Balet pražského Národního z první ruky

Když ji potkáte, můžete se zeptat na cokoli. Snad úplně vše o našem prvním baletním souboru ví. Odpoví obratem a pokaždé ještě přidá úsměv. A pokud náhodou nebere telefon, vždy během chvilky volá zpátky. Helena Bartlová, tisková mluvčí baletu pražského Národního divadla.

O+

Jaká byla ta zatím poslední baletní sezona? A jaká bude ta nová? Co všechno přinese? Zdaleka nejen kvůli tomu je teď tahle sympatická mladá žena na Opeře Plus.

Byla náročnější ta uplynulá sezona baletu ND anebo bude těžší ta nová?

Před prázdninami ukončená sezona byla nejen pro tanečníky Národního divadla, ale i pro všechny ty, kteří stojí za vznikem všech inscenací, velmi náročná, hektická, rychlá, ale i plná radosti, překvapení a nových zkušeností. Ostatně tak už to v životě bývá, vše v sobě nese příchuť obou polarit. Nesla se také v duchu zahraničních zájezdů. Soubor baletu ND zavítal v rámci turné a mezinárodních festivalů do Řecka, Polska, USA, Finska a Slovenska. A zda byl tento uplynulý divadelní “rok” těžší? Nevím, nerada porovnávám. Myslím, že záleží, jak se na věci díváte. Pokud budete chtít vidět svět komplikovaný, pak takový bude…

P.I.Čajkovskij: Labutí jezero (choreograf K.Greve/Z.Susová-Odetta, J.Kodym-Siegfried)

Jako nové premiéry právě začínající sezony jsou ohlášeny hned dva původní tituly: Othello a Faust. Co o nich v téhle chvíli prozradíte?

Když se řekne Othello a Faust, zarezonuje asi v každém člověku vážnost, úcta ke kvalitnímu literárnímu dílu, Shakespeare a Goethe, očekávání velkého baletu, dobrá choreografie, krásná hudba, silné emoce, pohlazení duše, ale také tendence posuzování… Premiéry nadcházející sezony budou vyprávět velké příběhy na špičkách. Ta první, Faust, bude z dílny známého českého choreografa Libora Vaculíka, který pro balet Národního divadla vytvořil mnoho nezapomenutelných titulů (vzpomeňme na Romea a Julii, Malého pana Friedemanna a Psycho, Čajkovského, Isadoru Duncan, Někdo to rád…, Lucrezii Borgiu). Faustovské téma je vskutku věčné a nese v sobě nejčastější otázky, týkající se smyslu našich tužeb a ceny, kterou jsme schopni za jejich naplnění zaplatit. V inscenaci Libora Vaculíka prožije Faust nadčasová a stále naléhavá témata lásky, poznání, oběti a věčnosti v otřesných poměrech, které dopustila naše „civilizace“ v období II. světové války. Othello, druhá premiéra, je opravdu zvučným titulem, který byl v Národním divadle uveden jako balet pouze dvakrát, a to v roce 1959 a 1968 v choreografii Jiřího Němečka. Zároveň po třech letech přivítáme další titul Williama Shakespeara v baletním zpracování. Tentokrát se ujme choreografie českému publiku známý Youri Vàmos, choreograf a režisér, kterého naši diváci znají prostřednictvím našeho současného Louskáčka a Romea a Julie.

Percossa: Santa Says Cut It! (Causa Carmen)(choreograf J.Greben, U.Ivgi/V.Konvalinka)

Ano, v nadcházející sezoně je zařazen i tolik očekávaný Balet Gala aneb Setkání v Praze. Pokud vše dopadne podle plánu, uskuteční se toto mezinárodní setkání baletních hvězd 30. dubna 2010. Kromě již zmíněných představení budou mít diváci možnost zhlédnout prakticky vše ostatní z výčtu našeho současného repertoáru jak v rámci Národního, tak Stavovského divadla, ale také studia Kolowrat a Nové scény (Laterny magiky). Po více než roční pauze se na našem repertoáru znovuobjeví Oněgin Johna Cranka a stranou nezůstanou ani každoroční Miniatury, představení mladých tvůrců z řad tanečníků našeho souboru.

Na tuto otázku velmi ráda odpovím, protože balet Národního divadla je v současné době ze všech tří souborů nejúspěšnější co do návštěvnosti. Průměrná obsazenost hlediště při baletech činí 86,5%. Vedle velkých klasických titulů jako je Labutí jezero nebo Louskáček, které jsou permanentně vyprodané, se s často skoro plným hledištěm setkávají tituly Brel – Vysockij – Kryl (Sólo pro tři) (78%), Causa Carmen (77%) nebo Romeo a Julie (95%). Asi nejméně navštěvovaným představením je komponovaný večer moderních choreografií Česká baletní symfonie.

V uplynulé sezoně vystupovalo na scénách Národního divadla hned několik špičkových zahraničních souborů. Mohou se diváci těšit na nějaké další?

Vzhledem k tomu, že i českou kulturu ovlivnila celosvětová krize, která se bohužel promítla hlavně do finančních rozpočtů jednotlivých divadel, jsme také my nuceni pracovat se sníženými finančními prostředky v rámci nadcházející sezony. Je tedy přirozené, že šetříme právě v této oblasti. Jediným zahraničním souborem, který vystoupí na scéně ND, je balet Slovenského Národního divadla v Bratislavě.

 

Nová scéna – jak se baletu ND při jeho návratu s triptychem Extrém osvědčila? A jaké jsou další plány na její využití souborem baletu?

Zatím je velmi brzy na to, abychom dokázali zhodnotit, jak se Nová scéna osvědčila. Premiéra komponovaného večera Extrém se uskutečnila v polovině června a od té doby jsme odehráli celkem šest představení. Hlediště bylo pokaždé plné a reakce diváků příznivé. Spolupráce s vedením Nové scény a celým technickým aparátem byla naprosto profesionální a opravdu příjemná. Co tedy mohu v tomto okamžiku dodat? Vše vypadá na dobrý start a vykročení tou správnou nohou…

Extrém (A Little Extreme)(choreograf P.Zuska/T.Červinka, J.Clayton)

Na jaké zahraniční zájezdy se v nadcházející sezóně balet ND chystá?

Nerada bych některé z nich zakřikla, ale vypadá to, že soubor vyrazí na turné do Číny, Finska a Německa.

Jak působíte v baletu ND dlouho? Kde jste se tam vzala? A co Vám ve Vaší práci dává nejvíc „zabrat“?

V září vstupuji do sedmé sezony. Magické číslo 7, to zní docela hezky:-) Ani nevím, zda je to hodně či málo. V každém případě mám vnitřní pocit, že je to příliš krátká doba na to, abyste divadlo skutečně pochopili a procítili do poslední buňky. A jak jsem se zde ocitla? Úplně „náhodou“ (???) a vše se odehrálo během tří dnů. Jeden den jsem odešla ze zaměstnání, druhý den jsem na ulici potkala kamarádku, která nenastoupila na tuto pozici do ND a třetí den jsem se setkala s Petrem Zuskou. Víte, já věřím, že se v životě neděje nic náhodně a vše se odvíjí přesně tak, jak je pro váš vývoj důležité. To, co působí jako náhoda, ve výsledku náhodou není… A co mně dává nejvíce zabrat? Asi já sama jsem tím nejsložitějším článkem v řetězci. Jsem příliš velký snílek, který musí donutit sebe sama, aby sestoupil nohama na zem. A to, jak chápete, je v této profesi nutné. Těžké je také čelit přetvářce, lžím a povrchnosti ostatních lidí a nebrat si to osobně. To nejtěžší je však nalézt sebe sama… Jak říká část nápisu z Delfské věštírny: Poznej sám sebe a poznáš Boha a universum…

G.Bizet-R.K.Ščedrin: Carmen (Causa Carmen) (choreograf M.Ek/E.Raušerová-Carmen, P.Zuska-Gypsy)

Je Petr Zuska přísný šéf?

Přísný je příliš „úzké“ slovo. Řekla bych náročný, typický člověk ve znamení Lva 🙂 Je to chodící nádrž energie, pracovitosti, vznětlivosti, jemnosti, přímočarosti, vášně, vzestupů a pádů, detailista, muž, dítě, umělec, člověk, který je naivní snílek a zároveň naprosto neústupný šéf. Tohle všechno je Petr Zuska.

Která událost v baletu ND za dobu Vašeho působení se Vám nejvíc vryla do paměti a proč?

Každá premiéra baletu, kdy se diváci utišili, opona se otevřela, dirigent zvedl taktovku a já jsem se začala houpat na vlnách hudby a tance. Zároveň jsem si hluboce oddychla, že všechny přípravy jsou již za námi a dítě se narodilo. To je krásný pocit, protože úsilí všech lidí vytvoří barevný obraz, který pohladí duši a vytvoří jemnou stopu ve vašem nitru. Víte, umění je nádherná věc, která vás dokáže vynést do nebes a dát vám nadhled. Je to jako sladký polibek, který vás zjemní na všech úrovních.

Chtěla byste být ve svém příštím životě členkou baletu ND? Nebo byte raději vyzkoušela něco úplně jiného?

Co přinese můj příští život, to záleží na tom, jak zvládnu tento. Pokusím se vše přijmout s pokorou a láskou, ale pohybovat se ve světě umění by mně rozhodně nevadilo:-) Takže, vzhůru do nových dobrodružství…

Tak ať se vám k nim stoupá s baletní lehkostí a v pohodě! 🙂

H.S.von Loevenskjold: La Sylphide (choreograf A.Bournonville)

www.narodni-divadlo.cz

fota: Diana Zehetner/archiv