Mime Fest 2022: Svátek pantomimy vstoupil do druhé dekády

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
Mezinárodní festival pantomimy a klaunérie Mime Fest přivítal své hosty i letos na několik intenzivních dní ve východočeské Poličce. Divadelní sál Tylova domu hostil Laternu magiku s inscenací Robot Radius i velkou tradiční show Mime Evening. Další představení se soustředila do útulného prostoru divadelního klubu, v němž patřil hlavní program třem osobnostem mimického divadla, třem charakterům, solitérům, třem klaunům-mužům.

Náhoda? V každém případě příležitost ke srovnání rozdílných přístupů k tomu, čím a kým může být mim nebo klaun na jevišti, jaké povahy je jeho vystoupení, dramaturgie i délka pořadu, atmosféra a převládající emoce. Jak je dávkovaná ironie, show, exhibice, kolik je přimícháno naivity a hraného či nehraného ostychu, kolik poetiky a lyričnosti, kolik situační komiky, kolik fyzického mimu…

Klaun Cenizas (foto archiv Mime Fest)

Setkání klaunů
Jako první host dorazil Trygve Wakenhshaw, který je znám pražskému publiku například z Jatek78. Pochází sice z nového Zélandu, ale žije z větší části právě v Praze, ačkoli má bohatou zájezdovou činnost. Na jevišti představuje typ, řečeno spolu s Šimkem a Grossmanem: Jsem šoumen, jsem šoumen, jsem šoumen. Jeho komediální show Nautilus (2014) je prokomponovanou sérií skečů, jejichž nenápadné vzájemné předivo vynikne až ve zpětném pohledu na celek, z něhož se tu a tam vynořují opakující se motivy a charaktery. Bez kostýmů, bez převleků, bez rekvizit i bez nápadného nalíčení, spoléhající jen na fyzickou přítomnost a škálu nálad, které vytvoří bez cizí pomoci. Typ autentický, pokud by nějaká taková typologie ovšem existovala… Wakenshaw je fyzicky velmi zdatný a využívá ve fyzickém výrazu skutečně potenciál celého těla, ať už jsou hrdiny jeho mikro-příběhů lidé, zvířata či obojí současně. Scénky jsou postavené nejen na dokonalé nápodobě, ale také na absurdním humoru, občas ovšem černém jako ústí opuštěné štoly. Často si přisvojuje princip bajky, jež přisuzuje hrdinům z říše zvířat lidské charaktery, a o to více pak vynikne jejich stereotypní jednání, bajky nebo moderního apokryfu. Nevyhýbá se ani poměrně hraničním tématům, dokáže si udělat legraci z tradiční pohádky i z postavy Krista.

Trygve Wakenshaw – Nautilus (foto Radek Jílek, Mime Fest 2022)

Nepřekračuje však hranici vkusu ani kýče. Jeho vystoupení přináší citelně intenzivní erupci energie, jeho dynamiku udržuje rychlými střihy mezi scénkami, prakticky filmového charakteru, jako klasické kreslené pořady, jimž se bavíme s těžko tajenou škodolibostí a s potlačeným špatným svědomím, které nám říká, že smát se cizím nehodám je vlastně trochu nepatřičné. Jestli chcete vidět, jak vypadá tyranosaurus, když jde spát, jak se slepičce povede upéct manžela, nebo proč si Ježíš nemůže jít zaplavat, nekorektní show Nautilus je pro vás. Z celého programu byla ve své čitelnosti nejpřímočařejší, a i nejotevřenější tomu skutečně širokému publiku, jež které zjevně tvoří v drtivé většině místní obyvatelé (a je to také jeden z největších úspěchů tohoto festivalu). Přitom to neznamená, že by umělcův přístup byl technicky jednodušší než ostatních nebo že by inscenace nebyla propracovaná. Jde o náročný výkon, a jak již bylo řečeno, jako performer má Wakenshaw skvělý fyzický projev i charisma. Scénu přichází svou přítomností zahltit a publikum z představení odchází osvěženo. Nevytvořil specifický charakter, respektive je sám sebou a používá své tělo a výraz jako nástroj ke ztvárnění plejády postav a různorodých příběhů. Nemá žádné alias – je to prostě Trygve…

Francouzský komik Benoît Turjman naopak pracuje na specifickém charakteru, který buduje dlouhodobě a k němuž patří charakteristické znaky. Nemá jméno, je však všeobecně známý pod jménem Le Voisin – Soused. Podobně jako jeho velký vzor v komediálním divadle Rowan Atkinson, který vytvořil figurku Mr. Beana (pana Človíčka), rozvíjí Benoît Turjman příhody svého chrakteru, který je zřejmě formou alter ega, neboť i umělec sám působí zamyšleným a uzavřeným dojmem. Jistě je možné budovat na scéně alter ego, které vybaví umělec takovými vlastnostmi, aby si vytvořil svůj pravý opak, ale Soused bude píše karikovaným, ironizujícím obrazem sebe sama. Benoît Turjman po nějakou dobu kromě studia pantomimy a klaunérie pracoval jako filmový kaskadér a dělal dubléra právě Rowanu Atkinsonovi, při natáčení Prázdnin pana Beana. Svému vzoru je věrný a občas se od něj ještě zcela neoprostil, zejména v mimice, ale nejsilnější je jako interpret právě tam, kde si dovoluje být už zcela sám sebou. Svým zjevně introvertním založením se charakteru britského herce přirozeně podobá, ale našel si vlastní polohu, méně excentrikou, méně mimo-zemskou a méně ztracenou ve společnosti. Jeho typ není asociální, pouze se stává terčem nešťastných náhod a je málo průbojným, více prototyp slušného hocha než patologické osobnosti. Co si budeme povídat – ono je to vlastně i skvělé katarzní zrcadlo pro introverty, kterým Benoît v nadsázce ukazuje, že i když zůstanou sami sebou a nebudou bojovat se svou podstatou, dobrodružství i štěstí si do jejich života nějakou skulinku najde.

Benoît Turjman – The Neighbor 2: Now or Never (foto Radek Jílek, Mime Fest 2022)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments