Bartoli v Praze znovu rozdávala radost z hudby

Ondřej Šupka, 17.10.2011 8:45

Když se v roce 1928 konala v Paříži premiéra Ravelova Bolera, na jednu z divaček prý měla skladba tak ohromující účinek, že po doznění závěrečných akordů udělala něco zdánlivě nelogického: vztyčila se ze svého sedadla, ukázala na přítomného skladatele a vykřikla: „Je to šílenec!“ Při neobyčejně silném duševním prožitku zkrátka lidská psychika někdy reaguje zvláštně. Kdyby se podobné výkřiky jako tehdy v Paříži ozývaly v neděli 16. října z hlediště Rudolfina v závěru koncertu Cecilie Bartoli, nebylo by se čemu divit. Tváří v tvář fenoménu takového kalibru, jakým je proslulá italská mezzosopranistka, je totiž člověk bezradný a klade si otázku: je toto ještě možné?

Zjevně ano. Letos pětačtyřicetiletá Bartoli během svého pražského koncertu obsáhla celou škálu výrazových prostředků, které ovládá s mistrovskou suverenitou: krkolomné koloraturní pasáže přednesené s naprostou samozřejmostí, dokonale vyrovnané trylky, působivě vystavěné melodické oblouky, cit pro odstiňování dynamiky hudebních frází a mimořádný smysl pro zpřítomnění emocionální roviny textu. Během dlouhých legatových pasáží se jistě nejeden divák ptal: kdy vlastně Bartoli dýchá? A když už se zdálo, že pěvkyně předvedla vše, čeho je lidský hlas schopen, nasadila závratnou koloraturu v dechberoucím pianissimu.

Nejde však jen o zpěv. Bartoli je nadána neobyčejnou schopností komunikovat s diváky, což se projevilo hned v jejím úvodním entrée. Na pódium doslova vběhla v quasibarokním kostýmu, který známe i z jejího DVD se stejným názvem, jaký má její současné turné: Sacrificium. Každá z árií byla v podání Bartoli malým, jedinečným příběhem – jedním komickým, jiným dramatickým, dalším tragickým. Není divu, že je pěvkyně vynikající i na divadelní scéně: její herecké schopnosti, se kterými dokáže i divákům neznalým textu „vyprávět děj“, jsou obdivuhodné. Po celou dobu dvouapůlhodinového večera Bartoli sršela energií a ani v samotném závěru, který představovaly dva náročné přídavky, na ni nebyla znát sebemenší známka únavy.

Program večera byl částečně sestaven z árií, které najdeme také na CD či DVD Sacrificium, věnovaných vokální tvorbě první poloviny 18. století určené pro kastráty. Páté číslo programu, proslulá Händelova árie „Lascia la spina“, Bartoli zařadila již dříve na své album z roku 2005 Opera Proibita. Nejpočetněji zastoupeným autorem večera byl Nicola Porpora (tři árie a tři předehry ke kantátám), kterého lze považovat za klíčovou postavu tzv. Scuola dei castrati (školy pro kastráty), z níž vzešla slavná jména jako Farinelli či Caffarelli.

Nemalou zásluhu na úspěchu koncertu měl také milánský soubor Il Giardino Armonico, který v současnosti patří ke špičce v interpretaci barokní hudby. Orchestr, který ve svém nejsilnějším obsazení dosahuje třiceti členů, si tentokrát vystačil s asi dvaceti dokonale sehranými hudebníky, kteří byli sólistce skvělými doprovazeči, ale zároveň předvedli svoji strhující muzikalitu i v řadě čistě instrumentálních čísel. Dirigent Giovanni Antonini, který byl v roce 1985 jedním ze zakládajících členů souboru, se dokonce představil jako sólista v Sammartiniho koncertu pro zobcovou flétnu. Slyšet ve Dvořákově síni poněkud neučesaný, místy až drsný zvuk orchestru dobových nástrojů bylo příjemnou změnou. Autentičnost provedení hudby spolu s tlumeným osvětlením sálu chvílemi dávaly zapomenout na neorenesanční architekturu Rudolfina a divák mohl mít téměř dojem, že se nachází v barokním divadle.

Uvážíme-li, že předchozí koncert Cecilie Bartoli, konaný v rámci turné před několika dny v Bratislavě, nebyl vyprodaný, koncert pražský zřejmě znamenal pravý opak: sál byl zaplněný „až po strop“ (i s přístavky) a od prvního příchodu pěvkyně dával zřetelně najevo své pocity. V průběhu večera stupňující se ovace vyústily v závěru koncertu v projevy, které si spojujeme spíše s koncerty popových idolů a Bartoli byla ze strany publika zahrnuta nejen květinami, ale také dárky. Celkové hodnocení: přes všechnu technickou suverenitu zpěvu i skvěle promyšlenou dramaturgii lze za největší hodnotu koncertu považovat schopnost přenést na diváky bezmeznou radost z hudby. Bartoli má takové radosti na rozdávání.

Sacrificium
Cecilia Bartoli (mezzosoprán)
Il Giardino Armonico
Dirigent Giovanni Antonini
16.října 2011 Dvořákova síň Rudolfina Praha

program:
-Nicola Porpora: Sinfonia from Meride e Selinunte
-Nicola Porpora: “Come nave” from Siface
-Riccardo Broschi :“Chi non sente al mio dolore” from Merope
-NicolaPorpora: Ouverture from Germanico in Germania
-Georg F.Händel: “Lascia la spina”, from Il Trionfo del Tempo e del Disinganno
-Francesco M.Veracini: Ouverture No. 6 in G minor
-Leonardo Vinci: “Cervo in bosco” from Medo
.Leonardo Leo: “Qual farfalla” from Zenobia in Palmira
-Francesco Araia: “Cadrò, ma qual si mira” from Berenice
-přestávka-
-Nicola Porpora: “Usignolo sventurato” from Siface
-Carl H.Graun: “Misero pargoletto“from Demofoonte
-Giuseppe Sammartini: Concerto in F major
-Antonio Caldara: “Quel buon pastor” from La morte d’Abel
-Nicola Porpora: Ouvertures from Gedeone and Perdono, amata Nice
-Leonardo Vinci: “Quanto invidio la sorte… Chi vive amante” from Alessandro nelle Indie
-Nicola Porpora: “Nobil onda” from Adelaide