Anna Hlavenková: Lidová píseň je očista hlasu a duše

Jste jednou z nejvšestrannějších českých interpretek komorní a oratorní hudby, vedle její klasické podoby se již řadu let věnujete také lidové tvorbě, a to ve spolupráci s Musicou Bohemicou Jaroslava Krčka, s níž se představíte i na letošním ročníku festivalu Lípa Musica. Spolupracovat s renesanční osobností Jaroslava Krčka je jistě obohacující a inspirativní, co přináší vám?
Ve svém uměleckém životě jsem měla štěstí na výrazné a velké osobnosti. Jednou z nich je Jaroslav Krček. Vždy, když se mě na něj někdo ptá, odpovídám stejně, že jsem šťastná za možnost stát vedle něj na jevišti a být při tom, když hraje, zpívá, diriguje, moderuje a skládá. Inspirativnějšího umělce neznám. V uměleckém životě mě mnoho naučil, ale to hlavní, co neustále opakuje a čím se řídím, je jeho rada „buď k hudbě pokorná“ a všechno půjde samo. A ono jde.

Vedle své aktivní interpretační činnosti působíte rovněž pedagogicky na Konzervatoři v Teplicích. Je kombinace různých repertoárů včetně lidové hudby pěvecky náročná, či naopak působí lidová hudba na hlas očistně a udržuje jej snáz v technické kondici?
Dnešní doba vyžaduje od umělců specializaci v oboru, ale zároveň je nutí ukázat se ideálně ve všech žánrech. To je obtížná disciplína, pokud chcete být dobře a poctivě připraveni a být schopni se udržet technicky i umělecky na co nejlepší úrovni. Když jsem po revoluci začínala zpívat v souboru Musica Antiqua Praha, který vedl Pavel Klikar, neuměla jsem si představit, že bych jen tak odběhla k hudbě romantické, klasicistní, současné nebo lidové. Byla to doba, kdy nastoupil požadavek specializace tzv. poučené interpretace, pokud jste chtěli interpretovat barokní hudbu. Pavel Klikar byl prvním z těch, kteří u nás tento požadavek začali velmi důsledně praktikovat a ještě dnes si myslím, že nahrávky MAP jsou jedny z nejlepších v této oblasti na našem trhu. K Jaroslavu Krčkovi a souboru Musica Bohemica jsem se dostala na doporučení Pavla Klikara, původně jako záskok na zájezd do Jeruzaléma, ovšem jen jako zpěvačka barokních árií. No a pak už byl jen krůček k požadavku souboru na „alespoň jednu lidovku do programu“ a od té doby už jsem zůstala jako člen (letos neuvěřitelných 26 let). Zjistila jsem postupem času, že lidová píseň je pro hlas i duši zpěváka prospěšná. Přesto, že je její hudební linka většinou prostá a čistá, je i pro hlas a interpretaci z mého pohledu očistná. Ne lehká! Naopak oproti jiným žánrům musí být v každém tónu lehkost a technická jistota, protože v té čistotě je každá chyba dvakrát tolik slyšet. Není možné se schovat za „dramatiku“ nebo „výraz“. Proto jsem si k známému pěveckému mottu „Mozart je pro zpěváka hygiena hlasu“ přidala „lidová píseň je pro zpěváka očista hlasu a duše“. A tak to i učím své mladé studenty zpěvu.

Jsme-li u pedagogické roviny vaší práce, nemůžeme nezmínit, že působíte současně i jako členka poroty naší pěvecké soutěže Lípa Cantantes. Jaká je z vašeho pohledu úroveň severočeského pěveckého mládí a současně i obliba klasického zpěvu?
Vzhledem k tomu, že jezdím do porot pěveckých soutěží dost často, jsem vždy mile překvapena, kolik mladých zpěváků se věnuje klasické hudbě. Samozřejmě poslouchají a zkoušejí i jiné žánry, ale přesto … zůstávají i u lidové písně a klasického repertoáru. A jsou v mnoha případech báječně vedeni svými pedagogy. Soutěž Lípa Cantantes je mou srdeční záležitostí a vždycky se ráda vracím mezi báječné kolegy v porotě a poslechnu si nové mladé talenty z „našeho severu“.

Na festivalu bude vaším pěveckým partnerem Martin Prokeš, se kterým dlouhodobě spolupracujete (pokud se nemýlím…). Jakým je hudebním partnerem a jak vnímáte skutečnost, že vedle vás na pódiu stojí současně i zakladatel a ředitel festivalu, kterého však i vy pedagogicky (příležitostně) vedete?
S Martinem se známe už z konzervatoře, začínali jsme oba zpívat i v souboru Musica Florea Marka Štryncla, takže máme stejné kořeny. Možná právě to nás dlouhodobě spojuje v podobném chápání a cítění hudby, v podobném uchopení žánru a určitém vzájemném napojení na jevišti. Myslím, že jsme si v mnoha ohledech podobní. Na nějaký čas jsme o sobě nevěděli, ale pak jsme navázali přirozeně tam, kde jsme skončili před mnoha lety. Martin je báječný zpěvák a citlivý interpret. To, že mu pomáhám v technickém vedení hlasu, je pro nás oba radost ze shledání a společné práce.

Vaše společné teplické vystoupení nabídne moravskou a českou inspiraci v úpravách Jaroslava Krčka i písně Bohuslava Martinů. Na co konkrétně se mohou festivaloví návštěvníci těšit?
Před mnoha lety, snad ještě na konzervatoři, jsem se při setkání s písňovými cykly Bohuslava Martinů rozhodla, že „až budu mít víc zkušeností a budu lépe technicky zpívat, nahraji všechny jeho písně na CD“. Byl to můj sen, který jsem si splnila v minulém roce. Původně jsou všechny písně s doprovodem klavíru, ale říkala jsem si, že pokud by je někdo citlivě a s láskou upravil do orchestrální verze, zase bychom je posunuli o kousek dál. A tak jsem oslovila Járu Krčka, protože takto báječně upravil pro orchestr i Moravské dvojzpěvy Antonína Dvořáka (ty jsme natočili pro rozhlas před třemi lety s mezzosopranistkou Editou Adlerovou). No a výsledek byl tak překrásný, že jsme hned nahráli CD. Na koncertě diváci uslyší právě tuto orchestrální verzi písňových cyklů Bohuslava Martinů, kde se budeme pro pestrost střídat v jednotlivých písních s Martinem Prokešem. Zároveň tento koncert bude také výjimečný uvedením nového CD do života, můžete se tak těšit na křest a báječné kmotry. V druhé půlce koncertu se už představí klasický repertoár souboru Musica Bohemica, kde si se mnou zazpívá lidovou píseň i Martin. Máte se na co těšit!

Letošní rok se celý nese ve znamení nové zkušenosti, kterou zažívá celý svět, a tou je pandemie Covid-19. Tak jako u všech ostatních, se kterými připravujeme rozhovory, mi dovolte otázku, jak na vás osobně tato situace zapůsobila a co vám koronavirus „dal a vzal“?
Období pandemie mi kupodivu vneslo do života řád. Jako každý umělec nemám každý den stejný, vždy je vše v pohybu a pokaždé jinak. Najednou ale došlo k zrušení všech koncertů u nás i v zahraničí, vše se zpomalilo a já si mohla po dlouhých letech uspořádat den podle svého. Takže jsme s manželem chodili každý den na dlouhé procházky do lesa, pustila jsem se do cvičení (!), začala znovu meditovat a oprášila své koníčky z mládí. Nějak jsem se vrátila víc k sobě a ke své rodině, která po celou dobu držela neuvěřitelně při sobě. Začali jsme přehodnocovat své priority a doufám, že alespoň něco z toho nám zůstane i do budoucna.

Období nucené umělecké přestávky v období pandemie pro mě ale bylo také dobou příprav na další sezónu a rozhodnutí, jak budu pokračovat dál. Odpočinek a nicnedělání nepřipadalo v úvahu, protože jsme pracovali se studenty konzervatoře online. Vždy jsem si myslela, že učit zpěv online je nesmysl, ale mýlila jsem se. Tolik detailní práce a soustředění jsem nečekala ani náhodou! Také mí soukromí studenti si pochvalovali pravidelný režim. Samozřejmě ale osobní kontakt ve výuce zpěvu nic nenahradí.

Prozraďte nám závěrem, co zajímavého vás čeká v nadcházející umělecké sezóně?
Nerada mluvím o projektech, které teprve budou, abych „to nezakřikla“. Držím se názoru, že pokud chceš rozesmát Pána Boha, řekni mu své plány… Ale už se moc těším na řadu zahraničních festivalů příští léto, čeká mě několik koncertních vystoupení s barokním repertoárem a oživujeme náš stálý projekt „Příběhy lásky“ s  mezzosopranistkou Editou Adlerovou. Samozřejmě mě čekají, jako každý rok, vánoční koncerty s Musicou Bohemicou a Musicou Floreou.