Barokní improvizace znovu ožije. Musica Florea nabídne koncerty napříč republikou

Posluchači se mohou těšit na celou sérii koncertů napříč republikou. První série bude již za necelý měsíc – 2. března 2025 v Galerii umění v Karlových Varech, 3. března 2025 v pražském Atriu Žižkov a 4. března 2025 v refektáři Galerie Středočeského kraje v Kutné Hoře.

„Existuje několik ještě nevyzkoušených způsobů, jak různými ozdobnými efekty obohatit a nově interpretovat díla 17. století, a ty se snažíme znovu objevit.“ Musica Florea v čele s dirigentem Markem Štrynclem patří mezi průkopníky tohoto snažení a houževnatě v něm pokračuje už přes třicet let. Ve své historicky poučené interpretaci oživuje zapomenutou raně barokní ornamentiku, která bývala obvyklá, posilovala totiž emocionální složku hudebních kompozic. Podřídit hudbu lidským emocím, citovému náboji a významu slov, je jeden z principů provádění skladeb v období baroka.

Je doloženo, že mnozí autoři své skladby nejprve improvizovali a teprve pak je zapisovali do not. Přímo improvizované pasáže nebyly obvykle zapisovány vůbec, o jejich existenci však víme například díky historickým učebnicím hudebních ozdob z 16. a 17. století. Pravidla jsou od toho, aby se porušovala, a platí to i o principech a pravidlech kontrapunktu a harmonie: „Na prvním místě byl vždy charakter skladby, její emocionální význam, jemuž se podřizovala rytmická, výrazová i intonační složka,“ vysvětluje Marek Štryncl. „Postupně však převládl jednostranný technický přístup k notovému zápisu a bohaté výrazové prostředky začaly být považovány za nadbytečné. To postupně vedlo k vyřazení a zapomenutí prostředků, jako je ornamentika a nerovnoměrné ladění, ale také improvizace. Ne náhodou se přitom zachovaly v oblastech, jako je folklór nebo jazz.“

Zejména v raném baroku byl notový zápis spíše jakýmsi návodem, malou částí toho, jak měla ve výsledku hudba znít. Skladatelé počítali s tím, že interpreti si jejich skladby v duchu dobových zvyklostí dotvoří přímo při hře. S volností a flexibilitou se hrály jak duchovní, tak i světské skladby. Po delší době máte možnost se do tohoto druhu hry zaposlouchat i vy. Musica Florea ve svém novém programu uvádí díla Adama Michny z Otradovic, gambisty Gottfrieda Fingera, českého houslového virtuóza Heinricha Ignaze Franze Bibera a méně známého skladatele Václava Karla Holana Rovenského.

„Schopnost tvořivé improvizace je jakýsi latentní (pra)zdroj veškerého nejen barokního hudebního umění,“ je přesvědčen Marek Štryncl. „Abychom se dnes dostali k tomuto zdroji, ve vybraných zapsaných skladbách se zaměříme na ta místa, která lze ozdobit, nebo dokonce upravit pomocí dobových improvizačních technik, které pocházejí zejména z raně barokních učebnic o ozdobách a hudebně rétorických figurách. Nebude chybět ani pro 17. století typické harmonické obohacování, či dokonce experimentování. Skladatelé se nevyhýbali ani inspiraci folklórem.“

Jakých zvláštností si mohou posluchači během koncertu všimnout? Nápadná bude jistě improvizační technika tzv. diminucí. Jedná se o většinou rychlé, ale také pomalejší ozdobné skupiny not (tzv. passaggi) menšího i překvapivě většího rozsahu, které zahušťovaly a propojovaly různé intervaly delších not. Překvapivé mohou též být poněkud archaicky znějící ornamenty a experimenty nepřipravených disonancí a držených prodlev, které jakoby nerespektovaly harmonická a kontrapunktická pravidla.

Je zřejmé, že se i tehdy dospívalo k disonantně klastrovým souzvukům, které nám mohou připomínat kompozice 20. století. Z dobových traktátů, učebnic a pojednání je zřejmé, že dnes stále existuje několik ještě nevyzkoušených, a tedy postupně objevovaných způsobů, jak nově interpretovat díla 17. století. K tomuto objevování nyní orchestru Musica Florea poslouží díla českých barokních skladatelů, kteří byli nepochybně skvělými hudebními improvizátory. Jak ostatně dokazuje jejich skladatelský odkaz, který je obsahově spjat s raně barokními, zejména italskými novotami, které postupně uchvátily celou Evropu.