Taneční oddělení pražské Konzervatoře, založené jen pár měsíců po válce, prezentuje výsledky svých žáků pravidelně už od samého počátku své existence; jejich první veřejné vystoupení se konalo už v roce 1949. Ten, kdo absolventské koncerty studentů Konzervatoře v jejich novodobé historii sleduje systematičtěji musí potvrdit, že zdaleka nejen technická vyspělost, ale vůbec všestranná vybavenost začínajících tanečníků jde zvlášť v posledních letech strmě nahoru. Bezpochyby je to především zásluhou nynějšího vedení – už patnáct let stojí v čele pražské Taneční konzervatoře někdejší dlouholetý přední sólista baletu Národního divadla Jaroslav Slavický. Zatímco ještě v osmdesátých letech byly zmíněné absolventské koncerty spíše jakýmisi školními besídkami, kde se nejednou i padalo či zakopávalo, dnešní studentská představení jsou od těch v podání profesionálních tanečníků určitě v očích nejednoho náhodného návštěvníka nejspíš k nerozeznání. I proto mohl před šesti lety vzniknout Bohemia Balet – soubor Taneční konzervatoře Praha, který má na svém kontě už poměrně dlouhou řadu titulů klasického i moderního baletního repertoáru, mimo jiné televizí zaznamenanou Čajkovského Šípkovou Růženku či českou premiéru světoznámé Svity v bílém (Lalo – Lifar).
Nejnověji Bohemia Balet poslední zářijovou neděli uvedl ve Stavovském divadle svoji letošní novinku – u nás dosud nenastudovanou choreografii z dílny nejslavnější členky slavné rodiny Taglioniových Marie (1804-1884) – její Le Papillon (Motýl – 1860, novodobé premiéry se odehrály v polovině sedmdesátých let minulého století v Göteborgu a Paříži); stejně tak poprvé byla u nás představena choreografie Chačaturjanovy Gajané od dlouholeté petrohradské tanečnice a posléze uznávané pedagožky Niny Anisimové (1909-1979), a to alespoň v poměrně rozsáhlé svitě, dotvořené při nastudování Kateřiny Slavické a Nelly Danko. Nejnovější večer Bohemia Baletu doplnila Pugniho La Vivandière (Markytánka – 1844) v původní choreografii Artura Saint-Léona (1821-1870), slavného baletního mistra pařížské Opery, a pak také nesmrtelné Chopinovy Sylfidy (Chopiniana) Michaela Fokina, v nichž se proslavila již zmíněná Maria Taglioni.
Milovník baletní klasiky při tomto delikatesním menu musel nejen při závěrečné oponě zhluboka vzdychnout, najmě při nečekaně vyrovnanému obsazení jak sborů, tak i sólistickému (pamatujme si jména jako Kryštof Šimek, Kateřina Plachá či Natálie Shchegliuk), blýskl se i hostující pár z berlínské Státní baletní školy. Přitom například Sylfidy, předními světovými soubory běžně uváděné, nastudovalo pražské Národní naposledy před třiceti lety, řadu dalších klasických choreografií z repertoáru Bohemia Baletu Praha nepoznala nikdy.
Nabízí se tak otázka: Vynahradí to v klasice alespoň jiná představení, která baletní soubor Národního divadla v této sezoně uvede?
Odpověď na předchozí otázku je na vás. Na mně konstatování, že (nejen) klasika v podání Bohemia Baletu určitě stojí za vidění.
Balet Classique
Fryderyk Chopin:
Les Sylphides
Choreografie: Michail Fokin
Nastudování: Kateřina Slavická
Cesare Pugni:
La Vivandière
Choreografie: Artur Saint-Léon
Nastudování: Kateřina Slavická
Jacques Offenbach:
Le Papillon
Choreografie: Maria Taglioni
Rekonstrukce choreografie: Pierre Lacotte
Nastudování: Yelena Pankova
(česká premiéra)
Aram Chačaturjan:
Gajané (fragment)
Choreografie: Nina Anisimova, Kateřina Slavická, Nelly Danko
(česká premiéra)
Bohemia Balet
25.září 2011 Stavovské divadlo v Praze