Barokní pohled na marnost světa ožil se sopranistou Vojtěchem Pelkou

Cyklus Vertumnus Vanitatis funguje i v dnešní době

Původně byl cyklus Vertumnus Vanitatis zamýšlen jako osobní duchovní reflexe barokního mnicha, ale překvapivě funguje i jako soudobý komentář k povrchnosti dnešní doby. Hudební provedení dalo vyniknout jak jemně ironickému odstupu, tak hlubokému vnitřnímu napětí skladby, v níž hudba sama zpochybňuje svou roli. Výsledkem byl komorní večer, při kterém mohl být divák svědkem jedinečné kombinace barokní zbožnosti, ironie a hudební obraznosti, která působivě vyvstala i v dnešním kontextu.

O+

Vogtův cyklus tvoří 31 fug, přičemž každá z nich tematizuje konkrétní podobu světské marnosti – od smyslového požitku přes světskou slávu, krásu, bohatství, moc, po nebezpečí světské hudby. Nejedná se však o striktní fugu v kontrapunktickém smyslu – ale spíše o hudební miniatury pro sólový hlas a basso continuo, často ve formě zjednodušené da capo árie. Těžiště skladby tak neleží v kontrapunktu samotném, ale v dramatickém rozvíjení hudebního gesta. Vogt systematicky rozvádí motivy prostřednictvím latinských textů inspirovaných biblickou, patristickou a emblémovou literaturou. Celý opus je formálně „hudební kázání v tóninách“, syntéza barokní rétoriky, poezie a kontrapunktu. Jeho dílo patří k výjimečným dokladům klášterní hudební kultury raného novověku v českých zemích, a i se dochoval jen opis, svědčí o kultivovaném, přesto přísně asketickém pojetí světské krásy jako pastí ducha.

Sopranista Vojtěch Pelka občas čelil potížím s dechem

Samotná interpretace těchto „drobných hudebních kázání“ byla provedena velmi přesvědčivě a s velkou muzikálností, přičemž projev jednotlivých hlasů byl velmi dobře vyvážený a nápaditý. Sopranista Vojtěch Pelka sice občas čelil drobným obtížím ve vysokých polohách, zejména v některých náročnějších pasážích, kde se objevily jemné potíže s dechem, například v 19. fuze, nicméně celkově jeho výkon působil energicky a s nasazením. Naopak altistka Dorota Grossová mě zaujala daleko přirozenějším a vyzrálým projevem, který působil nesmírně lehce a bez jakékoli znatelné námahy či napětí. Její interpretace byla navíc obohacena velkým citem pro text a hlubokým porozuměním výrazu.

Zvláštní pozornost si zasloužil i výkon cembalistů Jiřiny Marešové a Martina Smutného, přičemž si oba udrželi stabilní a soustředěný přístup po celou dobu. Jejich hru lze označit za technicky precizní a zároveň citlivě podkreslující vokální linky, čímž výrazně přispěli k celkové soudržnosti a plynulosti provedení. Před přestávkou, konkrétně v 16. fuze, zazněly všechny hlasy v krásném dialogu, kdy se jednotlivé party střídaly a prolínaly s altem, což podtrhlo barevnou pestrost a komplexnost skladby. Ve 29. fuze pak altistka znovu prokázala svůj citlivý a vkusný přístup, zvláště v duchovním výrazu textu „Uvidím Boha jako svůj pól a k němu pospíchám a mířím“, kde její interpretace působila upřímně a hluboce zamyšleně. Celkově byl výkon všech sólistů velmi působivý a ukázal vysokou úroveň uměleckého nasazení a technické zdatnosti, která posluchače nepochybně zaujala a obohatila jejich hudební zážitek.

Večer s Vogtovým cyklem Vertumnus Vanitatis přinesl nejen hluboký hudební a duchovní zážitek, ale i podnětnou reflexi nad pomíjivostí světských hodnot, které dnes zní stejně aktuálně jako před třemi sty lety. Precizní a citlivé provedení sólistů vytvořilo atmosféru, v níž se barokní zbožnost, ironie a hudební obraznost vzájemně propojily v živý dialog s posluchačem. Tento koncert tak připomněl, že i „drobná hudební kázání“ mohou nést nadčasové poselství a oslovit svou hloubkou i dnes.

Mauritius Vogt (1669–1730): Vertumnus vanitatis musice in 31 fugis delusus,
čtvrtek 5. června 2025 19:00 hodin, Vlastivědné muzeum v Olomouci, sál Václava III

Program:
I. Vanitas in Musica. Fuga Musicae
II. Vanitas Lusus et Antiquitatum. Fuga Alearum Archi-tectonica
III. Vanitas Quinque Sensuum. Fuga curiosa Sensuum
IV. Vanitas in sensu Visus. Fuga curiosa Speculorum
V. Vanitas in sensu Auclitus. Fuga Syrenum Cytharae
VI. Vanitas in sensu Gustus. Fuga effusa
VII. Vanitas in sensu Odoratus. Fuga Florae
VIII. Vanitas in sensu Tactus. Fuga mollis
IX. Vanitas divitiarum. Fuga bullata
X. Vanitas Vernalis. Fuga Puerilis
XI. Vanitas Aestatis. Fuga Adolescens
XII. Vanitas Autumni. Fuga Virilis
XIII. Vanitas Hiemis. Fuga Frigida
XIV. Vanitas in differendo Bona Opera. Fuga Foliosa
XV. Vanitas Antiquorum Monumentorum. Fuga Cariosa
XVI. Vanitas et Minueta defunctae Nobilitatis. Fuga nullius effugii

–přestávka–

XVII. Vanitas Nobilitatis degeneris. Fuga
XVIII. Vanitas in Regnando. Fuga Celeris
XIX. Vanitas Pretiositatum Fragilium. Fuga de Porcellana
XX. Vanitas in Saltu. Fuga titubans
XXI. Vanitas Gloriae Sanae Vitae. Fuga Mortalis
XXII. Vanitas Voluptatum. Fuga Vacua
XXIII. Vanitas Amoris Stulti. Fuga Caeca
XXIV. Vanitas in humanis Terriculamentis. Fuga Pyrotechnica
XXV. Vanitas in Securitate Humana. Fuga Comessantium
XXVI. Vanitas in Seculi Gloria et Honore. Fuga Transeuntium
XXVII. Vanitas malarum Passionum. Fuga Septiceps
XXVIII. Vanitas prophanae Musicae. Fuga Streperosa
XXIX. Vanitas Illiciorum. Fuga Stellionum
XXX. Vanitas Vanitatum. Fuga Mundialis
XXXI. Vanitas Cordis Terreni. Fuga Terrena

Účinkující:
Vojtěch Pelka – soprán
Dorota Grossová – alt
Arnau Petřivalský – tenor
Jan Vaculík – bas

Jiřina Marešová, Martin Smutný – pozitiv a cembalo