Baletní panorama Pavla Juráše (56)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Tentoraz:
– „Každý tanečník má svou osobnost“, hovorí Magdaléna Matějková
– Bude sa opakovať úspech tvorcov Čarodejovho učňa?
„Kto na krásu pozrel už patrí smrti“, Neumeierov tanec smrti
– Dance macabre v dejinách tanca a baletu
– Baletný svet Petra Brenkusa
***

Na úvod dnešného dielu hneď milý rozhovor. Oslovil som demisólistku baletu Národného divadla Magdalénu Matějkovú, ktorá v Theme and Variations debutovala 29. januára na scéne Státní opery. Príjemná a talentovaná balerína, dokonca by som v niečom povedal nenápadná, ochotne pohovorila o svojom debute.

Ste radi, že ste dostali možnosť tancovať sólo v Balanchinovi? S ohľadom na tento balet, nie je to skôr za trest?

Dostat tak velký úkol bylo pro mne důležitou příležitostí. Nastal proces zkoušení a spolu s ním i vývoj emocí. Na začátku jsem samozřejmě pochybovala, jestli tančit tak náročnou choreografii nebude, jak říkáte, za trest. Postupně jsem si ale uvědomila, že za tak cennou zkušenost a možnost náročné práce bych měla být velmi vděčná a snažit se získat co nejvíce.

Nemáte strach tancovať part, ktorý je taký extrémne náročný a tancovali ho slávne baleríny?

Nemít strach je myslím v tomto případě nemožné. U každého je to ale samozřejmě v jiné míře. Pro mě, velkou trémistku, strach dospěl v určitých momentech až k panice. V těchto chvílích pak máte možnost poznat sami sebe, dál s tím pracovat a vypořádat se.

Máte ako interpretka možnosť v takej zdanlivo abstraktnej choreografii Balanchina priestor vedľa ukážky svojej techniky aj pre výraz a prezentáciou svojej osobnosti?

Každý tanečník má svou osobnost. Myslím, že technika je jedním z prostředků, a to velmi důležitých, jak ji vyjádřit. Ať už je choreografie sebetěžší, divák především vnímá energii interpreta.

Balanchine sa často bagatelizuje ako abstraktný choreograf. Ale on sám často hovoril, že za každou pózou je pocit, slovo, vzťah. Dokonca niekedy veľmi zložito jeho interpreti popisovali, aký je vzťah napríklad medzi partnermi v sólovom páre. Vnímate niečo také?

Aby Balanchinovy abstraktní a především na estetice založené choreografie vyvolaly v divákovi určitý pocit a dojem, jež sám autor ve své tvorbě cítí, musí tanečníci interpretovat a hlavně vnímat to samé. Choreografie Theme and Variations, která se na první pohled jeví jen jako ukázka krásy baletní techniky, je také postavena na vzájemném vztahu mezi oběma sólisty i celým sborem tanečníků. Na začátku se tanečníci samostatně představí, následují jednotlivé variace, duet sólistů a vše vrcholí společným finále. Přestože zde není konkrétní dějová linka, divák cítí vývoj celé choreografie a ten by bez určitých pocitů a vzájemných vztahů nebyl zřetelný.Čo by ste odporučili divákom, čo je na vašom parte najkrajšie? Na čo sa majú zamerať? Myslím tým napríklad, ktorá pasáž podľa vás najlepšie vyjadruje hudbu alebo je skutočne klenotom, čo sa týka choreografie?

Přestože má každá část svou hodnotu a význam, na mě osobně nejvíce zapůsobilo adagio, tedy duet dvou sólistů. Hudebně i choreograficky je nejcitlivější částí baletu.

Boli ste obsadená do Júlie v balete Romeo a Júlia Petra Zusku, nejako ale nebolo dlho jasné, kto kedy a s kým tancuje. Kedy príde na neho rad. Už ste mali možnosť vystúpiť? Na čo by ste pozvali svojich fanúšikov a hlavne divákov z vášho bohatého repertoáru?

V prosinci minulého roku, tedy krátce po obou premiérách baletu Petra Zusky Romeo a Julie, jsme měli možnost spolu s partnerem Guidem Sarno dostoupit jako třetí obsazení titulního páru. Nyní se připravuji na roli Popelky, ve které bych se měla představit na konci února. Tento balet je pro mě jednou z nejoblíbenějších inscenací našeho repertoáru a moc se na ni těším.

Tak srdečne gratulujem a budem držať palce na ďalšie krásne príležitosti.***

6. februára sa uskutoční – ktovie či nie posledný podobný projekt, s ohľadom na zmenu vedenia Novej scény – Human Locomotion. Premiéra tohto titulu nahradila zaujímavý multižánrový projekt Poslední príbeh Julese Verna Lenky Vagnerovej s dnes žiadanou a oslavovanou Alicou Nellis, ktorý bol odložený. A tak sa zišli overení tvorcovia Čarodejovho učňa: SKUTR, Jan Kodet, skladateľ Petr Kaláb i scénograf Jakub Kopecký. Pod možno zložitým, technokraticky znejúcim názvom sa skrýva časť, či míľniky životného príbehu fotografa Eadwearda Muybridga, ktorý vynašiel chronofotografiu, rýchlu uzávierku a zoopraxiskop. Jeho pohnutý osobný život dospel k vrcholu vo chvíli, keď zavraždil milenca svojej manželky Flóry. Najstarší dôvod vraždy? Milostný príbeh v novom pojatí? Je zaujímavé, že režiséri Lukáš Trpišovský a Martin Kukučka v priebehu skúšok odhadzovali text, až došli k zvláštnemu tvaru a postavám, ktoré hrajú traja herci Marek Daniel, Zuzana Stavná a Jakub Gottwald, a ktorým nenechali nič. O to väčší priestor dostal choreograf Jan Kodet, ktorý intenzívne s baletným súborom Laterny magiky pracoval. Balet nie je schovaný za premietacím plátnom a degradovaný na štafáž. Choreograf dokonca už v novembri pracoval s tanečníkmi a vytváral pre nich rôzne pohybové väzby, piloval ich techniku a čistotu tanca. A tak sa diváci môžu tešiť na zvláštne a ťažko do nejakej škatuľky zaraditeľné predstavenie. Uvidíme, kam sa vďaka nezvyklej snahe o homogénny tvar od inscenátorov a ich posadnutosti dokonalosťou a hľadaním úprimného výrazu, skúšanie v poslednej etape posunie. Budeme môcť posúdiť na premiére, zatiaľ o poetike a čiastočne aj sile vizuálnych obrazov vypovedajú fotografie, ktoré odhaľujú tradične silnú scénografiu vo svojej výtvarnosti a dokonalosti prevedenia od Jakuba Kopeckého.


***
  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na