Baletní panorama Pavla Juráše (85)

Tentoraz:
– Prvý diel ankety so šéfmi baletných súborov v Česku a na Slovensku
– Alena Pešková, Robert Balogh a Jiří Pokorný o sezóne minulej i budúcej
***

Vlani v lete začala Panoráma rozhovory s baletnými šéfmi hlavne ako prostriedok, ktorým by vás čitateľov a teda aj divákov šéfovia baletných súborov informovali o svojich pocitoch z minulej sezóny a navnadili vás na sezónu, ktorá začína. Tohtoročná účasť medzi šéfmi kamenných divadiel je však mizivá. Nechcem si to brať osobne, ale myslím, že niektorí šéfovia nepochopili, že nejde o to odpovedať mne ako osobe, ale odpovedať pre svoje publikum. A tak sa sami pripravili o možnosť podeliť sa so svojimi divákmi o svoje plány a zahodili priestor k propagácii svojho súboru v celorepublikovom kontexte. Môžem len doplniť, že tých šéfov, ktorí tu nie sú, som niekoľkokrát oslovil priamo, tak isto aj cez ich tlačové hovorkyne divadiel, ktoré sa snažili byť nápomocné, ale šéfovia si niekoľko mesiacov čas nenašli. Anketa vznikala od konca mája. Aký signál tí, ktorí nechceli mať s anketou nič spoločné vyslali mne je mi veľmi dobre jasné, ale aký je to signál pre čitateľov a divákov?

Čo vám sezóna 2013/2014 priniesla? Splnila vaše očakávania?

Robert Balogh (šéf baletu, Moravské divadlo Olomouc): S minulou sezonou jsem nadmíru spokojený. Romeo a Julie Sergeje Prokofjeva i Spící krasavice Petra Iljiče Čajkovského mají mimořádný úspěch a prakticky všechna představení byla vyprodána. Je o ně zájem i v zahraničí, což mne mimořádně těší.Jiří Pokorný (šéf baletu, Divadlo J. K. Tyla Plzeň): Do plzeňského baletu a pro diváky přišly premiéry Popelka po více než dvaceti letech a nový taneční muzikál tandemu Libor Vaculík, Petr Malásek a Václav Kopta Freddie – The King of Queen. Oba tituly se těší výborné návštěvnosti, čehož si velmi vážíme. Dále se v nové sezoně úspěšně dokončují práce na výstavbě Nového divadla, do kterého se přes letní měsíce budeme stěhovat.Alena Pešková (šéfka baletu, Divadlo F. X. Šaldy Liberec): Tato sezona byla pro náš soubor dosti náročná. Započali jsme tanečním divadlem Gustav Klimt – inscenovaném u příležitosti sto třicátého výročí otevření našeho divadla – Gustav Klimt byl spoluautorem malované opony našeho divadla, hudbu pro nás psala Monika Načeva a Tomáš Vtípil. Krom tance, herectví a zpěvu jsme se tentokrát dostali až k malbě přímo na jevišti. Podařilo se nám opět vydat kalendář baletu. K němu jsme přidali i pohlednice s portréty tanečníků, Louskáčkovo pexeso …No a tak jsme před Vánoci otevřeli fan-shop baletu. Následovala premiéra tanečně- sportovní pohádky Ota-Pavel-Raška, kterou s námi připravoval Martin Dvořák. Na způsob jeho práce – zapojování tanečníků do tvorby choreografie – nebyli myslím všichni v souboru připraveni… Také „tanec“ na lyžích… – určité porodní bolesti tu byly, ale „miminko“ mě osobně velmi baví, ačkoliv „kritika“ říká něco jiného. (smiech) Následovala Událost sezony, do níž jsme jako soubor přispěli částí nazvanou Zpětná vazba, která je založena na částečné improvizaci s hudebníky na jevišti, kteří také částečně improvizují. To nás myslím také kamsi posunulo. No a nedávná premiéra Domu Bernardy Alby na Malém divadle, kde již tradičně dávám příležitost tanečníkům ze souboru s choreografickými ambicemi. Marika Hanousková, která letos nastupuje studium na hudební fakultě Akademie múzických umění odvedla dle mého – opět dosti neobjektivního názoru, ačkoli tentokráte ve shodě s kritikou (úsmev) – velmi „nestudentskou“, vyspělou práci.Má neblahá finančná situácia divadiel skutočne negatívny vplyv na umelecké výsledky a prevádzkový chod súboru?

Robert Balogh: I přes relativně malý rozpočet, který máme na jednotlivá představení, se nám s vypětím všech sil daří zachovat vysokou úroveň nových nastudovaných titulů. Spolupracujeme s dlouholetými divadelníky, kteří znají provoz oblastních divadel a dávají do své práce veškerý svůj um a srdce.

Jiří Pokorný: Nemyslím, že by měla přímý vliv na umělecké výsledky, spíše se více vkrádají existenční myšlenky u samotných umělců.Alena Pešková: Pokud hovoříme o skutečných umělcích, těch co svojí profesi dělají z přetlaku a tudíž bezpodmínečně-jakákoliv finanční, politická či povětrnostní situace by neměla mít šanci se jejich uměleckých výsledků dotknout. … Dokud nedostanou hlad, nebude jim zima, či nebudou chtít jen svou profesi dělat opravdu profesionálně. Situace není tragická, ještě máme jeviště! … Ale aby nám z něj časem tanečníci – potažmo všichni skuteční umělci – neutekli na náměstí, obšťastňovat lidi za stejných finančních, uměleckých i technických podmínek jako v divadlech.

Pociťujete i nejaký kritický tón, čo sa nepodarilo, nevyšlo?

Robert Balogh: Ani ne! Vše se nám v minulé sezoně podařilo a vše vyšlo podle našich představ.Jiří Pokorný: Stále nevyřešená problematika platů tanečníků, které zdaleka nedosahují celostátního průměru….

Alena Pešková: Ano, pociťovala jsem, ale na konci sezony. Byla to určitá vzájemná unavenost, náznak „ponorky“, vztahy v souboru, u některých tanečníků i disciplína… Asi jen logické pocity po tak náročné sezoně, v tak „rodinném“ souboru.Čakajú vás nejaké výrazné personálne zmeny? Koľko nových členov posilní váš súbor od novej sezóny?

Robert Balogh: Náš soubor posílí velmi talentovaní tanečníci – bývalý první sólista Káhirského baletu, dále tanečnice z Itálie a Austrálie a jeden absolvent bratislavské Taneční konzervatoře.

Jiří Pokorný: Každoročně dochází k logické obměně tanečníků. Letos jsme přijmuli absolventy z bratislavské konzervatoře, dále ze souborů Bohemia baletu, Olomouce a Českých Budějovic.

Alena Pešková: Budeme posíleni o jednu novou kolegyni. Přichází k nám z Národního divadla v Ostravě, původem Francouzka. Technicky se zdá být velmi zdatná – klasická taneční technika i contemporary. Ale u nás – v nejmenším stálém souboru České republiky je ovšem důležité celkové zapojení, osobnost … A to se teprve pozná.

Čo vás čaká po lete? Aká bude nová sezóna, čo sa týka dramaturgie, titulov, zmien, noviniek, programu? Off programov, vízií?

Robert Balogh: V nové sezoně plánujeme uvést světovou premiéru tanečního ztvárnění Dvořákovy Rusalky. Naší druhou premiérou bude velký balet Spartacus Arama Chačaturjana. Oba dva tituly připravím po režijní i choreografické stránce. Na podzim chystáme i raritu v podobě shakespearovského festivalu baletu, kde během tří dnů (20. – 22. října) představíme naše tři inscenace velkého Alžbětince – jmenovitě Macbetha, Sen noci svatojánské a Romea a Julii. Naši diváci se tak mají opravdu na co těšit! A jako každý rok – čeká nás i náročné turné s Labutím jezerem a Louskáčkem do Německa, kde vyprodáváme i velká divadla.

Jiří Pokorný: S otevřením Nového divadla čeká baletní soubor i více premiér. Krátce po zahájení sezony se bude i balet prezentovat v nové premiéře muzikálu Kočky. V říjnu se na Malé scéně Nového divadla objeví další titul mladého choreografa Richarda Ševčíka Obraz Doriana Graye na hudbu Ferenze Liszta a Johanna Sebastiana Bacha. Na podzim uvedeme poprvé v Plzni Chačaturjanova Spartaka v historické budově Velkého divadla. Na jaře příštího roku připraví choreograf Ondrej Šoth do Nového divadla Smrt v Benátkách a v rámci Evropského hlavního města kultury 2015 připravujeme spolupráci bratří Bubeníčků s naším souborem. To se pohybujeme již v měsíci červenci a doufejme, že společná představení Les Ballets Bubeníček bude krásným zakončením náročné sezony.Alena Pešková: Nejprve přijde Popelka, tu budu „dělat“ já – nemám moc ráda slovo „aktualizované“, ale někdo to tak možná bude vnímat. Nejlépe to vystihne možná takový nonsens jako: současné retro sedmdesátá léta, ale to je podružné. Hlavně bych chtěla, aby hlavní poselství zůstalo. A to je pro mě – „pravá láska překoná všechny společenské, rasové i majetkové předsudky, duševní i fyzické nemoci… Smrt.“ A pak je jedno, že místo oříšku máme kouzelné křeslo, místo střevíčku nejtrapnější model mobilu a Popelka je Asiatka… Dále nás čeká Sen noci svatojánské v choreografii a režii uměleckého šéfa baletu Jihočeského divadla Attily Egerházyho. Je to jeho starší opus, který bude upraven na „naše těla“. (A já to budu mít trochu „double“ sic tou dobou budu pracovat na stejném titulu v Ústí nad Labem). Poslední premiéra sezony bude opět patřit tanečníkům ze souboru. Tentokráte to budou Šárka Brodaczová a Jan Březina, kteří připraví projekt Solarix – 2X sci-fi balet. Společným jmenovatelem je sci-fi, manipulace… Jeden z nich se nechal inspirovat knihou Stanislava Lema Solaris a druhý kultovním filmem Matrix – odtud společný název Solarix. Co se týká off programů, určitě budeme pokračovat v našich akcích „v terénu“ – flash-moby, ukázky repertoáru… Také bychom se chtěli více spojovat s ostatními kulturními institucemi, jako jsou galerie, knihovna… Naplno rozjedeme projekt Studio lidé v pohybu při našem divadle ve spolupráci s Unií tanečníků a performerů.

Ktorá vaša premiéra, či udalosť v súbore vás najviac v uplynulej sezóne potešila, či sa stala satisfakciou vynaloženej práci a úsiliu?

Robert Balogh: Spící krasavice v choreografii Hany Vláčilové je mimořádně krásné představení se vší nádhernou a opulentností, kterou tato inscenace vyžaduje. Těší mne, jak nadšeně ke studiu přistupoval celý soubor a také zájem diváků je mimořádný. Velkou radost mám i z nastudování Romea a Julie v ještě klasičtější podobě, které oslovilo svou emotivností publikum všech věkových kategorií.Jiří Pokorný: Všechna nově připravovaná díla myslím v každém souboru jsou výjimečnou událostí svým jedinečným způsobem a vkladem každého jednotlivce. Satisfakcí jsou nejen plná hlediště, ale pozorování růstu tanečníka v osobnost.

Alena Pešková: Podařila se tuším zmíněná Událost sezony – ve společném večeru vystoupil náš soubor, Pražský komorní balet a tanečníci Národního divadla v Praze v choreografii Štěpána Pechara a Ondřeje Vinkláta, který je libereckým rodákem a právě dostal Thálii, takže fanynky nebyly k udržení. (smiech) Satisfakci také cítím z premiéry Domu Bernardy Alby, jelikož vidím, že dávat příležitost talentům a riskovat má svůj smysl, a je to vlastně povinnost toho kdo tu moc má. No a v neposlední řadě mám velkou radost, že derniéru Periférie přijela natočit ČT Art – bylo to velmi náročné, jelikož se opravdu mohlo natočit pouze to jedno představení – oproti zvyklostem, kdy se točí třeba představení tři, „jelo“ se na méně kamer, představení se dlouho nehrálo. Měla jsem z toho trochu nervy, nechtěla jsem ani do střižny… Teď jsem viděla výsledek, no a radost mám. A čo zaujalo vás osobne ako umelca mimo vaše divadlo?

Robert Balogh: Nejvíce mne zaujalo představení baletu Rodin v interpretaci souboru Borise Eifmana, kterou jsem viděl v Budapešti a Asafjevovy Plameny Paříže, které jsem měl možnost zhlédnout v Petrohradě. Obě inscenace na mne udělaly svým precizním nastudováním a technickou kvalitou tanečníků velký dojem!

Jiří Pokorný: Oslovily mě Košice, nejen jako samotné město s historickou a pozitivní atmosférou, ale i krásným divadlem.

Alena Pešková: Ano, netýká se to ani baletu ani divadla. Ačkoliv esencí „nonverbál“ čím dál tím více se nechávám inspirovat slovy. Kupodivu ne jen jejich obsahem, ale i formou. A tak jsem po letech vzala do ruky Vančurova Pekaře Jana Marhoula – a hleďte jaký „neprázdný“ ornament plný arabesques, krásných skluzů myšlenek – glissade, zvratů – renversé, vedení vět – port de bras… Při popisu města jsem tam nalezla: „Židovské slečny a důstojnická vyžlata vlekou svoje odulá pohlaví, kráčí tudy kněz a nese zlatou žílu, na druhé straně náměstí sedm chlapů sedmerým drbáním vyklepává svůj hmyz… a scípavý sviňák, jehož jméno není slovo, ale díra v lidské řeči. Město se podobá chlévu, v němž se chovají svině, některý kus střečkuje a jiný se válí ve svém prasečinci, chvále vládu a svatá náboženství. Zdá se, že celé stádo má smyčku na noze a že je uvázáno u kůlu, na němž slouha, bolestně smrkaje, vyřezal sprostým písmem jméno Benešov.“

A nech nie sme takí strohí: Ako trávi šéf súboru divadelné prázdniny? Vypína služobný mobil?

Robert Balogh: Určitě se po náročné sezoně těším na dovolenou, ale již během prázdnin jsem se připravoval na sezonu ještě náročnější. Jak Rusalka, tak i Spartacus budou pro mne velkou výzvou!

Jiří Pokorný: Divadelní prázdniny jsou v duchu stěhování, příprav a zkoušek již v Novém divadle, které musí být nastartované pro začátek sezony. Těšil jsem se na poslouchání hudby a hlavně na přítomnost mých nejbližších. Pak nezáleží tolik na místě. A telefon? Někdy se snažím, když není představení, si ho aspoň v neděli nechat doma. (smiech)

Alena Pešková: Mobil mám jen jeden. Nevypnu ho, ale garantuji vám: Jestli mi dojde SMS, že se někdo omlouvá z tréninku, skončí v záchodové míse. (smiech)

Chcete na záver niečo odkázať svojim divákom a čitateľom?

Robert Balogh: Rád bych všem divákům poděkoval za přízeň, kterou nám celou minulou sezonu věnovali, a těším se na další inspirativní setkání s nimi v hledišti Moravského divadla v Olomouci. Jak vidíte – máme co nabídnout!

Jiří Pokorný: Divadlo je zajímavější než život. (úsmev)

Alena Pešková: Mějte krásný zbytek léta!

Ďakujem Alene Peškovej, Robertovi Baloghovi a Jiřímu Pokornému za čas a spoluprácu. Zároveň s otázkami mali šéfovia za úlohu poslať fotografie, ktoré podľa nich vyjadrujú náladu sezóny, jej vrcholy či nejaké situácie, ktoré ju charakterizujú v živote ich súboru. Takže dnes je aj fotografická stránka Panorámy v rukách respondentov. V budúcom diele sa dostane na šéfov dvoch veľkých nezávislých súborov: Hana Turečková a Ladislava Jandová za Pražský komorní balet a Václav Kuneš za 420PEOPLE. V treťom diele sa o svoje dojmy a plány podelia šéfovia troch jediných baletných súborov v kamennom divadle zo Slovenska. Riaditeľ baletu Slovenského národného divadla Jozef Dolinský, Andrii Sukhanov za balet Štátneho divadla Košice a prvýkrát i šéfka baletu Štátnej opery v Banskej Bystrici Dana Dinková.

Foto MD Olomouc, DJKT Plzeň, Pavel Křivánek, DFXŠ Liberec