Bajadéra poprvé v Praze

  1. 1
  2. 2

Balet La Bayadère je premiérovým titulem nové sezony baletního souboru Národního divadla a je zároveň premiérou na pražské scéně v její historii. Před mnoha lety, v roce 1974, byl ve Státní opeře (tehdy ve Smetanově divadle) uveden známý druhý akt Království stínů, který bývá na baletních jevištích velmi populární. Spolu s částí baletu Paquita jej nastudoval Boris  Bregvadze, ruský pedagog a baletní mistr z tehdejšího Leningradu. Šéf Baletu Národního divadla, Petr Zuska, pozval k nynějšímu nastudování choreografa Javiera Torrese, který v Praze před dvěma lety inscenoval Čajkovského Šípkovou Růženku.

Javier Torres je Mexičan, působil dlouho ve Finské národní opeře v Helsinkách, se kterou i nadále spolupracuje. Torres je nesmírně citlivý a vzdělaný umělec, velmi empatický a zároveň přísný a důsledný pedagog. Hned tak tanečníkům něco neodpustí a na mnoha výkonech se to skvěle odrazilo.Torresova choreografická verze vychází z původní Bajadéry francouzského choreografa, Maria Petipy, který vytvořil balet v Petrohradě v roce 1877, (ještě před premiérami slavných pohádkových baletů Čajkovského). Při vytváření libreta byl Petipa do určité míry ovlivněn dobovým vkusem a oblibou různých exotických témat a speciálně přitažlivé a vyhledávané téma bylo opium a různá dostupná narkotika – přípravky k navozování slasti, vizí a snů o lepším a jiném světě. Zavádí nás však také do indické mytologie.

Příběh vypráví o dívce Nikii, chrámové tanečnici – bajadérce, která se přes svoji víru zamiluje do svého přítele z dětství Solora. Solor byl vybrán jako dobrá partie pro Gamzatti, Rádžovu dceru, tak jak tomu v Indii dodnes bývá, totiž že se manželství dohaduje dlouho dopředu. Jde tedy o klasický trojúhelník – dvě ženy, jeden muž – a o věčné téma lásky, která sahá až za hrob. Solor jako mnohý romantický hrdina, rozervaný a nestálý, je vystavěn tlaku matky a společenského postavení. Miluje Nikii, ale zároveň ji zradí, když se s  krásnou Gamzatti zasnoubí. Nešťastná Nikia podléhá uštknutí jedovatým hadem, který byl  přiložen zákeřnou sokyní Gamzatti do košíku darovaných květin. Přestože je jí chrámovým veleknězem podán protilék, Nikia volí smrt, když pozná Solorovu zradu. (Podvědomě se nám mísí něco z romantické Gautierovy Giselle i zrady Prince z Labutího jezera, když v Odilii vidí Odettu…)Javier Torres  libreto částečně upravil. Zůstává v Indii, pod horskými hřbety Himalájí  a rozehrává lidské osudy. Přidal postavu matky Solora k zvýšení dramatičnosti konfliktu.

První jednání je shrnuto do tří velkých obrazů: Zahrada před chrámem je místem, kde se odehrává slavnost ohně a rituál s tím spojený připravuje chrámové tanečnice, kněžky. První dva obrazy jsou předlouhé a místy jsme zamotáni v gestech, v banální gestice těla, paží a rukou. V baletním slovníku tzv. Pas d ´action, kdy výrazově místy i výrazně pantomimicky, postavy hrají situace a děj posouvají. Postavy tady mluvit nemohou a v rámci role rodičů – chrámových kněží, Rádži i postav hlavních, jsou v zajetí dobového návyku a konvenčních bohužel velmi nudných gest.

Tak to v celém devatenáctém století baletní historie bylo a nedá se s tím vlastně nic moc dělat. Buď by se musel předělat celý inscenační záměr, ve zcela odlišném pohybovém pojetí, anebo je třeba ctít původní verzi. To je vždy těžká volba při rekonstrukcích starých děl.

Konečně během slavnosti vrcholí oslavy zásnub a roztančí se celý soubor. Tady se zaskví výkony mnoha sólistů i sboru. Párový valčík rozehraný spolu s vějíři celkem v obvyklém prostorovém řešení a partneřině. Krásně zpracované jsou střídavé výstupy čtveřic a dvojic tanečnic a tanečníků, zásnubních hostů a variace technicky vytříbeného jazyka. Báječná příležitost předvést virtuózní výkony.

Čistota a radost z tanečního pohybu, radost z jistoty a umu, technické ekvilibristiky v pravém slova smyslu jsou a vždy byly smyslem klasického baletního vyjádření. Myslím, že se každý tímto „živlem“ nechá strhnout. Energie pramenící z tohoto třetího obrazu završuje duet a variace Gamzatti a Solora, kteří ztvrzují svoje zasnoubení.

Království stínů: Po smrti Nikie se dostává Solor do říše snů Stínů. Dvacet čtyři křehkých tanečnic v bílých balerinách a průhledných rukávcích schází pomalu a v opakujícím se rytmu, nekonečně dlouho, ze šikmy z horizontu i z postranních výkrytů. Vytváří pouze iluzi, nebo jsme svědky meditativního účinku mámení smyslů? Asi tak to bylo již za Petipy míněno. Čas se zastavil a krása má hlavní roli.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Minkus: La Bayadère (ND Praha)

[Celkem: 15    Průměr: 4.3/5]

Mohlo by vás zajímat


1
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
baaletka

díky za recenzi,když to nemohu vidět, takto mám alespoň trošku pocit, že vím, jaké to asi bylo :)