Balet Národního divadla a Hradišťan opět spolu

Společné večery Baletu ND a souboru Hradišťan nejsou častým zpestřením repertoáru naší první scény, ale obvykle představují příjemné osvěžení. Tradice této spolupráce se odvíjí od roku 2008, kdy se oba soubory setkaly umělecky poprvé a kdy šéf Baletu Národního divadla Petr Zuska vytvořil krátké choreografické pásmo Ej, lásko na výběr lyrických i hravých písní z repertoáru Hradišťanu Jiřího Pavlici. V dalším roce se na prknech Stavovského divadla představila nejen muzika Hradišťan, ale také tanečníci, a ačkoli už nedošlo k další ryze tvůrčí spolupráci, společná vystoupení v Praze i mimo ni čas od času toto spojení připomínají stále.Naposledy se muzika Hradišťan (bohužel bez taneční složky) a členové baletního souboru setkali ve společném večeru 24. května, jako obvykle na prknech Stavovského divadla. Večer svou dramaturgií navázal na formu představení, kterou si soubory vybraly již před několika lety, byl trojdílný a zahrnoval samostatné vystoupení obou těles i reprízu Zuskovy choreografie, bez které by vystoupení snad ani nebylo představitelné.

První část večera patřila Jiřímu Pavlicovi a Hradišťanu a stejně jako celý program byla také rozdělena do tří tematických částí: O lásce, Rozmluvy s časem a O naději. Skladby vesměs vokální jsou buď zcela dílem Jiřího Pavlici nebo upravenými lidovými písněmi.Zajímavou součástí repertoáru, která nebyla opomenuta ani tento večer, jsou skladby pracující s historickými liturgickými texty, k nimž sice Jiří Pavlica složil novou původní hudbu, ale vycházel přitom z historického úzu, jako je to v případě vícehlasého Velkomoravského chorálu, jehož text je připisován Cyrilu a Metodějovi. Můžeme tedy předpokládat, že interpretace se svým zpracováním přibližuje autentické podobě a nutno podotknout, že má svou účinnost a sílu. Interpretace lidových textů pak posluchače vždy potěší lehkostí a zpěvností, samotní hudebníci se však zdá se nejvíce vyžívají v autorských skladbách svého vedoucího. Z některých písní Hradišťanu se staly i všeobecně známé „hity“, které publikum očekává, jako je třeba Krátký popis léta, k jehož popularitě nepochybně přispěl především hlas Alice Holubové, její výkon povyšuje ostatně i lidové písně na umělecké dílo. Ve skladbách laděných více do folku nebo prozrazujících inspiraci hnutím world music hudebníci využívají příležitosti ke krátkým improvizacím, pozornost na sebe poutal především klarinetista David Burda, Josef Fojta s perkusemi a Jiří Pavlica sám jako zkušený houslista.Balet Národního divadla pro svou část programu vybral tři ukázky koncertního charakteru, a to duety. První byla Esence z baletu Romeo a Julie Petra Zusky, jakýsi duet shrnující příběh nešťastných milenců „v kostce“. Ačkoli stěsnání jádra vztahu dvou mladých lidí i s tragickým koncem do krátké choreografie je snad poněkud krkolomné, esencí duetu je jeho interpretace. Pravděpodobně byl vytvořen právě proto, aby thálioví Romeo a Julie měli své vlastní gala číslo pro vystupování při takovýchto příležitostech (zúročili je ostatně třeba na podzim na Zlaté Praze). Marta Drastíková a Ondřej Vinklát, představitelé titulních rolí ve skutečném celovečerním baletu, prožívají mikropříběh na jevišti se stejným nasazením jako celou inscenaci. Choreografie vyžaduje pohotovost partnerské práce a v té tato dvojice vyniká.Druhou ukázkou bylo adagio z pas de deux Raymondy a rytíře de Brienne z prvního jednání Glazunova baletu. Jeho zařazení je ale trochu nepochopitelné. Na rozdíl od Romea Julie není Raymonda na repertoáru Národního divadla už řadu let, přitom aktuální repertoár souboru několik klasických baletů, z nichž by se dala gala čísla vybrat, nabízí. Adagio z tohoto pas de deux dává vyniknout jen sólistce, zatímco tanečník v něm skutečně zastává pouze funkci partnerské opory. Nikola Márová a Michal Štípa jsou však pár, který by si zasloužil trochu větší „výzvu“ k předvedení svých technických kvalit, než jakou nabízí tento kratičký lyrický výjev.Největší ohlas vyvolal další duet z choreografické dílny Petra Zusky Dejà vu, který je již také staršího data, byl vytvořen v roce 2008 pro Adélu Pollertovou a Alexandra Katsapova. Choreografická hříčka o výměně rolí na jevišti i v partnerském vztahu, která se z vážného úvodu transformuje v parodii na klasické baletní variace a končí výstupem tanečníka na špičkách, si získala srdce mnoha diváků na zahraničních gala představeních i několik ocenění. Nyní ji tančil Karel Audy s Andreou Kramešovou, kteří předvedli pohotovou partneřinu a rozesmáli publikum. Mnozí diváci snad viděli choreografii poprvé, a proto reagovali zcela bezprostředně.Závěrečná třetina programu přinesla oblíbené pásmo Ej, lásko, ve kterém se před téměř sedmi lety propojil moderní taneční slovník Petra Zusky s lidovou inspirací písní Hradišťanu. Jako vždy, když pracoval s písňovým materiálem, vynesl Petr Zuska z každé skladby její podstatu a aniž by sahal k inspiraci lidovým tancem ve smyslu formy a tvarování, interpretoval jejich prostotu čistým pohybovým slovníkem. Vztahy a situace jsou v miniaturách rámovaných popěvky z průřezu několika staletí zobrazovány někdy více, někdy méně názorně.V choreografii vždy vynikne ženská postava v černých šatech, která zosobňuje smutek a tragičnost písní o válce a neštěstí (jako vždy ji tančila Nikola Márová), výjevy laděné lyricky i s dávkou komiky a situačního humoru na sebe přirozeně navazují a tanečníci na diváky přenášejí svou energii. V této choreografii se šťastně propojil svět lidové poezie s muzikální choreografií čerpající z moderního tance. Provedení s lehkostí a zaujetím pak natolik vtáhlo i obecenstvo, že na závěr se účinkujícím večera dostalo potlesku vestoje.

Hodnocení autorky recenze: 70 %

Hradišťan a Balet Národního divadla
24. května 2015 Stavovské divadlo Praha

Člověk a země – Muzika Hradišťan
Hudba: Jiří Pavlica
Texty: Jiří Brabec, Michal Stránský, Josef Veselý, Jan Skácel a lidová poezie
Sólo zpěv: Alice Holubová, Jiří Pavlica
* O lásce: Láska – Ej, Janku, Janíčku – Svět se mi vznášel – Vlaštověnka – Ženitba
* Rozmluvy s časem : Velkomoravský chorál – Vteřiny křehké – Jdu já, jdeš ty, všichni jdem – Vstávej.
* O naději: Kamínek na dlani – Člověk a země – Krátký popis léta – Sanctus
Hradišťan: Jiří Pavlica (housle, niněra), David Burda (klarinet, flétny), Milan Malina (cimbál), Josef Fojta (klávesy, perkuse), Roman Gill (viola), Milan Gablas (kontrabas)

= přestávka =

Tři duety – Balet Národního divadla
* Esence z baletu Romeo a Julie
Hudba: Sergej Prokofjev
Choreografie a světelný design: Petr Zuska
Asistent choreografie: Tereza Podařilová
Kostýmy: Roman Šolc
Tančí: Marta Drastíková a Ondřej Vinklát

* Raymonda – Pas de deux, fragment ze Snu
Hudba: Alexander Glazunov
Nastudování: Michaela Černá podle M. Petipy a J. Grigoroviče
Tančí: Nikola Márová a Michal Štípa

* Déjà vu
Hudba: Fryderyk Chopin, Niccolo Paganini, Nino Rota
Choreografie: Petr Zuska
Kostýmy: Roman Šolc
Světelný design: Petr Zuska, Pavel Remlík
Asistent choreografie: Alexandre Katsapov
Tančí: Andrea Kramešová a Karel Audy

= přestávka =

Ej, lásko
Písně: Hradišťu, Hradišťu – Velehradské tance – Stínání berana – Polajka – Ej, lásko : Dvě růže – Vagantské – O proměnách světa
Hudba: Jiří Pavlica
Texty: Břetislav Rychlík, Jan A. Komenský, středověký anonym a lidová poezie
Choreografie: Petr Zuska
Kostýmy: Roman Šolc
Světelný design: Pavel Kremlík, Petr Zuska
Asistent choreografie: Radek Vrátil
Tančí: Nikola Márová, Andrea Kramešová, Lenka Hrabovská, Alexandre Katsapov, Viktor Konvalinka
Sólo zpěv: Alice Holubová, Jiří Pavlica, David Burda
Hraje: Hradišťan

www.narodni-divadlo.cz

Foto Balet ND/Martin Divíšek