Hudbě sovětského skladatele polského původu Mieczysława Weinberga věnovala Aneta Majerová též nahrávku Klavírního kvintetu, vydanou u Animal Music v roce 2016. Na novém albu přináší Majerová kompletní provedení Weinbergových tří „Dětských sešitů“ op. 16, 19 a 23 vzniklých v letech 1943–1947. Album sestává z 23 drobných skladeb, které obsahují bohatý svět hudebních obrazů, od moderního přetvoření prvků romantických valčíků, barkarol a nokturn, které slyšíme také u Weinbergova raného hudebního guru Fryderyka Chopina, až ke zcela originálním moderním vizím.
„Téma dětství má hluboký biografický podtext u každého z nás. Weinberg cyklus věnoval své dceři Viktorii, zřetelné je i memento na jeho sestru Ester, talentovanou pianistku, která zahynula v nacistickém lágru Travniki. V ruském překladu jsem objevila také název Encyklopedie dětství, a i pro mě bylo studium tohoto klavírního cyklu vzpomínkou na mé dětství, vzpomínkou na mého otce, který mě přivedl k hudbě, výletem do pestrobarevného světa mých dvou synů. Weinbergova hudba je pro mne velkým obohacením na mé cestě. Cítím v ní opravdovost, upřímnost, sílu ale i beznaděj, světlo a stín, život i smrt“, říká o albu Aneta Majerová.
Mieczyslaw Weinberg (1919–1996) bývá odborníky označován za jednoho ze tří největších sovětských skladatelů 20. století, ačkoli jeho oslnivý katalog mnoha vynikajících skladeb zůstává poněkud ve stínu jeho krajanů Prokofjeva a Šostakoviče. Jakožto Žid narozený ve Varšavě utekl krátce po vypuknutí 2. světové války do Sovětského svazu; po napadení Sovětského svazu Němci se stáhnul do Uzbekistánu. Do Moskvy se vrátil na Šostakovičovo pozvání, byl však pronásledován, část jeho děl byla zakázána a v roce 1953 přežil vazbu ve věznici KGB. Po Stalinově smrti byl propuštěn. Později Weinberg prohlásil, že svůj příběh nepovažuje za výjimečný, ale chce se za své přežití odplatit soustředěnou tvůrčí prací. Zanechal tak po sobě 150 opusů převážně prvotřídní hudby, mimo jiné 26 symfonií, 17 smyčcových kvartetů, 7 oper, oratoria a 200 písní. Weinberg nikdy nenapsal jediné komunisticky angažované dílo, což bránilo šíření jeho díla mimo hranice Sovětského svazu, a je proto postupně objevován teprve v poslední době.
Slovenská klavíristka Aneta Majerová (*1979) je absolventkou Konzervatoře v Žilině, Akademie umění v Banské Bystrici a PFUK v Praze. Vedle stáží na HAMU v Praze, Gněsinské akademii v Moskvě a Jeruzalémské hudební akademii se účastnila mnoha mezinárodních interpretačních kurzů pod vedením osobností, jakými jsou Lazar Berman, Eugen Indjic, Robert Roux, Eugen Pridonoff, Boaz Sharon, Ronan O’Hara a Maria Gambarjan. Vystupuje v České republice i zahraničí a věnuje se především komorní a sólové hře. Spolupracovala s osobnostmi z oblasti klasické hudby – Petr Nouzovský, Markéta Cukrová, Roman Patočka, Stamicovo kvarteto, Zemlinského kvarteto, ale také jiných hudebních žánrů – Martou Töpferovou, Ivou Bittovou či Davidem Dorůžkou. Jakožto oddaná interpretka hudby Gideona Kleina je držitelkou podpory Nadace Gideona Kleina. V září 2011 vydala CD „Lullaby“ u vydavatelství Arta Records a v roce 2016 vyšla její první nahrávka u Animal Music – Klavírní kvintety Mieczyslawa Weinberga a Ernesta Blocha, které nahrála spolu se Stamicovým kvartetem. V posledních letech se Aneta věnuje interpretaci skladeb současných izraelských autorů, jako jsou Tzvi Avni, Paul-Ben Haim, Josef Bardanashvilli, Ayal Adler a jiných. Ayal Adler pro ni dokonce zkomponoval cyklus klavírních skladeb s názvem Fragmenty.
Album „Children’s Notebooks“ bylo nahráno v pražském Atriu na Žižkově ve spolupráci se zvukovým mistrem Milanem Cimfem a producentem Petrem Ostrouchovem. Mastering alba provedl Pavel Karlík a Adam Karlík ve studiu Sono Records. Autorkou grafického designu obalu alba je Andrea Vacovská ze studia Najbrt, autorkou fotografií je Valentýna Janů. Album vychází na CD a digitálně formou streamu i downloadu ve formátech MP3 a hires WAV. Album je distribuováno společností Supraphon a v prodeji je také ve vlastním e-shopu Animal Music. Album vydává label Animal Music v rámci „Edice Animal Music 2021“ podpořené grantem hlavního města Prahy, s podporou Státního fondu kultury, Polského institutu v Praze a Nadace Gideona Kleina.
