Baletní panorama Pavla Juráše (2)

V piatok obletela umelecký i neumelecký svet otrasná správa o môžeme povedať atentáte, či útoku na umeleckého riaditeľa baletu Boľšoj divadla v Moskve Sergeja Filina. Polícia oznámila, že vo štvrtok večer cestou z oslavy 150-teho výročia narodenia K.S Stanislavského bol Filin napadnutý v centre mesta neznámym mužom, ktorý vystúpil z auta a chrstol Filinovi do tváre kyselinu. Filin je vo vážnom stave, utrpel popáleniny tretieho stupňa na tvári a krku a hrozí mu i oslepnutie. Tlačová hovorkyňa Boľšoj Katarína Novikova informovala na Channel One, že riaditeľovi sa už skôr vyhrážali a stal sa pravdepodobne obeťou šarvátok medzi rôznymi skupinami tanečníkov a managmentu divadla. Polícia uviedla, že atentátnik bol bývalý tanečník. Filinova mama priznala, že jej syn bol v posledných mesiacoch obťažovaný vyhrážaním po telefóne, jeho facebookový profil a email boli napadnuté hackermi. Naopak niektoré baletky a členovia divadla sa sťažovali na nespravodlivosť Filina, ako umeleckého šéfa. Filin sám v divadle tancoval ako sólista v rokoch 1988 – 2007. Potom bol riaditeľom druhého významného divadla Nemiroviča Dančenka a od roku 2011 po konkurze, kedy jeho predchodca Gennadij Yanin bol nútený odstúpiť kvôli škandálu s erotickými fotkami, sa stal riaditeľom legendárneho baletu. Dúfajme, že to nebude inšpirácia divadelným odborárom v Česku.

Máme aj dobré správy. Jiří Bubeníček opäť slávi mimoriadne úspechy na poli tanečného sveta. Vianoce strávil na domovskej scéne v Drážďanoch, kde zatancoval dva predstavenia Luskáčika s obdivovanou Polinou Semionovou. Koniec roku strávil v japonskom Tokiu, kde bol pozvaný do známeho divadla Bunkamura Orchard Hall v luxusnej štvrti Shibuya. V tomto divadle vystúpil už trikrát v rámci gala koncertu Étoilé gala so skupinou parížskych hviezd, ktoré organizoval étoilé súboru Benjamin Pech. Popri tradičnom repertoári baletných čísiel na prestížnom gala predstavil i svoju novú choreografiu. Tá vyvolala u publika mimoriadny ohlas, podobne ako i u iných divadiel, napríklad Saitama Art Theater pred dvomi rokmi. Mimoriadny úspech českého tanečníka a choreografa priniesol ponuku i na uplynulý ročník práve do Bunkamura, čo je obrovská sála pre dvetisíc divákov, ktorú projekt Jiřího Bubeníčka vypredal hneď trikrát. Program zahŕňal vystúpenie celkove až šestnástich tanečníkov zo súborov z Drážďan, Hamburgu a Paríža. Jiří predstavil publiku svoju Toccatu, ktorú kreoval pre legendárny New York City Ballet a jeho brat Otto k baletu napísal hudbu a navrhol kostýmy. Po nej sa obaja súrodenci predviedli v i českému divákovi známom predstavení Obraz Doriana Graya, v ktorom ich skoro dvadsaťminútové dueto na hranici fyzických i psychických síl, vyvolalo vlnu nadšenia zaplneného auditória. Program pokračoval po prestávke Bubeníčkovou verziou Debussyho Faunovho odpoludnia, ktoré pôvodne pripravil na objednávku svojho domovského súboru v Drážďanoch. Pre gala večer pripravil na Šostakovičovu hudbu i už spomínanú premiérovú choreografiu pod názvom Preludes and Fugues, v ktorej sa predstavili dve parížske hviezdy – vynikajúci tanečník a charizmatický muž Hervé Moreau a primabalerína Dorothée Gilbert. Po druhej prestávke sa všetci predstavili v Jiřího významnom diele, ktoré obletelo po svojej svetovej premiére v Zürich Le Souffle de l’Esprit už niekoľko prestížnych javísk. Pre neveriacich – program sa hral tri dni po sebe od 5. do 7. januára. Hneď z Japonska Jiří preletel pol sveta do Stuttgartu, kde sa v slávnej company Gauthier Dance (tá funguje už šesť rokov v Theaterhaus – Stuttgart pod vedením Erica Gauthiera) uskutočnila 11.1. v spoločnom večere premiéra jeho novej choreografie Burning Bridges v scénografii Otta Bubeníčka. Jiří sa ocitol vedľa skvelých kolegov ako Itzik Galili, Marco Goecke, Stephan Thoss, Eric Gauthier a Cayetano Soto, ktorého Carmen mohli vidieť aj diváci brnianskeho Národného divadla, v programe pod názvom Future 6. Bubeníček zostal verný svojim vnútorným témam a v novej choreografii opäť skúma tajomné existenciálne ľudské emócie a z nich tú najdôležitejšiu. Lásku. Čo je skutočne pravé v láske? – niečo iné než spoločenské, sociálne očakávania, či médiami produkované romantické ilúzie? Bubeníčkov výskum s troma tanečníkmi a jednou balerínou (David Valencia M, Tars Vandebeek, Sebastian Kloborg – syn bývalého riaditeľa Dánskeho  kráľovského baletu v Kodani a Anna Süheyla Harms) vedie priamo do vysneného priestoru ľudskej duše.

V slávnom novoročnom prenose koncertu zo zlatého sálu viedenských filharmonikov sa tento rok opäť predstavil medzi desiatimi tanečníkmi i český tanečník, člen súboru Viedenskej štátnej opery, rodák z Mladej Boleslavy Kamil Pavelka. Absolvent Taneční konzervatoře Praha (1998) študoval ešte rok po absolutóriu na Akademie des Tanzes v Mannheime. Od roku 1999 je členom baletu Viedenskej štátnej opery, kde pôsobí dodnes. Z jeho sólových rolí môžem spomenúť: Gurna v Sylfide, Ivy v Le Concours, Axel von Fersen v Marii Antoinette, španielsky tanec v Labuťom jazere, gróf Hoyos v Mayerlingovi. Popritom sa predstavil v celom repertoári súboru: v Balanchinových Thema and Variations, Variácie na Haydnovu tému choreografky Twyly Tharp, Kyliánove choreografie Petite Mort, Bella Figura, Before Nightfall Nilsa Christa či Glow – Stop od Jorma Elo. 8.januára sa objavil v pôsobivej roli Monsieura G. M. v slávnom balete Kennetha MacMillana Manon po boku Friedemanna Vogla a Marie Yakovlevy (našu recenziu nájdete tu), čo je i ideálny dôvod na krátky rozhovor:

Nový rok ste „začali“ prenosom valčíka z tradičného koncertu Viedenskej filharmónie. Môžete priblížiť osobnosť choreografa Ashley Pageho, v Česku nie moc známeho?

Choreograf Ashley Page byl dlouho angažován jako první sólista v English Royal Ballet a poté působil až do srpna minulého roku deset let jako ředitel Scottish Ballet. Pro něj to byla první spolupráce na novoročním koncertě. Pro mě to zase byla první spolupráce s ním. Je to velmi příjemný člověk, plný elánu a nápadů. Spolupráce s ním probíhala perfektně a bezproblémově, což se u takového projektu ne vždy daří. Pro mě už to byl devátý novoroční koncert a tak to mohu posoudit. Jak jsem se před nedávnem dozvěděl, v roce 2014 bude pro vídeňskou operu choreografovat celovečerní balet a tak je určitě na co se těšit.

Diváci neustále hádajú, či ten obraz s tanečníkmi je predtočený, alebo je tiež v priamom prenose? Môžete túto záhadu poodhaliť? Tentokrát bolo jasné, že prvé tanečné číslo bolo nafilmované dopredu, ale čo váš valčík?

Ano, to je velmi častá otázka. I tento valčík byl předtočený. Natáčelo se v posledním srpnovém týdnu na zámku Schloss Hof u slovenských hranic. Většinou ale tyto přenosy jsou opravdu živě. Občas se ovšem stane, že je to předtočené podle toho, jaké je následující číslo a jestli se odehrává venku nebo uvnitř. Z mých devíti koncertů byly předtočené asi jen tři.

A keď je to naživo, je to vymyslené tak, že kamery sú tak, aby ich nebolo vidieť a hrá vám hudba prenášaná zo sály? V rôznorodých interiéroch sa musí niekedy i pekne kĺzať. To sa očakáva, že tanečník zachová pohodu a nedá sa vytočiť technikou a zložitosťami? Stalo sa vám niekedy pri tom niečo veselé, keď trebárs čakáte na začiatok?

Ano. Když se točí naživo, tak je to velmi zdlouhavé a komplikované, hlavně kvůli správné pozici kamer, aby se náhodou vzájemně nedostaly do obrazu. To se potom zkouší zhruba po dobu jednoho týdne před samotným přenosem. Den před přenosem je generální zkouška, která se zaznamená pro případ, že by se následně během živého přenosu něco nečekaného stalo – například kdyby vypadla hudba, která je také živě přenášena tam, kde pravě tančíme nebo se náhodou někdo zranil a nemohl pokračovat. Samotný živý přenos je pokaždé zhruba o půl minuty zpožděn právě proto, kdyby se něco stalo, aby byl čas zareagovat a pustit záznam z předešlého dne. Taneční povrch je hodně rozdílný, já jsem už tancoval snad na všem – na betonu, mramoru, dlažbě… Od toho se také odvíjí naše obuv. Na kluzkém povrchu, což byl třeba případ letošního natáčení, se používá guma přilepená k taneční obuvi, a když ani to nepomáhá, což byl opět letošní případ, používáme coca colu, která lepí.

Ušla sa vám rola v obnovenom naštudovaní slávneho baletu Manon. Je to príležitosť, alebo je to pre vás len taká epizódna rola? Ako dlho takú premiéru vo vašom súbore pripravujete?

Monsieur G. M. je pro mě osobně velmi náročná role. Tam je to skoro pouze o hraní a ne o tancování. Navíc jeho charakter je v úplném rozporu s mým. Je to pro mě ale jak výzva, tak i šance zkusit něco nového, a kromě toho je to třetí hlavní mužská role v baletu Manon. Takováto produkce se většinou připravuje šest až osm týdnů a pokud jsme to již delší dobu nehráli, většinou přijedou hosté, aby to s námi nastudovali. Tentokrát tu byli Karl Burnett a Patricie Ruanne. Bez nich a jejich informacích o každé jednotlivé roli by nastudování asi nebylo tak dobré jako teď, o čemž svědčí i kritiky s maximálním hodnocením pěti hvězdiček.

Ste v súbore od roku 1999, pamätáte si šéfa Renata Zanellu, sledujete zmeny, ktoré prináša pôsobenie Manuela Legrisa na jeho prvej šéfovskej funkcii po odchode z angažmán v Paríži. Ako to vnímate ako člen súboru, ten vývoj súboru za viac než desať rokov?

Ano, na Renata si pamatuji velmi dobře a občas se i potkáme na různých akcích. Byl to on, kdo mi dal první smlouvu i první role a za to jsem mu vděčný. Shodou okolností byl jeden z prvních baletů, ve kterém jsem zde účinkoval, právě balet Manon a právě s Manuelem Legrim v hlavní roli. Náhoda tomu chtěla, že jedenáct let poté se stal mým dalším ředitelem. Po Renatovi tu ještě pět let působil Dula Harangozo a po něm od roku 2010 právě Manuel. Změn se za tu dobu událo strašně moc, jak ve složení souboru, tak i v repertoáru. Je nás zhruba sto pět a z toho je tu už jen asi patnáct lidí, se kterými jsem začínal. Za posledních deset let šel soubor technicky velmi nahoru. Nyní máme spoustu mladých talentovaných lidí. Manuel také tím, že u každé produkce staví dvě až tři obsazeni, dává tanečníkům hodně šancí se ukázat a to je velká motivace pro všechny. Dále se to projevuje návštěvnosti, která teď dělá 98,5 procent a také na kritikách. Manuel byl jedním z nejlepších tanečníku své doby, a proto jsme velmi rádi, že s ním můžeme spolupracovat právě my. On je s námi na sále celý den, každý den od tréninku až po večerní zkoušku, a to není u baletních ředitelů vůbec obvyklé.

Čo vás čaká v tomto roku nového okrem Monsieura G. M.?

Nyní se připravuje nová premiéra na únor – Tanzperspektiven. To je moderní večer, kde budu tančit v choreografii Patrika de Bany. Vedle novoročního koncertu se tuto sezonu vyskytnu ještě v přímém přenosu Opernballu a s kolegy Romanem Lazíkem a Ninou Polákovou jsme zahajovali Ples v SND v Bratislavě. Jedeme také na pár dní na turné do Bělehradu, no a v červenci máme turné v Paříži, kde během šestadvaceti dní máme jednadvacet představení, což bude velmi náročné.

Tancovali ste teraz v prvom obsadení Manon vedľa Friedemanna Vogela a Marie Yakovlevy. Keď ste spolu na sále, máte spoločný tréning, vidíte niečo v osobnostnom prístupe v čom sú také umelecké osobnosti výnimočné? S Friedemannom máte napríklad šermiarsku scénu, rafinované pas d´action s Yakovlevou… Vidíte väčšiu profesionalitu u nich, iný prístup?

My máme trénink rozdělený na mužský a ženský, takže já trénuji pouze s Friedemannem. S ním jsem také spolupracoval poprvé. S Mariou se známe už dlouho a také jsme spolu už něco odtancovali. Friedemann je momentálně jedním z nejžádanějších tanečníků na světě, on hostuje snad všude. Maria před nedávnem hostovala mimo jiné v pařížské opeře, což je velká pocta v našem baletním světě. Oni jsou výjimeční jak technicky, tak herecky. Hlavní je nepřipouštět si to, s kým stojíte na jevišti. Nenechat psychiku, aby vás zlomila, jinak je to potom vidět právě v takových scénách, jako má Monsieur G. M.

Nevypozorovali ste nejaké zlepšováky? Napríklad, že Friedemann trénuje ešte pred tréningom, pije kolu alebo Red Bull a niečo zaujímavé pre českých tanečníkov?

Tak jestli Friedemann chodí cvičit navíc ještě hodinu cvičit před tréninkem, to jsem si nevšiml… Ale spíše ne, vždy se objeví tak patnáct minut předem. Colu jsem ho taky neviděl pít, spíše vodu. Ale teď je s Mariou v Číně, kde mají Labutí jezero. A co se českých tanečníků týká, je mi trochu líto, že jsem tu sám a nikdo ani na konkurzy nejezdí. Já se tomu strašně divím, protože jsme velké divadlo, navíc co by kamenem dohodil od českých hranic, máme skvělého a známého šéfa, dobrý repertoár a dobrou pověst. A stejně nikdo z Čech nemá zájem. Divné, ne?

Po víkende ako vyšla panoráma č.1 nás tiež zastihla smutná správa o úmrtí veľkej osobnosti a pamätníčky slávnych chvíľ nielen brnianskeho baletu Miry Figarovej (1917-2013). V milej knižočke, ktorú o nej napísala pred niekoľkými rokmi Eugénia Dufková, sa čitateľ môže dozvedieť mnohé o slávnej ére brnianskeho baletu pod vedením Mistra Ivo Váňu Psotu, o tragickom období 50-tych rokov, kde politika poznamenala brutálnym spôsobom umeleckú a tvorčiu slobodu a mnohé o žiakoch, renomovaných umelcoch primabaleríny. Sama umelkyňa v závere knihy dojemne spomína:

„Které okamžiky patřily k těm krásným? Ponechávám stranou několik šťastných událostí soukromého života. Nezapomněla jsem dodnes na chvíle, když jsme v roce 1933 připluli do New Yorku, na premiéry Mistrových baletů, několik vyznamenání, která jsem obdržela, Slovanské tance v Praze v roce 1940, půlhodinový aplaus na konci, v nejhorší době pro český národ. Pak školní léta. Jako na mne nezapomněla paní učitelka Stará, tak i já často na mnohé z těch, které jsem učila vzpomínám. Vždycky jsem měla radost, když se jim dařilo.“ Na vzácnu kolegyňu si zaspomínala i jedna z posledných žijúcich legiend tejto mimoriadnej epochy, primabalerína Jiřina Šlezingerová: „S paní Mirou Figarovou jsem se setkala již v roce 1930, tehdy třináct letou Mirečkou, nastávající „baby“ balerínou. Měla můj obdiv, zvláště když jsem jí viděla tančit po boku šéfky baletu Národního divadla Jeli Nikolské. Bylo to v roce 1935, kdy Mirečka byla ještě členkou Národního divadla v Praze. Koncert se konal v Brně na Stadionu. Mirečka zářila vedle vynikající Nikolské mládím a dokonalou technikou. V roce 1939 jsem se stala členkou – elévkou baletního souboru. Mirečka se v roce 1936 vrátila z Prahy do Brna kde byla jmenována Primabalerínou, stala se i mojí kolegyní což bylo pro me velmi zvláštní! Mirečka na mě působila vždy velmi klidně, vyrovnaně a velmi přátelsky oproti ostatním sólistkám! Za německé okupace jsem spoluúčinkovala na koncertech spolu s Mirečkou. Měla jsem velikou trému a byla to Mirečka, která mi dodávala odvahu a v Mělníku 12. dubna 1940 jsem s Mirečkou koncertně oslavila své patnácté narozeniny. Po slavných Slovanských tancích jsme se na několik let ztratily každá jinam, ale v roce 1947 kdy se Mistr vrátil z daleké Ameriky, nastalo pět let nezapomenutelné spolupráce. Po smrti Mistra ještě dalších devět let radostné práce. Po roce 1961, kdy Mirečka opustila prkna, která znamenají svět jsme se neviděly 28let, po sametové revoluci jsme se opět sešly již jako bývalé baleríny. Naše přátelství vydrželo až do dnešních dnů, kdy nás Mirečka navždy opustila. V mém srdci Mirečka zůstane moji drahou Mirečkou navždy“.

Na poslednej ceste môže publikum veľkú umelkyňu vyprevadiť, bohužiaľ už nie z javiska ani z divadla, v utorok 22.1. o 14-tej hodine v brnianskom krematóriu.

Z domácích divadiel:
Sluší sa znovu pripomenúť Lifarove Variations a Petra Pana v Stavovskom divadle. Práve v týchto dňoch zásluhou Jaroslava Slavického finišujú skúšky na českú premiéru Variácií Sergeja Lifara (1905-1986) na hudbu Franza Schuberta. Po Suite en Blanc je to už druhá česká premiéra z tvorivej dielne Lifara vďaka Bohemia Baletu. Jeden z najväčších francúzskych choreografov vytvoril Variácie ako reminiscenciu na romantický balet Grand pas de quatre (Cesare Pugni, Jules Perrault), nie však pre štyri, ale pre šesť primabalerín baletu parížskej opery, ktorými boli Liane Daydé, Christiane Vaussard, Madeleine Lafonte, Nina Vyrubova, Lysette Darsonval a Micheline Bardin. Svetová premiéra sa konala v roku 1954.Pre Bohemia Balet dielo študuje Kateřina Slavická za odbornej spolupráce legendárneho francúzskeho tanečníka a pedagóga prof. Cyrila Atanassoffa. V druhej polovici večera sa uskutoční už minule spomenutá premiéra baletu Peter Pan choreografky Bérangère Andreo (*1980). Neváhajte navštíviť premiéru 22.1. v 19 hod. v Stavovskom divadle alebo reprízy 26.1. v 14 hod. alebo 18hod. a porovnať si kvalitu súboru Bohemia balet s výkonmi napríklad tanečníkov baletu ND Praha alebo iných českých divadiel.