Dlouholetý sólista opery Národního divadla, barytonista Antonín Švorc, který by ve středu 12. února oslavil osmdesátiny, působil na jevišti české první scény plných padesát let. Za tu dobu tu ztvárnil patetické hrdiny, prohnané zloduchy, ale i laskavé a moudré muže.
V Národním divadle nejdřív statoval coby konzervatorista a potom se poprvé pohostinsky objevil jako jednadvacetiletý vedle Václava Bednáře a Bena Blachuta. Švorc často vystupoval i v zahraničí, byl stálým hostem Státní opery v Berlíně, kde byl v roce 1974 poctěn titulem Komorní pěvec.
S berlínskou operou se zúčastnil zájezdu do Japonska. Vystupoval i na švýcarských, francouzských, španělských a italských scénách. Proslavily ho dramatické a hrdinské role především ve Wagnerových operách. Byl i Jagem, Chrudošem v Libuši, Budivojem v Daliborovi a Přemyslem v Šárce.
Antonín Švorc se narodil 12. února 1934 v Jaroměři, Pražskou konzervatoř absolvoval u profesorů Jana Berlíka (zpěv) a Hanuše Theina (herectví) a již v posledním roce studia byl angažován jako sólista operního souboru Divadla F. X. Šaldy v Liberci. Brzy na sebe upozornil úspěšnou účastí ve významných mezinárodních pěveckých soutěžích (Varšava, Ženeva, Toulouse). V sezoně 1955-1956 hostoval v Národním divadle v úlohách Escamilla (Carmen) a Budivoje (Dalibor), o rok později se stal řádným členem operního souboru. Jeho mohutný, průrazný, kovově lesklý hlasový fond velkého rozsahu jej předurčoval pro závažné dramatické postavy.
K mimořádnému uměleckému růstu Antonína Švorce přispěla i jeho spolupráce s proslulými dirigenty a režiséry. Spolupracoval s rozhlasem (nahrávky Beethovenova Fidelia, Smetanova Dalibora, Bizetovy Carmen, Hurníkovy Dámy a lupičů, Cikkerova Coriolana), televizí a řadou gramofonových firem. Panton vydal jeho gramofonový portrét se slavnými áriemi z Wagnerových oper, nazpívaný v německém originále. Působil také jako pedagog na Pražské konzervatoři.
Foto archiv ND
