smrt nemocného dítěte za horečnaté noci (Ukolébavka), mladé dívky (Serenáda), zbytečnou smrt opilého mužika v ledovém poli (Trepak) či tisíců vojáků na bitevním poli (Vojevůdce). Na okraj poslední písně podotkněme zajímavý detail, že autorem veršů, jež Musorgský zhudebnil, je Arsenij Arkadʹevič Goleniščev–Kutuzov, potomek generála Kutuzova proslaveného v napoleonských válkách. Oleg Korotkov se cyklu zhostil s naléhavostí a přesvědčivým přednesem, jeho mohutný bas dojímal v Ukolébavce, výborně vyzněl Vojevůdce i divoký tanec Trepak s rytmicky bouřícím orchestrem.

Zcela jiný soudek otevřela něžná Aria per Archi Ottorina Respighiho. Tento italský skladatel, který se zhlédnul v neobarokním stylu, nás rázem přenesl do tradice uhlazené, melodické italské hudby. Jeho tři písně Nebbie, Pioggia a Notte se proslavily zvláště díky Lucianu Pavarottimu. I když vznikly přibližně ve stejné době jako písně Křičkovy, působí mnohem tradičněji a hodně romanticky. Na pódium Národního divadla je přišel zazpívat Josef Moravec a hned v první písni Nebbie strhnul pozornost publika velkým hlasovým nasazením, skvělou gradací dynamiky do působivých melodických oblouků.

Písňový večer sólistů Opery Národního divadla - Josef Moravec (foto ND)
Písňový večer sólistů Opery Národního divadla – Josef Moravec (foto ND/Hana Smejkalová)

Jeho svěží a suverénní tenor nenechal ladem žádnou efektní finesu, citový vrchol, jeho výraz byl velmi podmanivý a živě proměnlivý. Nadšený aplaus diváků byl zcela zasloužený. Orchestr zněl plně, zvláště smyčce měly v tomto robustnějším obsazení pěknou barvu .

Po přestávce přišla osvěžující kapka francouzského impresionismu v podání barytonisty Romana Hozy.

Písňový večer sólistů Opery Národního divadla - Roman Hoza (foto ND)
Písňový večer sólistů Opery Národního divadla – Roman Hoza (foto ND/Hana Smejkalová)

Ravelovy Tři písně Dona Quijota k Dulcinee skládal Maurice Ravel pro zamýšlený film se Šaljapinem v hlavní roli Quijota; i když zakázku nakonec získal Ibert, písně dokončil a premiéroval v Paříži v roce 1934. Třetí z nich, Pijácká, byla vůbec poslední dokončenou skladbou nemocného Ravela. Roman Hoza je zazpíval světlým, mladým barytonem příjemné barvy, s lehkostí a okouzlujícím stylem. Bylo to jedno z nejvydařenějších čísel večera.

Naopak Čtyři poslední písně Richarda Strausse s Danou Burešovou, které se měly stát zlatým hřebem, tak úplně nedopadly.

Písňový večer sólistů Opery Národního divadla - Dana Burešová (foto ND)
Písňový večer sólistů Opery Národního divadla – Dana Burešová (foto ND/Hana Smejkalová)

Předně mě překvapil výběr Dany Burešové: technicky náročné písně jistě zvládne, ale měla jsem pocit, že její vcelku lyrický soprán není pro tento repertoár se symfonicky košatým orchestrem vhodný, že nemá dost rezerv na plastický a místy silně vypjatý výraz, jehož by zde bylo zapotřebí. Strauss byl nakonec takovým nemastným neslaným kompromisem – sólistka se sice v orchestru neztratila, solidně vše uzpívala, ale nezaujala. A také orchestrální složka měla do straussovské symfonické velkoleposti daleko, byla plochá, chyběla jí přesnost v nástupech i jasná koncepce. Na publikum měl tento závěr spíše umrtvující vliv. Tady si zkrátka hudebníci z Národního divadla ukousli trošku větší sousto. Ale nevadí, tyto koncerty jsou cestou, jak se dopracovat ke stále lepším výsledkům, mimo divadelní rutinu. A nebylo by marné ani zkusit to třeba s hostujícími dirigenty.

Písňový večer sólistů Opery Národního divadla - Roman Hoza, Josef Moravec, Oleg Korotkov, Michaela Kapustová, Dana Burešová, Petr Kofroň (foto ND)
Písňový večer sólistů Opery Národního divadla – Roman Hoza, Josef Moravec, Oleg Korotkov, Michaela Kapustová, Dana Burešová, Petr Kofroň (foto ND/Hana Smejkalová)

 

Hodnocení autorky recenze: 65%

Písňový večer sólistů Opery Národního divadla
Dirigent: Petr Kofroň
Dana Burešová (soprán)
Michaela Kapustová (mezzosoprán)
Josef Moravec (tenor)
Roman Hoza (baryton)
Oleg Korotkov (bas)
Orchestr Národního divadla
20. února 2016 Národní divadlo Praha

program:
Jaroslav Křička: Severní noci, op. 14
(Michaela Kapustová)

Modest Petrovič Musorgskij: Písně a tance smrti
(Oleg Korotkov)

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Písňový večer sólistů Opery Národního divadla -P.Kofroň (Praha 20.2.2016)

[Celkem: 24    Průměr: 3.2/5]

Mohlo by vás zajímat


10
Komentujte

Please Login to comment
7 Comment threads
3 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
8 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
HonzaB

Hodnocení mi přijde trošku podhodnocené. Mě ten Strauss určitě nepřišel špatný. Nevím podle čeho hodnotí recenzentka, že Burešová publikum uspala. Jen podle toho, že jako jediná se při děkovačce vrátila na jeviště jen jednou, zatímco ostatní zpěváci dvakrát? Nevím, mě to přišlo spíše tak, že byla snaha neprodlužovat koncert, protože pak ještě se šli znovu několikrát děkovat všichni aktéři koncertu. Každopádně dramaturgie koncertu s jasnou linkou (písně o smrti), to si zaslouží ocenit (recenzentka toto opomněla). Příští rok moc doufám, že v rámci koncertů dojde i k nějakému uvedení celé (nějaké pozapomenuté) opery…..Mé přání je Bloud od Foerstera nebo Hedy… Číst vice »

Basti

Za prvé to byl chválihodný nápad ND, zejména pokud podobným akcím dají pravidelnost. Zároveň bych rád pochválil dramaturgii. Otázkou je výběr sólistů; zde bych ve svém hodnocení byl o dost přísnější nežli paní Barančicová. Zásadní problém byl, že s vyjímkou Romana Hozy, jakoby všichni sólisté zapomněli, že účinkují na písňovém večeru a své výkony hnali na hranici (někdy i za) svých vokálních schopností. Svou “zásluhu” na tom měl i dirigent Kofroň, který nechával orchestr rozeznít do přílišných forte a zpěváci tak měli na výběr: buď se nechat překrýt, nebo orchestr překřičet. A tak jsme byli svědky mnoha intonačních nepřesností a… Číst vice »

Štěpánka

Malá poznámka, pan Hoza je již v zahraničním angažmá.

Basti

proč nejsem překvapen! :(

scala

Zabavné – V. Vejvodová v Harmonii hodnotí závěr koncertu zcela opačně než zdejší recenzentka. Pak si dělejte nějaký názor podle recenzí…

Basti

Pri cteni recenze pani Vejvodove jsem zapochyboval, ze jsem byl pritomen na stejnem koncertu, jako ona…

Aumont

Totéž se mi stalo při čtení recenze paní Barančičové.

Quido

Hodnotenie speváckeho koncertu od Svatavy Barančicovej, považujem za nedostatočné. Nikdo z diskutujúcich, ani paní Barančicová nepripomíná, veľký problém pri súčasných speváckych koncertoch( napr. i 12.2.2014 v Rudolfinu ) , že mnoho ľudí tlieska medzi jednotlivými piesňami, i keď spevacký cyklus nie dokončený. Predsa len, mal by som k týmto tlieskajúcim divakom zhovievavosť. NEVEDIA to !!! Bodaj by aj vedeli, keď speváckych koncertov je tak málo. V minulosti ich bolo viacej, ale to je isto dávnejšia minulosť , poslucháči boli viacej vychovaní a skúsení. Pri iných podobných koncertoch, i priamo v pražskom ND navrhujmem riešenie. Nech pred koncertom vystúpi určitý konferenciér,… Číst vice »

muzikant

Orchestr ND se nebrání tomu, že ho nejen diriguje, ale dokonce umělecky řídí dlouholetý šéf orchestru Agon, což je sdružení hudebníků jejichž schopnosti a možnosti jsou na hony vzdálené velké opeře, o písňovém repertoáru s doprovodem orchestru nemluvě. Myslím, že se blíží dno a otázkou zůstává, je-li kdo schopen se od něho odrazit…

Milek

Také bych souhlasil s velmi krásnou atmosférou koncertu a dobrým počinem ND,ale prezentace
toho koncertu,hlavně na programu a plakátech mi přišla k ostatním zpěvákům ne příliš uctivá,ale to je v poslední době při prezentaci ND dost častý jev.Nejednalo se o “doplňky” paní Burešové.Pokud vím,pan Hoza zpívá v Německu,paní Kapustová pokud je mi známo zpívala v anglickém Glyndebourn a letos v Teatro Regio Torino.Všichni zpěváci,podle předvedených výkonů, si zasloužili stejnou prezentaci.