Bayreuther Festspiele 2019: Strhující mistrovské kurzy a Tristan und Isolde

  1. 1
  2. 2

Vzhledem k tomu, že se Bayreuth honosí nálepkou „Wagnera děláme nejlépe“, byl letošní Tristan und Isolde v titulní mužské roli alternován dvěma interprety – americkým Heldentenorem Stephenem Gouldem a německým pěvcem Stefanem Vinkem. Při pohledu na rozložení sil v časových termínech s poměrně malým rozptylem je tento nápor na hlasivky obou umělců i přes střídání obdivuhodný. Stephen Gould zpívá roli Tristana s jistotou sobě vlastní a jeho interpretace je uměleckou sázkou na jistotu (více ZDE). Jelikož jsme Stefana Vinkeho dosud živě neslyšeli, odvíjela se naše volba obsazení od chuti okusit něco nepoznaného. I zde si rovnou řekněme, že pěvec splňoval parametry vysokých kvalit a vše podtrhnul strhujícím pěveckým koncertem ve třetím dějství. Vinke s wagnerovským repertoárem objíždí svět a nám nezbývá než konstatovat, že jeho pozvánka do Bayreuthu je zcela namístě.

Výběr milenecké dvojice hodnotíme jako šťastný – oba umělci tvořili vyvážený pár, jemuž je vlastní transcendence a schopnost všemi možnými prostředky patřičně vyjádřit dramatickou postavu. V jednotlivostech Vinke v úvodu zněl jako zbytečně tlačící kořen jazyka na zadní stěnu hrtanu, ovšem zmiňované třetí dějství zazpíval neuvěřitelně. V milostném zpěvu druhého aktu, kdy si oba milenci předávají funkci nositele melodie, rozehrála širokou paletu barev především Petra Lang, a to ukázkovým mezza voce. Zde je vidět, že dosud její hlas zvládá i jinou polohu než silně dramatickou a toto místo bylo snad jediným, kde vyváženost hlasů poněkud tříštila.

R. Wagner Tristan und Isolde – Bayreuther Festspiele 2019 (foto Enrico Nawrath)

Georg Zeppenfeld nás prvně uhranul na témže místě jako Gurnemanz v Parsifalovi (Bayreuther Festspiele, 2016), a byť i s ohledem na věk stále hlasově zraje, jistě se z něj stává umělec, na kterého budou diváci chodit s pocitem jistoty. Jeho král Marke je zpívaný velmi promyšleně, Zeppenfeld je navíc výborným hercem. Christa Mayer je přírodní úkaz, který se jen tak nevidí a její Brangäne je pro posluchače zážitkem spojeným s údivem nad takto temným témbrem i nosným projevem. Kurwenal Greer Grimsley disponuje spolehlivou technikou, byť jeho herectví působí toporněji.

V závěru vyzdvihněme skutečně pregnantní a celistvě precizní znění orchestru pod taktovkou Christiana Thielemanna. Neskrýváme vůči této osobnosti obdiv a studentům univerzity ji předkládáme jako bernou minci a člověka, který skladatelovu smýšlení opravdově porozuměl, stejně jako ve své době kupříkladu James Levine, jehož umělecký odkaz část operní populace nepochopitelně degraduje. Na Wagnera v současnosti neexistuje lepší dirigent než Thielemann a tento hudební ředitel Bayreuther Festspiele sklízí s německým repertoárem již léta zasloužený úspěch po celém světě.

Suma sumárum šlo o obohacující návštěvu a uvidíme, co přinese příští rok. Již nyní máme od přátel to nejlepší doporučení na nové nastudování Mistrů pěvců, a tak se zajisté máme na co těšit. I když jsou režijní uchopení současného Bayreuthu esteticky různá, vypadá to, že zde bude interpretace Wagnera splňovat ty nejvyšší parametry skladatelova odkazu neustále.

Hodnocení autora recenze 100 %

 

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
8 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments