Operní panorama Heleny Havlíkové (42)

  1. 1
  2. 2

Týden od 19. do 25. září 2011

° Acis a Galatea, genius loci holešovského zámku a osvícení radní
° Vhled do operní dramaturgie sezony 2011/12
° Inspirace na dny příští

***

Acis a Galatea, genius loci holešovského zámku a osvícení radní

Druhý ročník festivalu Musica Holešov zahájila Händelova opera Acis a Galatea v provedení The Czech Ensemble Baroque Orchestra and Choir s dirigentem Romanem Válkem v režii Jany Janěkové. Raně barokní holešovský zámek vytvořil pro uvedení právě této Händelovy pastorální opery podle jednoho z příběhů 13. knihy Ovidiových Metamorfóz (Proměn) spřízněný prostor, blízký baroknímu venkovskému sídlu Cannons vévody z Chandosu, kde bylo v létě roku 1718 toto Händelovo dílo na anglický text poprvé uvedeno – podle tehdejší tradice ovšem pravděpodobně na venkovních terasách s výhledem do parku. Jedním z libretistů této opery, označované někdy také jako serenta, masque nebo pastorala, je i spoluautor parodické Žebrácké opery John Gay. Händel chtěl v Acisovi a Galatee dozajista vyhovět svému chlebodárci a navázal na tradici anglických pastorálních oper, jak byla pěstována – v opozici proti importované italské opeře – právě v Cannons nebo v londýnském divadle Drury Lane mimo jiné Händelovým také německým kolegou Johannem Christophem Pepuschem. A cítíme tu zřetelnou spřízněnost s o třicet let starší Purcellovou Didonou a Aeneem. Ještě připomeňme, že umělecky mnohokrát ztvárněný dojemný příběh z řecké mytologie zhudebnil v roce 1686 jako „heroickou pastorálu“ o prologu a třech dějstvích Jean-Baptise Lully a v roce 1708 ve formě zarzuely španělský barokní skladatel Antonio de Literes.

Dirigenta Romana Válka a jeho soubor, který založil v roce 1998, sleduji už řadu let, zejména jejich působení v rámci Hudebního festivalu Znojmo, kde vystupují jako rezidenční orchestr. Jejich nastudování právě Acise v roce 2005, Haydnova Světa na měsíci, Purcellovy semiopery Král Artuš nebo dokonce letošní znovuobjevení opery Montezuma Josefa Myslivečka je v našich podmínkách mimořádné a jedinečné. V kontextu těchto jejich inscenací považuji holešovské znovuuvedení Acise – v dnes nejčastější verzi o dvou dějstvích, ve které první akt uzavírá radostný sbor oslavující lásku Acise a Galatei a druhý ve zcela odlišném výrazu otevírá sbor varující milence před žárlivým obrem – za stylově nejčistší a nejpropracovanější produkci tohoto souboru. Rozlehlý slavnostní sál holešovského zámku s příjemným dozvukem pro ni vytvářel příznivý prostor i akusticky.

Anna Mikolajczyk (Galatea), Christoph Genz (Acis)

Christoph Genz (Acis), Marek Olbrzymek (Damon)


Jakkoli Acis a Galatea neklade na sólisty extrémní technické nároky, jak je známe z neapolské opery seria (Acise a Galateu už v Händelově době uváděli i amatéři), interpretace této opery je zrádná svou průzračností. A zejména brilantní hobojové party, které jsou v řadě hudebních čísel koncertantní, vyzněly ve vzletných a živých tempech excelentně. Jakýmsi „poznávacím znamením“ orchestru a sboru Czech Ensemble Baroque, který vychází ze současného trendu historicky poučené interpretace, je elán, nadšení, esprit, na hony vzdálený nějaké suchopárné muzeální nudě. Z jejich inscenací jiskří energie, která se s neodolatelnou nakažlivostí šíří mezi diváky. Přenesla se i na ty holešovské, kteří ve zcela zaplněném sále vytvořili nádhernou atmosféru a odměnili účinkující spontánním potleskem. Zatímco ústecká radnice krátkozrace škudlí na opeře několik milionů, aby desítky dalších vyhodila za předražené lavičky v parku, v Holešově mohou být hrdí na své osvícené vedení dvanácti tisícového městečka mezi Hanou a Valašskem, kterému se podařilo nejen zrekonstruovat stavbu zámku, ale také oživit hudební a divadelní tradici rodu Rottalů pořádáním festivalů i dalších koncertů během roku na špičkové úrovni s takovými interprety, jako je Magdalena Kožená, Baborák Ensemble nebo Collegium 1704. Zdá se, že umělecký garant těchto aktivit, klavírista a holešovský rodák Karel Košárek, vzal resuscitaci holešovského genia loci za správný konec. Do Holešova se také přestěhovala Letní škola barokní hudby, workshop zaměřený na provádění vokálně-instrumentálních děl především barokních, kterou pořádá právě Válkův Czech Ensemble Baroque o.s.

Volba sólistů přesně odpovídala celkovému pastorálnímu pojetí s jeho křehkou idyličností, ale i mladistvou rozverností, škádlením a dychtivostí, kterou by dramatičtější pojetí, jak ho například uplatnil na své nahrávce Neville Marriner, spíše poškodilo. Německý tenorista Christoph Genz mohl jako Acis uplatnit své rozsáhlé zkušenosti s barokní hudbou, zejména Bachovými kantátami. A polská sopranistka Anna Mikolajczyk byla pěvecky i představitelsky něžnou nymfou se střídáním půvabné zamilovanosti, dovádivé radosti i lamenta nad ztrátou milovaného Acise, které ovšem vyústí v měkkém larghettu do Acisovy proměny v čistou říčku. A do tohoto pojetí se strefili i basista Marián Krejčík jako žárlivý jednooký kyklop Polyfemus i tenorista Marek Olbrzymek v roli Damona. Ten navíc obdařil tohoto Acisova zkušeného přítele jemně ironickým humorem, s nímž komentuje Acisovo milenecké vzplanutí. Ocenila jsem také střídmou a velmi vkusnou ornamentiku da capo árií.

0 0 vote
Ohodnoťte článek
  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


12 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments