Beethovenův Hradec 2016: zážitky porotce

Být v porotě mezinárodní soutěže je zážitek sám o sobě. Když je soutěž vícekolová, tím lépe. Uplynulý víkend se mi splnilo obojí v 54. ročníku soutěže o cenu Beethovenova Hradce. Začali jsme v pátek u snídaně, kde nás předsedkyně poroty Eliška Novotná informovala, že nás čeká sedmnáct soutěžících. První kolo je vyřazovací, proto se krátce domlouváme, zda budeme bodovat nebo dávat jen ano – ne. Jednoznačně vyhraje bodování a tak se přesouváme do zámeckého sálu v Hradci nad Moravicí, kde se celá soutěž odehrává. Po bloku prvních pěti soutěžících trochu váhám, jestli se mi výkony nelíbí až moc. Každý soutěžící musí zahrát preludium a fugu z Bachova Temperovaného klavíru a etudu Ference Liszta, který stejně jako Beethoven na zámku pobýval.

Hned první soutěžící Tomáš Vrána předvádí skvělého Bacha, Karla Vrtišku nevyvede z míry ani větrem otevřené okno na začátku Lisztovy etudy. Michaela Augustinová hraje Bacha spíše průměrně, ale Liszt jí vychází výborně a Maja Gombač ukáže stylově dokonalého Bacha a báječně kontrastního Liszta. Z pěti soutěžících bych pustil do druhého kola čtyři a jak se později ukáže, stejný názor mají i ostatní kolegové porotci.

Eliška Novotná pozvala do poroty pestrou mezinárodní sestavu. Lotyška Arta Arnicane je laureátkou Pražského jara a aktivní skvělou sólistkou, což dokázala už ve čtvrtek večer, kdy pohotově zaskočila v úvodním recitálu za nemocnou Annu Ryaguzovou. Na hře Arty Arnicane vůbec nebylo patrné, že se o koncertu dozvěděla jen tři hodiny předem a publikum to patřičně ocenilo. Polka Magdalena Lisak je laureátkou věhlasné Chopinovy soutěže ve Varšavě a profesorkou Akademie v Katovicích. Markus Schirmer, vynikající rakouský pianista, je profesorem Univerzity v Grazu a má také zkušenosti z poroty Beethovenovy soutěže ve Vídni nebo ze sólových vystoupení s Vídeňskými filharmoniky. Eliška Novotná je laurátkou několika mezinárodních soutěží včetně Beethovenova Hradce a profesorkou Ostravské univerzity. Pestré názorové spektrum se projevuje v zaujatých diskuzích mezi jednotlivými koly a přináší zajímavá interpretační srovnání.

Po skončení prvního kola dostáváme tabulku s bodovými výsledky, ve které však nejsou jména soutěžících. Tajemník Jakub Hypš vysvětuje, že o postupujících máme rozhodnout bez toho, abychom věděli, koho pouštíme dál. Je to dobré pravidlo, protože zcela vylučuje osobní preference a emotivní rozhodování pod dojmem okamžiku. Po odtajnění jmen vidíme, že z devíti postupujících jsou skutečně čtyři z prvního pětičlenného bloku. Doplní je Slovák Martin Chudada, Japonka Saori Toyama, Korejka Haeun Jang a dvě Češky Kateřina Potocká a Lucie Pokorná. V poslední době bývá zvykem, že soutěžící mohou o svých výkonech diskutovat s porotci. Proto je důležité psát si pečlivě poznámky ke každému pianistovi. Po skončení prvního kola se nám to bohatě vyplatí, protože přichází většina vyřazených uchazečů. Je povzbudivé, že své vyřazení berou sportovně a mají zájem slyšet, v čem se mohou zlepšit. Snažíme se je povzbudit, poněvadž většina výkonů byla opravdu velmi dobrá. První kolo ukázalo, kdo má šanci výrazně uspět, ale to hlavní nás čekalo v sobotu. Beethovenovy sonáty, velká díla romantismu a dvacátého století. Každý soutěžící musel zahrát čtyřicetiminutový program, který řádně prověřil jeho schopnosti a výdrž.

Papírové předpoklady se plní jen částečně. Tomáš Vrána zaujme skvělým provedením části Scarbo z Ravelova Kašpara noci, jednoho z nejtěžších kusů klavírní literatury. Martin Chudada, kterému je teprve patnáct let, nás nadchne stylově vytříbeným provedením Valdštejnské sonáty a strhujícím podáním Prokofjevovy Třetí sonáty. Japonka Saori Toyama hraje s ohromným nadhledem filigránskou a ukrutně těžkou Beethovenovu Sonátu Es dur op. 31. Podle bodování prvního kola jsme počítali s tím, že postoupí i Slovinka Maja Gombač, jenže soutěž, byť umělecká, je stejná jako sport. Upadnete, zraníte se a je s vámi konec. Beethovena začala Maja skvěle, jenže přišel pamětní výpadek, pak několik dalších nejistot a bylo po nadějích. Naopak Karel Vrtiška, který byl po prvním kole bodově za ní, podal velmi solidní výkon v Beethovenově sonátě i Lisztových skladbách, a to mu vyneslo zasloužený postup do finále.

Na společné večeři s předsedkyní pořádající Matice Slezské, paní Janou Novotnou Galuszkovou, probíhá živá výměna dojmů a přijde řada i na soutěžní klavír. Na Petrofu ze sedmdesátých let je vidět, že jde o krásný nástroj, ale čas se nedá zastavit. Klavír je zkrátka na rozdíl od smyčcových nástrojů spotřební zboží a soutěžní ladič Tadeáš Kolatek má plné ruce práce, aby mezi soutěžními bloky stihl nástroj přeladit. To se mu naštěstí daří, přesto přejeme pořadatelům, aby do příštího ročníku našli sponzora na zapůjčení nového nástroje. Může to být i výzva pro českého výrobce, aby se na soutěži prezentoval svým novým modelem Ant. Petrof. Jinak ovšem soutěž běží obdivuhodně hladce. Harmonogram se daří dodržet téměř na minutu, hodnocení probíhá rychle a přesně a všichni jsme zvědaví, jak s pořadím zamíchá finále. Hrají se klavírní koncerty a body z druhého a třetího kola se sčítají.

V neděli se nemilosrdná soutěžní matematika vymstí Tomáši Vránovi. Drobnými nejistotami v Beethovenově Čtvrtém klavírním koncertu přichází o vedení, které si držel celá dvě kola. Karel Vrtiška se naopak čistým výkonem v Lisztově Koncertu Es dur Tomáši Vránovi přiblíží a čekáme na zbývající dva finalisty, Martina Chudadu a Saori Toyamu. Martin zvládá Beethovenův Třetí klavírní koncert s velkým přehledem a jistotou a je jasné, že bude útočit na nejvyšší příčky. Saori hraje Beethovenův Pátý koncert suverénně, ale je na ní vidět úporná snaha a zvukově jde daleko za hranici toho, co jí dovoluje nástroj. Po odevzdání bodů třetího kola je nám všem jasné, že bodové rozdíly budou minimální a určit pořadí cen nebude vůbec snadné.

Ani v závěrečné diskuzi nevidíme jména soutěžících a bodové rozdíly jsou podle předpokladu dost malé. Eliška Novotná vede závěrečnou debatu s obdivuhodným klidem a nadhledem a brzy se jí daří najít dvě varianty rozdělení cen, které vyhovují všem porotcům. V hlasování vítězí varianta dvou prvních a dvou druhých cen. Po odkrytí jmen vidíme, že soutěž vyhrál nejmladší účastník, patnáctiletý Martin Chudada, s nímž se o první cenu dělí Japonka Saori Toyama, které je třicet čtyři let! O druhou cenu se podělí Tomáš Vrána a Karel Vrtiška. Po vyhlášení se fotografujeme se soutěžícími i organizátory soutěže a hlavně s Ludwigem van Beethovenem, jehož busta zdobí nádvoří zámku.

Mám radost z úspěchu českých pedagogů. Mladého vítěze vede na Základní umělecké škole Jižní Město Markéta Cibulková, absolventka Univerzity v Grazu a sama skvělá pianistka. Stylová čistota, kterou dokázala vypěstovat u Martina Chudady, je naprosto ohromující. Tomáš Vrána je absolventem Moniky Tugendliebové a současným posluchačem AMU ve třídě Ivana Klánského, kteří mu vštípili úžasnou zvukovou kulturu. Karel Vrtiška studoval u Borise Krajného a Martina Kasíka, také ovšem u Wolfganga Manze v Lipsku a dokázal to hladkou syntézou obou interpretačních přístupů. Čtenářům Opery Plus mohu s čistým svědomím doporučit návštěvu koncertu kohokoli z laureátů a mladým pianistům přeji hodně štěstí do další práce.

www.beethovenuv-hradec.eu