Bennewitzovo kvarteto: Koncerty na SHF jsou nedílnou součástí našeho podzimu

Za pár dní zamíříte na Svatováclavský hudební festival k uskutečnění nového projektu –uvedení Mendelssohnova Oktetu Es dur, díla patřícího k mimořádným počinům hudební literatury. Plánovali jste se Zemlinského kvartetem už delší dobu toto dílo společně provést? Co všechno tehdy šestnáctiletý Mendelssohn pro interprety v tomto opusu přichystal? 
Se Zemlinského kvartetem jsme v minulosti již vícekrát vystupovali. Je to spolupráce, která nás velmi těší, protože je pro nás, a snad i pro ně, nesmírně zajímavá. Pochopitelně si v mnohém ohledu velice rozumíme, což společnou práci urychluje. Věci fungují zcela přirozeně. Na druhé straně jsou však otázky, ke kterým bychom přistoupili odlišně. Protože máme velmi hezké a přátelské vztahy, dokážeme se velice snadno dohodnout a případná diskuse je tudíž pro obě strany inspirativní. Jak Zemlinského kvarteto, tak i náš soubor existuje již více než dvacet let, a proto mají oba soubory zřetelný způsob hudebního vyjadřování, stylového přístupu atd. Velmi tedy vítáme, když se můžeme navzájem obohatit o nové pohledy, které občas vhodně otevřou pomyslné okno a vpustí mezi nás čerstvý vítr. 

Mendelssohnův oktet klade vysoké nároky na flexibilitu jednotlivých hráčů, kteří musí být schopni zastávat v celkovém hudebním toku nejrůznější role. S výjimkou prvních houslí, které jsou v podstatě po celou skladbu výrazným hlasem, se úlohy ostatních hráčů neustále mění. V jednom okamžiku je třeba sólový hlas diskrétně podporovat, pak na sebe náhle na malý okamžik vzít zodpovědnost a jasnou aktivitou celý oktet vést a vzápětí reagovat na jiný hlas na druhé straně pódia a dokonale s ním korespondovat. V tomto smyslu je interpretace oktetu velmi delikátní. Naopak ku pomoci nám je Mendelssohnova invence. Podobně jako se to dařilo Mozartovi, nebo často Dvořákovi, Mendelssohn zachytil do not hudbu, která působí, jako by snad existovala odedávna a šestnáctiletý skladatel ji „jen“ zapsal do notových linek. V tomto ohledu se můžeme jen sklonit před genialitou mladého tvůrce a radovat se z toho, že se nám jeho hudební myšlenky dochovaly a že se do nich můžeme skrze naši interpretaci vnořit a těšit se z nich. 

Zvukové barvy komorního souboru se na vašem prvním koncertu budou střídat s intimitou kvartetů Haydna a Mozarta (22. září v Kopřivnici), na druhém pak s díly Suka a Dvořáka (23. září v Albrechticích). Jakým způsobem jste stavěli dramaturgii těchto dvou samostatných programů?
Mendelssohn se ve svém Oktetu pohybuje na pomezí stylů. Spojení s klasiky Haydnem a Mozartem vynese na světlo intimní romantismus Mendelssohnovy hudby. Suk a Dvořák dá naopak vyniknout až klasicistní lehkosti a průzračnosti, kterou se Oktet bezesporu také vyznačuje. Spojení Haydna s Mozartem, respektive Suka s Dvořákem pak dává samozřejmě smysl samo o sobě. 

Mozart se od Haydna v mnohém inspiroval a nesmírně si ho vážil, což projevil mimo jiné tím, že svému „nejdražšímu příteli“ věnoval šest svých pozdních smyčcových kvartetů. Jeden z nich, KV 465 „Disonantní“, zahraje Zemlinského kvarteto. My se ujmeme Haydnova kvartetu Es dur s podtitulem „Žert“, který je součástí skladatelova přelomového op. 33. Právě v reakci na toto dílo se Mozart rozhodl zkomponovat soubor svých šesti nových kvartetů, které posléze Haydnovi věnoval. 

Josef Suk vzhlížel k Antonínu Dvořákovi s nemenší úctou a inspirace Dvořákovskou hudební řečí je u Suka jasně patrná. Suk navíc sám jistě mnoho Dvořákových komorních děl hrál jako člen Českého kvarteta, prvního profesionálního souboru tohoto druhu u nás. 

Před dvěma lety jste už jeden festivalový oktet vytvořili – v roce 2020 jste se stali součástí souboru českých interpretačních špiček, ze kterého vzniklo oceňované festivalové album Beethoven – Septet / Schubert – Oktet (FMG Artists, 2021). Chystáte se nyní vydat i Mendelssohnův oktet podobným způsobem? 
Výhodou festivalových nahrávek je, že není třeba o jejich vydání rozhodovat předem. Pouze v případě, že se jedná o výjimečně vydařený výkon, může pořadatel projevit zájem o uchování a případně i publikaci festivalového snímku. Takže bych nerad předbíhal. Uvidíme, zda budeme všichni s výsledkem dostatečně spokojeni. Pokud ano, pak nic nebrání tomu, aby nahrávka byla skutečně vydána. 

Na festivalu nakonec vystoupíte ještě jednou, a to s Martinů Voices (24. září, Ostrava-centrum). Zazní Mahlerovy úžasné sbory a capella, ale také ve vašem podání Beethovenův kvartet a Tavenerovy Zádušní fragmenty (Requiem Fragments). Na co se můžeme těšit – mohl byste u nás poměrně neznámou skladbu anglického minimalisty více přiblížit? 
Celý program má výrazně meditativní charakter. Z našeho repertoáru jsme vybrali Díkůvzdání Božství za uzdravení, jak je ztvárnil Ludwig van Beethoven ve volné větě svého pozdního kvartetu a moll, op. 132. Jedná se o výjimečný hudební útvar, který svým de facto programním zaměřením výrazně přesahuje běžný rámec klasicismu. Beethoven v něm využívá staré církevní tóniny, aby se tak co nejvíce ponořil do intimní rozmluvy s věčností. Tavernerova skladba se ubírá podobným směrem. Kombinuje krátké „fragmenty“ zádušní mše Requiem, tedy zhudebnění křesťanského obřadu, s odkazy k hinduistické a budhistické tradici. Meditativnost hudby je umocněna minimalistickými kompozičními technikami, které dávají zapomenout na běh času a nechají posluchače (i interprety), aby, řečeno s Tavernerem, plynuli s řekou zpět k jejímu zdroji.  

Na SHF vystupujete již téměř jako jeho rezidenční těleso. Vaše mistrovství mohli posluchači již několikrát ocenit – ať už jste v posledních letech provedli Dvořákovy kvintety či ruskou komorní hudbu, Janáčkovy a Haydnovy kvartety či Brahmsův klarinetový kvintet, byl to vždy strhující zážitek. Je pro vás SHF něčím specifický na rozdíl od jiných českých festivalů? 
Svatováclavský hudební festival je v prvé řadě velmi osobní, což u festivalů podobných rozměrů nebývá zvykem. Je to patrně tím, že koncerty se odehrávají především v místních kostelích, kam jsou lidé zvyklí chodit na bohoslužby a jsou tam proto vlastně tak trochu doma. Atmosféra je tudíž intimnější a kontakt s publikem bližší, než tomu bývá v koncertních sálech, zejména těch velkých. Chrámová atmosféra si nadto od nás žádá určitý výběr repertoáru, který dále oduševnělost koncertů podtrhuje. Je pravda, že s ohledem na to, kolikrát jsme již měli možnost na SHF vystoupit, staly se pro nás tyto koncerty vlastně nedílnou součástí podzimu. Moc by mě těšilo, kdybychom začátky koncertních sezón měli s festivalem spojené i nadále.