Další zcela futuristickou novinkou bylo vystoupení dosud neznámé zpěvačky, která a capella zapěla americkou hymnu The Star-Spangled Banner, jež melodicky značně pozměnila a vložila do ní výrazné harmonické a intonační změny. Podle jazzových odborníků stihla během dvou minut vystřídat celkem 16 tónin a americká muzikologická obec má obavy, že harmonická analýza tohoto výkonu zabere doktorandům několik desetiletí, než najdou vodítko ke vzniku tohoto díla.
Na internetu se objevilo mnoho humorných videí, kde se autoři snaží podložit záznam výkonu harmonií, ať už zvukově nebo v transkripci. Někteří političtí komentátoři podotknuli, že pro prostředí konzervativní konference byla zvolená interpretace podezřele liberální. V diskuzích se také objevují dotazy, zda se nejedná o dosud neznámou tóninu Q, či jestli si sólistka jako signál některým extremistickým politickým frakcím nevybrala pro zpěv jen bílé klávesy. Jiný diskutující zpěvačku pochváli se slovy, že snad přece „na všech tóninách záleží“, další tvrdí, že Arnold Schönberg by zajisté byl nadšen. Podle posledních zpráv se však může jednat o donedávna nezvěstnou aranž Charlese Ivese.
No, posuďte sami.
