Baletní panorama Pavla Juráše (22)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Tentoraz:
– Železná lady Yvona Kreuzmannová otvorila už 25. ročník festivalu Tanec Praha
„Festival zaplnil za čtvrt století bílá místa na české kulturní mapě“, hovorí riaditeľka festivalu Tanec Praha pre Panorámu
– Bohemia Balet na cestách v Južnej Amerike
– Storočné Svätenie jari – storočná adorácia tanca
– Theatrum mundi Sashy Waltz v Théâtre des Champs-Elysées
– Terence Kohler otvoril Pandorinu skrinku
– Po Labe až do Hamburgu – dvadsaťtri baletov na repertoári
***

Aby ma niekto neobvinil (čo je veľmi dobre možné), že poslednú dobu propagujem len Slovákov a navyše v slovenčine, dnes panorámu otvorí rozhovor s pilierom tanečného života v Česku, zakladateľkou, neúnavnou bojovníčkou za práva i financie pre tanec, za tanečnú obrodu, môžeme ju smelo nazvať železnou lady Yvonou Kreuzmannovou. To znamená, že sa budeme venovať Tanci Praha, ktorý 3. júna začal. Je to jubilejný 25. ročník Mezinárodního festivalu současného tance a pohybového divadla, čo sa zdá v dnešných podmienkach až neuveriteľné. Pražský program ponúkne v rámci šiestich týždňov devätnástich vystupujúcich súborov s dielami 25 choreografov sedemnástich národností, ktorí vystúpia na štyroch pražských tanečných scénach: v Ponci – divadle pro tanec, Divadle Archa, Hudebním divadle Karlín a v neposlednom rade v Státní opeře.Udalosťami tohto jubilejného ročníka bude uvedenie diel flámskeho súboru Peeping Tom a britského choreografa a tanečníka Akrama Khana. Okrem etablovaných divadiel budú môcť diváci zhliadnuť súčasný tanec priamo v uliciach a to v rámci site-specific projektov. Workshopy vedené zahraničnými hosťami a Tanec Praha studentům ponúknu ojedinelý program pre profesionálnych tanečníkov a študentov tanca i príbuzných oborov. Festival sa tradične okrem Prahy bude konať v ďalších jedenástich mestách Českej republiky, kde vystúpi dvadsaťdva choreografov s celkove 35 dielami. Diváci tak môžu navštíviť tanečné inscenácie, workshopy, diskusie či filmové projekcie taktiež v Brne, Českých Budějoviciach, Českom Krumlove, Hradci Kráľovom, Chocni, Jihlave, Olomouci, Pardubiciach, Polomu u Trhové Kamenice, Plzni, Sušiciach, Valašskom Meziříčí. Tím kráľovnej Kreuzmannovej sa skutočne nezastaví pred žiadnou nástrahou.

Pre milovníkov baletu je nesporne vrcholom vystúpenie nadčasového umelca Akrama Khana 3. a 4. júla. Diváci môžu zhliadnuť unikátne sólo Desh, autobiografické dielo choreografa, ktorého názov znamená v bengálčine – Domovina. Telo Akrama Khana – subtílneho, ale extrémne charizmatického tanečníka a choreografa – sa stáva na javisku miestom stretu významov ako zem, národ, rezistencia či splynutie. Intímne a zároveň epické dielo predstavuje krehkosť jedného muža tvárou v tvár sile odhodlania ľudského ducha, ktorá je mnohokrát pokúšaná v rytme práce, snov, obrody a túžby po prežití. Geniálny umelec citlivo a prezieravo presahuje svoj životný príbeh a dielo tak odráža problémy súčasného sveta, ktorý stále zúfalejšie hľadá pochopenie fenoménu transnacionalizmu a identity globálneho občana. V celovečernom sóle spojil Khan svoje tvorivé schopnosti s vizuálnym umelcom Timom Yipem (držiteľom Oscara za filmový design), light designérom Michaelom Hullsom (Sadler’s Wells Associate Artist), spisovateľkou a poetkou Karthikou Nair a skladateľkou Jocelyn Pook. Desh bolo v roku 2012 ocenené cenou Laurenca Oliviera – Best New Dance Production. A tak, ak vás oslnila tvorba tohto mága choreografie, tanečného guru, napríklad jeho legendárna dnes už klasika Sacred Monsters, neváhajte s nákupom vstupeniek.

Festival Tanec Praha 2013 potrvá do 4. júla. Kompletné informácie k programu festivalu nájdete na www.tanecpraha.cz. A teraz už rozhovor so železnou lady, ktorej vytrvalosť, boj s ministerstvami, sponzormi, grantmi, snahou o krásne tanečné umenie i zlepšovanie školstva, je obdivuhodná. Yvona Kreuzmannová.

Čo vás viedlo k prestupu z Vysokej školy ekonomickej na tanečnú katedru AMU?

Jednoznačně nevyhnutelná touha věnovat se tanečnímu umění. Netušila jsem tehdy, jak se mi bude v praxi po AMU hodit i ta matematika  :-)

Od roku 1991 stojíte s jednou malou prestávkou na čele festivalu Tanec Praha. Po ťažkých začiatkoch sa dnes čím ďalej tým viac hlási zložitá ekonomická situácia a nechuť podporovať kultúru. Vďaka čomu ste vydržali a svoje aktivity ešte rozšírili?

Patřím k nevyléčitelným optimistům. Nevěřím, že by se mohlo všechno naráz zhroutit. Neustále hledám další cesty, jak na kvalitní umění upozornit a vytvořit mu prostor. Každý v dnešní společnosti potřebuje umění, je jím denně obklopen, jen to považuje za tak samozřejmé, že už nevnímá jeho zásadní význam.

Neľutujete, že ste po stáži vo Francii tam nezostali? Tam by pre vaše nápady a vízie bola vo vtedajšej dobe určite príhodnejšia klíma…

Nabídky v zahraničí mám i dnes, to je věcí volby. Já jsem v polistopadové euforii cítila jednoznačnou potřebu udělat něco pro tanec v Čechách, vozit sem světové špičky a motivovat tak i naše umělce, otevírat jim dveře do světa. To vše se daří, jenom ty podmínky jsou vpravdě nedůstojné.

Nemáte pocit, že za súčasný stav môže i vedenie baletných súborov kamenných divadiel, ktoré veľmi málo tanec v jeho rôznych podobách propagujú? Uspokojujú sa s klasickými titulmi, navyše v nie práve exkluzívnom naštudovaní a od riaditeľov si nechajú vnútiť to, čo sa vedeniu trojsúborových divadiel najviac hodí. Okrem toho mladí choreografi mimo Ponec alebo Divadlo Archa len sťažka dostanú možnosť choreografovať. Pre veľký súbor už vôbec nie, pre repertoárové divadlo tiež nie a tým tak repertoár kamenných divadiel upadá do pasivity a nereflektuje trendy v tanci.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Související články


Reakcí (8) “Baletní panorama Pavla Juráše (22)

  1. Za funklub Michala Štípy posíláme tento komentář:

    Ooops…he did it again!…Aneb cesta do hlubin kritikovy duše

    Umění s sebou odedávna nese potřebu hodnocení, posuzování nebo zkrátka nějaké reakce, už proto, že umělci jej zpravidla, byť existují výjimky, vytvářejí pro publikum. S časem jim však k pocitu úspěchu přestal stačit pouhý nadšený potlesk, ovace vestoje a pochvalné poplácání po zádech ze strany rodiny a přátel; k plné satisfakci z dobře odvedené práce navíc potřebovali názor někoho váženého a znalého věci. A tak se jednoho dne zrodila kritika…Anebo možná ne. Možná se kritikové nezváni a nečekáni do našich životů vplížili jen tak sami. Protože neměli nic lepšího na práci. Tak či tak (a věřte, že nemám v úmyslu publikovat zde odbornou rešerši na téma dějin kritiky) je z ní dnes vysoce etablovaná, úctyhodná instituce, která vládne schopností ovlivňovat názory lidí, což už se nedá jen tak lehce přehlédnout. Proto všichni ti, kteří hrají, tančí, píší nebo malují, po uvedení svého díla netrpělivě čekají, až se po odezvě davu dočkají názoru „někoho povolaného“. Otázkou ale zůstává, kdo je vlastně povolaný? V naší zemi se mne totiž čím dál více zmocňuje obava, že „povolaný“ je vlastně kdokoliv, kdo se sám povolá.

    Jak tedy v dnešní době vznikne takový kritik? Vezměme si například pana Pavla Juráše: jeho nezměrnou, až takřka dech beroucí píli můžeme pozorovat v podobě detailních rozborů úplně každého baletního počinu od Aše až po Košice v Baletním panoráma publikovaném na stránkách operaplus.cz nyní už snad s pravidelné frekvencí. Po přečtení všech 22 příspěvků, které od 14. 1. 2013 do 10. 6. 2013 stačil v rámci tohoto portálu zveřejnit, člověku nezbývá než žasnout nad tak urputnou snahou dát lidem proniknout do hlubin své umělecky založené duše. A tady, zdá se, padla kosa na kámen, protože právě tyto nezměrné hlubiny touží Juráš vždy odkrýt do posledního detailu, a tak mnohdy vidíme, slyšíme a čteme víc, než by bylo zdrávo. Za všechny jeho pokusy vyškrábat se na umělecký Olymp připomeňme snahu stát se fotografem baletního souboru Národního divadla v Brně, kdy spolu s balerínou v rámci zachycení kýženého detailu zvěčnil vypínač i ústřední topení. V dnes již „legendární“ inscenaci Oldřicha a Boženy v Mahenově divadle, kde se ujal režie, ve snaze posílit obrozeneckého ducha doby na scénu spolu s arzenálem komparzistů, za který by se nemusela stydět ani hollywoodská produkce, pro změnu nasadil živého sokola a psa. Bohužel obecenstvo ani odborná kritika tento vzácný smysl pro detail patřičně neocenili. A tak Pavol Juráš hledal dál. Na konci tunelu zazářilo světlo v podobě možnosti vést monolog bez odezvy, protože nikdo přece nemá čas psát kritiku na kritiku, a tudíž může psát a publikovat a psát a publikovat s báječným pocitem, jak se v tom všem skvěle vyzná. A že se v tom pan Juráš vyzná! Zaníceně popisuje každý sebemenší pohyb na jevišti, ohání se odbornou terminologií, okem znalce briskně opraví každou nedotaženou pózu, nedokonalou linku či neprocítěný pohled. Zhodnotí naprosto vše od paruky až po malíček. Ani tanečník by to takto nedokázal. Člověk mu tedy rozhodně nemůže upřít notnou dávku odvahy, už proto, že k takovému hodnocení nemá žádné formální vzdělání a na jevišti jako tanečník sám nikdy nestál. Přesto se se samozřejmostí pasoval do role odborníka, a tady nezbývá než se tázat, zdali mu v rámci vší té kritiky nechybí trocha sebekritiky a pokory.

    Jelikož jsem sám již více než deset let předmětem kritiky, dovolil bych si na závěr udělit panu Jurášovi pár rad, zejména proto, aby se mu na jeho novém poli působnosti dlouho a dobře dařilo. Zaprvé: kritika má mít alespoň snahu být objektivní, proto by se měl vyvarovat kladného hodnocení výhradně těch umělců, ke kterým chová osobní sympatie (a když už, tak ne tak okatě). Zadruhé: kritika slouží k informování veřejnosti o tom, jakých kvalit dosáhlo určité umělecké dílo či výkon, vybočování z daného předmětu recenze je tudíž matoucí, neohrabané a zbytečné, zejména pokud se jedná o publikování osobních, zcela irelevantních názorů na to, co kdy ten či onen umělec řekl (od toho tu mámeFacebook), a v neposlední řadě: méně je opravdu někdy více, v České republice není zas až tak mnoho prostoru, kde by lidé mohli psát o umění, proto by možná nebylo od věci dát i jiným možnost dýchat a zřídit si pro své litanie jinou platformu (existují blogy).

    S přáním mnoha profesních úspěchů.

    Michal Štípa

    První sólista Balet Národního divadla v Praze

    1. Myslím si, že reakce (útok ?) pana Štípy na pana Juráše není oprávněná.
      Řekl bych, že můžeme být rádi, že se v Čr o baletu píše a někdo se mu tak detailně (!) věnuje jako právě p.Juráš. Jde vidět, že je za každou panorámou poctivá a náročná práce, kterou nemá p.Juráš určitě ani adekvátně odměněnou. Takže proč asi píše „nějakou“ baletní panorámu? Aby potopil, znemožnil, shodil umělce? Aby si vydělal velké peníze? Nemyslím si. Myslím si, že mu jde jen o to, aby zde o baletu vůbec něco vznikalo. A že vzniká kvalitní..
      Kde jinde v Čr, v jakémkoliv médiu naleznete takové analýzy, recenze, postřehy baletních představení, rozhovory s baletními umělci z celého světa, reportáže z různých divadelních domů jako právě zde na Opeře Plus od něj?
      A že se p.Juráš věnuje, cituji p. Štípu „úplně každého baletního počinu od Aše až po Košice“ je snad špatně?
      To chcete ve zprávách a kdykoliv když zapnete TV slyšet pouze sportovní výsledky a jediná zmínka o kultuře nikde? Tak dále pokračujme a kritizujme práci někoho, kdo se o baletu snaží informovat..jak typicky české..
      Nakonec si myslím, že touto reakcí pan Štípa udělal panorámě tu nejlepší reklamu a najde si ještě více čtenářů než doposud.

  2. Dobrý den,
    dovolte mi, vážení, vyprávět krátký příběh o skřivánkovi.
    Skřivánek si zpíval a stoupal stále výš a výše až zmrzl v atmosféře a klesl jako kámen k zemi.
    Zřítil se na louku, na které se právě páslo stádo krav a jedna z nich na skřivánka spustila teplé lejno.
    Skřivánek se v teplém kravském lejnu zahřál a zatřepotal křídly.
    V tom okamžiku běžela kolem liška a jedním chňapnutím se skřivánka zmocnila.
    Z tohoto příběhu plyne poučení.
    Ne každý je Tvůj nepřítel, kdo na Tebe hnůj kydá a ne každý je Tvůj přítel, kdo Tě z něho vytahuje.
     
    Kdo může s jistotou určit, kdo je skřivan, kdo kydá hnůj a kde se skrývá liška?
     
    Přeji nám všem, abychom vždy volili dobré a když už ne dobré, tak aspoň to lepší:)

  3. Reakce na článek madlen za fanclub Michala Štípy…
    Jak jsem vždycky obdivovala baletní umění pana Štípy, obzvlášť, když tvořil nádhernou dvojici s Janou Přibylovou v Brně Janáčkově divadle, tak nemohu souhlasit s jeho posledním komentářem na baletní panorama Pavla Juráše. Jeho článek se mi zdá velmi osobní, nemá vůbec co společného s panoramou, s diskuzí o baletu, je zaměřený kritizovat osobnost Pavla Juráše a to si myslím, že na tyto stránky nepatří. Toto patří, když už tak, na Facebook. Vůbec nechápu proč do toho tahá věci nesouvisející s baletem, nebo věci z minula jako např. Jurášovu režii Oldřicha a Boženy nebo dávné fotografie s vypínačem. Také má pocit, že se Juráš snaží vyškrábat na umělecký Olymp, což je komické přirovnání. Určitě by mu k vyškrábání se na Olymp nepomohly tyto komentáře.
    Podle mého názoru, jak čtu panorama Pavla Juráše, také jeho rozhovory s baletními osobnostmi a choreografy, jeho přesah zmapovat v evropském měřítku balet, to všechno je přece velkým přínosem a informací pro nás všechny, co nemáme možnost se k takovýmto věcem vůbec dostat. Souhlasím s mercuciem, že jeho články jsou velmi kvalitní, obsáhlé, niterné a vyčerpávající.Kolik tanečních časopisů a přehledů o baletu v Česku máme? mizivé množství. Buďme tedy vdečni, že někdo je ochoten obětovat svůj čas a o baletní dění se takto starat a psát o něm.
    Sandra

  4. Podle mě je skvělé, že někdo o tanci vůbec píše. Proti tomu se asi nedá nic říct. Na druhou stranu, musím v některých věcech souhlasit s panem Štípou. Mně osobně vadí až arogantní tón některých příspěvků a to, jak pan Juráš své názory prezentuje skoro jako jediné možné a všespásné. Tohle místy vnímám a dost mi to vadí. Stejně tak lze jasně vidět, kdo je oblíbencem pana Juráše, respektive, kdo oblíbencem není. Stačí, když se člověk o tanec zajímá trochu víc, než že čte Baletní panoramu. S tím souvisí má poslední připomínka směřovaná na castelsardo/Sandru. V dnešní době není absolutně žádný problém sledovat balet „v evropském měřítku“ také ze zahraničních zdrojů. V tom bych právě významný přínos pana Juráše neviděla. Tam se jedná čistě o jeho vlastní sáhodlouhé rozbory. A nikdy není dobré spoléhat se jen na jeden zdroj, vnímat jej jako jediný a bezvýhradně se na něj spoléhat ;-)

Napsat komentář