Bayreuther Festspiele 2019: Strhující mistrovské kurzy a Tristan und Isolde

  1. 1
  2. 2
Při letošní návštěvě Bayreuthu jsme vzhlíželi ke dvěma opěrným bodům, a to k mistrovským pěveckým kurzům Dame Gwyneth Jones a k představení Tristana a Isoldy (s pořadovým číslem IV.) – dramatu, k němuž musí chovat úctu i nejzarytější příznivec Brahmse, jelikož jde o dílo, jež mělo zásadní dopad na vývojové tendence hudby v celosvětových měřítcích a upozaděnou německou operu opět vyvedlo na pomyslný vrchol. Obojí bez nadsázky splňovalo normy nejpřísnějších parametrů a kritérií a bylo oslavou stále živého odkazu geniálního německého skladatele.
R. Wagner Tristan und Isolde Bayreuther Festspiele 2019 (foto Enrico Nawrath)

Je známo, že Bayreuther Festspiele jsou pro umělce slavnostní a respektovanou událostí a jak správně před lety poznamenala Gwyneth Jones: „Pozvání na Bayreuthské hry jsou pro pěvce čest, peníze vyděláváme jinde.“ (M. Kajzar, DP Fenomén Bayreuthu, 2015). I my máme na tento festival nejlepší vzpomínky, jelikož jsme zde v roce 2016 spolu s režisérkou Národního divadla Katharinou Schmitt získali od společnosti RichardWagnerVerband International (RWVI) renomované stipendium, čili naše opětovná návštěva s tříletou odmlkou by se dala označit za jakýsi návrat na místo činu.

Dovolte nám ještě na chvíli zůstat u „veličiny Zeleného vršku“ Dame Gwyneth Jones, letos jsme se totiž v Bayreuthu zúčastnili jejích Masterclass. Z pěveckých mistrovských kurzů, které již máme za sebou (kupříkladu Claudia Visca – Vídeň; Vlasta Huděcová – Bratislava; Siegfried Jerusalem – Bayreuth; Daniel Weeks – Lousville, Kentucky; Wiesław Ochman – Warszawa a další), lze konstatovat, že mimo jednoznačný posun umělce v rovině interpretační a nakonec i motivační jsou často také dokladem pedagogova skutečného umu – adaptability, nadhledu nad partiturou či výtahem a schopností věcně pomoci s konkrétním problémem. Tato první dáma německé opery, mimo jiné z našeho pohledu dosud nepřekonaná Brünnhilde, učebnicově psychicky labilní Salome či ozdoba Boulezova a Chéreauova „Prstenu století“, je přes pokročilý věk stále elegantní a velmi vitální. Dvěma i třemi jazyky předává své celoživotní zkušenosti s wagnerovským repertoárem jako poslání dalším generacím a především dokáže ukázkově rozvinout a demonstrovat wagnerovskou interpretaci na řadě příkladů. Její vědomosti zahrnují mnohé, od precizních znalostí charakteru každé mužské i ženské operní postavy až k akcentu na dikci a detailní znalost specifického posazení mimického svalstva při znění německých fonémů. Pokud máme absolvované mistrovské kurzy Gwyneth Jones zhodnotit jednou větou, jde o nezapomenutelnou životní zkušenost, jež lze bezpečně všem pěvcům doporučit.

Gwyneth Jones a Martin Kajzar – Bayreuther Festspiele 2019 (archiv autora)

Bayreuthský Festspielhaus, vystavěný dle vzoru antického divadla, jemuž dominuje především dřevo, je akusticky nesrovnatelný s jakýmkoliv jiným operním domem a je zarážející, že se v něm architekti inspirují tak málo. Zakryté orchestřiště dodává celistvě kompaktní zvuk, pěvcům se zpívá dobře, a to v jakékoliv části jeviště, byť muzikolog a ředitel bayreuthského Wagnerova muzea Dr. Sven Friedrich vkusně upozorňuje směrem k akustice na zajímavý fakt: „Totiž pěvce, který v Bayreuthu ještě nepůsobil, často poznáte dle sólistické manýry chození za lepší akustikou směrem k divákům. Zde v Bayreuthu je tomu přesně naopak a čím dál stojíte, tím lépe se váš tón nese.“ (M. Kajzar, Stipendienstiftung, 2016).

Režii Tristana a Isoldy v podání Kathariny Wagner považujeme za dosud to nejzdařilejší, co lze od umělecké ředitelky Festivalových her a pravnučky skladatele vidět (Mistři pěvci norimberští – zhlédnut pouze záznam, Lohengrin – Národní divadlo Praha). Při komplexním pohledu na pomyslný soulad režie a jevištního prostoru Franka Philippa Schlössmanna převažovalo strohé vyjadřování o pár dominantních předmětech, vše na pochmurně tmavé scéně. První dějství, odehrávající se na Tristanově lodi, budilo dojem bludiště v industriálním podpalubí, kde mezi spletenci k sobě nešťastný pár obtížně hledá cestu. Druhému dějství dominovala klec vprostřed scény. Ohradu lze interpretovat jako předmět představující zakázanou lásku a reprezentující onu pomyslně tenkou hranici, nicméně při dlouhém duetu se tento prvek proměnil ve zbytečně popisný. Vzhledem k přemíře otvírání a zavírání klece, jež se mezitím stala pěvecké dvojici středobodem, by přirozeněji působilo spíš statické zpívání bez rekvizit. Třetí dějství se odehrávalo z větší části za průhlednou roletou, která vytvářela dojem mlhavého až snového okolí, tedy nikoliv v impresionistickém slova smyslu. Barevně atmosféru doplňovaly hořící svíce okolo bezvládně ležícího těla na smrt raněného rytíře. Za přímo mistrovský prvek lze označit vyobrazení Isoldy v různých partiích jeviště při Tristanově blouznění – vždy ve světlem lemovaném „milostném“ trojúhelníku a pokaždé s jiným výjevem, z nichž některé situace působily jako z litografické dílny Edvarda Muncha. Vzpomeňme především strmý pád Isoldy, utržení hlavy přeludu irské princezny nebo konečnou Liebestod, kterou režisérka nechala odzpívat Isoldu opírající se o bezvládně sedící mrtvé tělo Tristana. Bez výtky akceptujeme i implicitní vyjádření Isoldiny smrti, kdy si princeznu král Marek odvádí za scénu – to vše samozřejmě za hudebního závěrečného harmonického rozvedení do tóniky.

R. Wagner Tristan und Isolde – Bayreuther Festspiele 2019 (foto Enrico Nawrath)

Již od roku 2016 zde každoročně Isoldu ztvárňuje Petra Lang, kterou ve Vídni vídáme velmi často a rádi, byť se někomu její projev směrem k vyšší hlasové poloze může zdát úzkého znění. Subjektivně za nás Isoldu v současnosti dělá lépe snad jen švédská rodačka Nina Stemme. Zde se však již neopíráme o věci pěvecké techniky a kvality, což ovládají obě interpretky, nýbrž osobního vkusu. Petra Lang má roli výborně nazpívanou a herecky propracovanou. Hlas je bezpečně slyšet a zní svěžím dojmem po celou dobu produkce, místy zvukově připomíná stále živý odkaz Kirsten Flagstad.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


8
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
2 Comment threads
6 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
3 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
bogda

Objektivním okem Isoldu v současné době dělají lépe Nina Stemme, Irene Theorin, Evelyn Herlitzius, Anna Kampe, Christine Foster, Rachel Nicolls atd. Kdo děla hůř subjektivně neznám. Pro mě to byla úplně nejhorší Isolda kterou jsem v životě slyšel. I když Petra Lang ma techniku, hlas bohužel nemá, a takový ošklivý zvuk jsem v Bayreuthu ještě neslyšel. Liebestod prakticky zničil zážitek třetího jednání i fantastického výkonu Stefana Vinkeho (Mimohodem on 3 roky zpíval Siegfrieda v Bayreuthu a taky Lohengrina na premiéře v Národním Divadle v Praze)

Siegfried

Samozřejmě hodnocení je vždy také otázkou osobního vkusu, viz další komentář pana Kapra k hlasu Vinkeho. A propos Herlitzius je skvělá, díky za připomínku. Srdečně zdraví Martin K.

bogda

Samozřejmě, ale existují i objektivní parametry. Petra Lang měla ze všech sólistů úplně nejhorší výslovnost, taky má obrovský problém ve výškách, kde tratí sílu, a začíná křičet a ne zpívat. Poslechněte si ještě jednou záznam z letošního Bayreuthu ****** a uslyšíte to, o čem píšu.

Siegfried

Vážený pane “bogda”, máte na věc vyhraněný pohled, který respektuji a přijímám. Poprosím Vás o tutéž toleranci při vyjádření názoru někoho jiného…neexistuje dogma, které by určovalo esteticky jediný vhodný směr současných wagnerovských pěvců! Jako hezký příměr mne napadá proměna estetických ideálů v titulu Dějiny krásy a Dějiny ošklivosti od Umberta Eca. Probíranou interpretku jsem viděl mnohokrát a stojím si za tím, že jsem schopen na oblast pěveckých kvalit nahlížet objektivně (!), ostatně je to gró mé práce. Hlas Lang mi imponuje, přestože i mí nejbližší ji nemohou vystát. Zdraví Vás MK

bogda

Vážený pane Kajzar, úplně souhlasím že ne existuje estetická dogma. Na příklad Stemme a Herlitzius mají úplně odlišnou barvu hlasu, ale obě jsou vynikající Isoldy. Ale taky existují i objektivně parametry o kterých jsem uže psal. Petra Lang má problematickou výslovnost co je pro Wagnera velmy důležité, a taky má obrovský problém ve výškách kde hlas už nemá sílu. Objetivně to neni idealni zpěv, ne vylučují že se přesto celkový výkon muže subjektivně líbit. V Bayreuthu jsem už viděl přes 30 představení, a tuto inscenace Tristana už podruhé. Ročně navštívim přes 60 různých operních představení od New Yorku do Moskvy,… Číst vice »

Kapr

Nesouhlasím s Vašim názorem na Stefana Vinkeho. Jeho výkony odhalují opotřebený, vykřičený hlas bez znělé barvy a hereckou bezradnost. Jeho Lohengrin v Praze toho byl ukázkou.

bogda

Lohengrin není jeho role, Siegfried ale ano. A Tristan taky.

Siegfried

Lohengrin má trochu jiné parametry a jde o podstatně lyričtější zpívání, čili si umím představit, že interpret vystupující jako Siegfried a Tristan (technicky i fyzicky dvě snad nejnáročnější wagnerovské postavy) nemusí být pro tuto roli zcela vhodný. Srdečně pozdravuje Martin K.