Nic z toho nechtěla Japonka Reona Sato kopírovat, vytvořila svou zcela novou inscenaci. Děj je přenesen do současné doby, podle slov autorky: „Chci vnést do díla svůj vlastní příběh, příběhy svých současníků, se kterými se mohou ztotožnit naši diváci.“ Verze Reony Sato je bohatě taneční a výrazová, ale balet na špičkách neuvidíme. Téměř hodinové dílo je rozděleno do tří částí – Dětství, Studium, Dospělost. Tyto názvy srozumitelně vyjadřují vztahy mezi ústředními postavami v daném probíhajícím ději. Možná nejzdařilejší je první část Dětství, ale i druhé dvě se snaží výrazově vyjádřit charakterové vlastnosti postav. Citliví Dafnis a Chloé se od dětství různě hledají a rozcházejí, aby se na závěr konečně našli. Dominantní Lyceon se snaží ovlivnit jejich životy i život přítele Dorcona. Balet je zajímavě doprovázen smíšeným operním sborem, který místy i vstupuje na jeviště a účastní se děje, místy je umístěn v pozadí za průsvitným závěsem.
Reona Sato své dílo vytvořila pro čtyři ústřední postavy – Dafnise, Chloé, Dorcona a Lyceon – a pět doprovodných postav – tři přítelkyně a dva přátele. Choreografka měla šťastnou ruku při výběru hlavních protagonistů. Ve druhé premiéře 23. září nikdo z nich nezklamal. Japonská baletka Sumire Shojima se předvedla v roli Chloé v nejlepším světle, nejen tancem ale i mimikou a vžitím se do postavy. V roli Dafnise jí skvěle sekundoval mladý belgický tanečník Jean-Michel Reuter (ještě před rokem člen baletu Severočeského divadla v Ústí nad Labem). Ana-Sanziana Beschia si dobře poradila s rolí Lyceon, kde má místy výrazné taneční pasáže. Zrovna tak Evgenii Korsakov v roli Dorcona. Jako přítelkyně se představily další dvě japonské baletky Sakura Shojima a Isa Ichikawa spolu s Zsókou Tallósiovou. Přátelé byli Raphael Schuster a Adrian Szelle.
Hudební nastudování připravil a orchestr dirigoval mladý brazilský dirigent Vinicius Kattah. Kostýmy Karolíny Kamenské v každém obraze vyjadřují charakter děje, jsou ovšem soudobé, v prvním obraze barevně pestré, ve druhých dvou vážněji černobílé. Scéna Marka Hollého je prostá, režijní a scénickou otázkou by mohlo být neustálé přenášení různě velkých bílých kostek, někdy logičtější, někdy méně.
Balet Reony Sato je milým dílem na doplnění repertoáru Baletu Slovenského národního divadla. Choreograficky mohly být zařazeny i pasáže na špičkách, ke škodě díla by to nebylo. Balety s hudbou Maurice Ravela nejsou příliš inscenované, i to je jistě zvláštní oživení repertoáru. Též spojení jednoaktové komické opery a kratšího baletu do jednoho představení může být hodnoceno pozitivně a jako velmi zajímavé pro diváka. V minulosti, ovšem již poněkud dávnější, to nebylo nic neobvyklého, postupem času ale spojování opery a baletů prakticky vymizelo. Návrat k těmto typům inscenací je tedy určitě zajímavý.
Hodnocení autora recenze: 75%
Maurice Ravel:
Španělská hodinka
(L’heure espagnole)
Maurice Ravel:
Dafnis a Chloé
Premiéry 21. a 23. září 2017 historická budova Slovenské národní divadlo Bratislava
(psáno z 2. premiéry 23. 9. 2017)
Dafnis a Chloé
Režie a choreografie: Reona Sato
Dirigent: Vinicius Kattah (alt. Marián Lejava)
Scéna: Marek Hollý
Kostýmy: Karolína Kamenská
Dramaturgie: Eva Gajdošová
Orchestr a Balet Slovenského národního divadla Bratislava
Dafnis – Jean-Michel Reuter (alt. Juraj Žilinčár)
Chloé – Sumire Shojima (alt. Valéria Stašková)
Dorcon – Evgenii Korsakov (alt. Marián Kuchár / Francisco Garcia)
Lyceon – Ana-Sanziana Beschia (alt. Katarína Kaanová / Viola Mariner)
Přítelkyně – Isa Ichikawa, Sakura Shojima, Zsóka Tallósiová (alt. Viktória Árvová, Chiaki Honda, Sumire Shojima, Adriana Odlerová)
Přátelé – Raphael Schuster, Adrian Szelle (alt. Diego Ernesto Calderon Armien, Martin Radošinský)
***
Španělská hodinka:
Hudební nastudování a dirigent: Vinicius Kattah
Režie: Pavol Smolík
Scéna: Marek Hollý
Kostýmy: Ľudmila Várossová
Dramaturgie: Martin Bendik
Orchestr Slovenského národního divadla Bratislava
Recenzi obou premiér Španělské hodinky jsme publikovali zde
