Bohemia Balet a Taneční divadlo Bralen

Nedlouho po premiéře nových choreografií vystoupil opět Bohemia Balet ve Stavovském divadle, tentokrát ve společném večeru se slovenskými kolegy – Tanečním divadlem Bralen. Nejstarší soubor moderního tance na Slovensku slaví v tomto roce čtyřicáté výročí existence a jeho pozváním do Prahy se tak připomínají společné vazby i rozvoj moderního tance v celém Československu. Mnoho průkopnické práce v zavádění moderních tanečních technik bylo v minulosti vykonáno v oblasti zájmových souborů, ale Taneční divadlo Bralen se vždy blížilo profesionální sféře. Jak je na tom dnes, si nemůžeme troufnout odhadovat z jednoho hostování, ale není bez zajímavosti postavit vedle sebe na jeviště obě tato tělesa.

Bohemia Balet ohlásil v programu několik změn, které ale nahradil stylově obdobnými kusy, takže se tak jako tak ukázal především jako soubor se silným základem v klasickém tanci. Proti avizovanému Klavírnímu koncertu Bérangère Andreo byla uvedena čerstvá novinka Hommage a la vie téže autorky, jež je ale také vystavěna na principu neoklasického tance a zachází s hudbou stejným způsobem. Na repríze bylo možné si lépe povšimnout struktury díla, které po vizuální stránce hojně oživují projekce fotografií (trochu příliš melodramatický prvek, stejně tak přerušení hudby druhou pasáží s mluveným slovem, když vše podstatné už bylo sděleno v úvodu, byť anglicky).Pracuje s hudbou několika skladatelů tak, že celé dílo postupně graduje hudebně i tanečně, střídá se kontemplativní, lyrická a dynamická část (hudba Yan Tiersen, Carl Jenkins, Ludovico Einaudi), které si mladí interpreti užívají. Po technické stránce opět nezklamali.

Dalším číslem bylo Faunovo odpoledne v choreografické úpravě Serge Lifara, jakási očištěná okleštěná verze originální Nižinského práce, bez výtvarné složky, jež byla pro Faunovo odpoledne v době premiéry tak charakteristická jakožto pro syntetický divadelní kus. Zatímco v originálu bylo jednou z point roztančit výtvarně vrstevnatý obraz, varianta z poloviny třicátých let se soustředí pouze na čistý pohyb a na výkon sólového tanečníka, který má na jevišti k dispozici jen jednoduchý piedestal a opodál ležící šál, a jinak nic – žádné dekorace, žádné nymfy, žádný provokativní satyrský kostým. Jen hra svalů a napětí v těle. Ačkoli je choreografie relativně krátká, tanečník nesmí povolit ani na okamžik v soustředění, nesmí porušit tok energie ani přísně reliéfní linie pohybu, do nichž je ale třeba zabudovat i cosi zvířecího a živočišného. Jde o miniaturu, na kterou se nelze dívat jinak než s potěšením.Třetí číslo, kterým se během večera Bohemia Balet prezentoval, jsou minulý rok premiérovaná Slova z jantaru v choreografii Jarka Cemerka. Jde o dílko rozpohybované, plná pádů a převalů, ale otevřené duetem v klidnějším tempu, ačkoli i v něm se pracuje hodně s gravitací, partner musí do mnoha zvedaček tanečnici vyzdvihnout z lehu, nesmí být přerušen tok pohybu. Tanečníci používají stále svá klasicky vyškolená těla tak, jak jsou zvyklí, tedy se stálým napětím ve všech svalech a se zcela kontrolovanými pohyby – a ačkoli to není úplně přesné provedení podle principů moderního i současného tance, v němž se tělo na zemi jakoby rozpouští a „přelévá“ jako améba, mne coby diváka tento přístup k interpretaci uspokojuje.Větší část programu patřila ovšem hostům z Bratislavy, kteří představili repertoár na pomezí moderního a jazzového tance. Záměrně říkám moderního, nikoli současného, protože v tvarování pohybu i stavbě choreografií někdy uvedené choreografie připomínaly dokonce spíš tanec scénický. Což je zřejmě dáno tím, že Taneční divadlo Bralen je přeci jen tělesem jen částečně vychovávajícím profesionální tanečníky, kteří zasvětí tomuto umění úplně celou kariéru. A evidentně čerpá velmi silně z původních kořenů, kdy se do Československa prostřednictvím několika málo pedagogů dostala především tradice amerického moderního tance, typicky metoda Marty Graham. Jenže taneční techniky se od té doby rozvinuly dále…

Je zvláštní, že úplně nejnovější ze všech uvedených choreografií, Moje sestry z dílny Joe Alegada, působila nejzastaralejším dojmem, a naopak jeho Tres Canciones (neboli Tři písně) z roku 1995 (!) byly v porovnání s ní neobyčejně svěží. První choreografie možná trpí liknavým interpretačním provedením a příliš velkým množstvím „pohybu pro pohyb“. V současném tanci jsme již zvyklí, že se netančí variace proto, aby se tančila variace, ale že pohyby a gesta mají vnitřní smysl (a nebavíme se o baletní pantomimě, ale o výrazu, napětí, energii…). Tady se zdálo, že dívky zkrátka nevědí, o čem a proč tančí, i když choreografie a hudba nepostrádaly dynamické změny. Tres Canciones naopak pracují s charaktery interpretů, pozitivně působí i odlišnost vokálního hudebního podkladu v jednotlivých částech a struktura celého kusu, který začíná jako krátké sólo, rozvíjí se v lyrický duet a končí skupinovým tancem žen, které generují společnou energii v unisono pasážích. Ty doprovází skladba s flamenkovým rytmem.Krátké číslo To je moje stolička v choreografii Mirky Staškové bylo hříčkou pro tři dívky přetahující se o jednu židli. Nijak nevyplynulo, proč slečny otevírají ústa dokořán, když se své stoličky zmocní, a skrz samé pošťuchování se nedalo příliš poznat, jestli umí také tančit, i když moderní hudba nesla podtext tanga, které láká k více ženskému a vyzrálejšímu projevu. Pravda, na přehlídku scénického tance by taková choreografie byla zase příliš dlouhá, ale jako reprezentativní ukázka z tvorby souboru reprezentujícího současnou taneční scénu??Choreografie Davida Strnada Karant byla dalším číslem vycházejícím z moderního tance. Sedm tanečnic oblečených do pastelových barev (ale stejně jako u některých dalších choreografií nepříliš lichotivého materiálu a střihu) tvoří soudržnou skupinu, z níž vystupují s krátkými variacemi jednotlivé sólistky. Choreografie je dynamická, pohyb tančících někdy připomíná vlnu v prostoru, jak se snižuje a pozvedá těžiště, hodně důrazu je kladeno na paže… Ale na to nejrůznější vztahování rukou do prostoru a natahování se po neviditelných cílech a pohledy upřené do dáli již začínám být lehce alergická.Program uzavřela práce Jany Letenajové, která v sobě kombinuje moderní a jazzový tanec, Cesta je nádej, nádej je cesta. Americké spirituály jsou skvělým dynamickým podkladem. Tanec připomíná rituál, jen chvílemi dynamika hudební nahrávky přebíjí dynamiku interpretace, které chvílemi chybí větší uvolnění, ponoření do toku pohybu. V tomto případě je ale v pořádku i více rozmáchlých gest, která získávají na významu, když současně posloucháme texty, jež jsou částečně prosbou a modlitbou. Skupinová čísla střídá výjev se sólovou tanečnicí v kruhu dalších žen, individualita, jež může být stejně tak vyvrženou jako vyvolenou. Konečně můžeme přemýšlet o obsahu choreografie, kterou autorka nepochybně vzdala hold Alvinu Aileymu, některé formace inspiraci otevřeně přiznávají. Trochu zarážející je snad zpracování kostýmů, z nichž některé naznačují spíš slovenský než americký folklor. V každém případě je ale choreografie svěží dílo, které se nebojí kombinovat tvárně několik stylů a jako závěrečný kus bylo vybráno s citem pro dramaturgii.A tak jsme tedy viděli v jednom večeru dva zcela odlišné soubory s odlišnou historií, jež nemá smysl srovnávat, ale určitě má smysl oba vidět. Bohemia Balet se poslední léta projevuje jako stále otevřenější, což je jen dobře.

Hodnocení autorky recenze: 65 %

Bohemia Balet & Bralen
1. března 2015 Stavovské divadlo Praha

Hommage a la vie
Choreografie: Bérangère Andreo
Autor textu: Richard Macdonald
Překlad: Jiří Vraný
Hudba: Ludovico Einaudi, Yan Tiersen, Carl Jenkins
Video projekce: Tomáš Prošek
Premiéra 22. února 2015 Stavovské divadlo Praha
(psáno z reprízy 1. 3. 2015)

Monolog – Jaroslav Slavický
Tančí – Lenka Maříková, Gaëtan Pires, Zuzana Fikrová, Aleš Hanzlík, Kristýna Kodedová, František Vlček
***

Faunovo odpoledne
Choreografie: Serge Lifar
Hudba: Claudie Debussy
Nastudování: Cyrile Atanassoff
Asistent nastudování: Jaroslav Slavický
Nahrávka: Boston Symphony Orchestra, dirigent Charles Munch
Premiéra 30. října 2014 Stavovské divadlo Praha
(psáno z reprízy 1. 3. 2015)

Tančí – Gaëtan Pires
***

Slova z jantaru
Choreografie, kostýmy a světla: Jarek Cemerek
Hudba: Ölafur Arnalds
Asistent choreografie: Vojtěch Rak
Premiéra 16. března 2014 divadlo Ponec Praha
(psáno z reprízy 1. 3. 2015 Stavovské divadlo Praha)

Tančí – Tereza Szentpéteryová, Gaëtan Pires a členové Bohemia Baletu
***

Moje sestry
Choreografie: Joe Alegado
Hudba: Tasabasada, album To Life
Premiéra 1. března 2015 Stavovské divadlo Praha

Tančí – Lujza Zaťková, Marta Šeďová, Dominika Malenovská, Adriana Vrbičanová (členky TD Bralen)
***

Tres Canciones
Choreografie: Joe Alegado
Hudba: Lole y Manuel, Silvio Rodriguez
Kostýmy: Dagmar Hilbertová
Premiéra 1995
(psáno z reprízy 1. 3. 2015 Stavovské divadlo Praha)

Tančí – Adriana Vrbičanová, Tomáš Duras, Kristína Kubačková, Marta Šeďová, Bibiana Hallová (členky TD Bralen)
***

To je moje stolička
Choreografie: Mirka Stašková
Hudba: Gotan project
Kostýmy: Hanka Vašková
Premiéra 2010
(psáno z reprízy 1. 3. 2015 Stavovské divadlo Praha)

Tančí – Kristína Gabrižová, Kristína Čaplová, Kristína Kubačková (členky TD Bralen)
***

Karant
Choreografie: David Strnad
Hudba: The Creole Choir of Cuba
Kostýmy: Martha Papafoti
Premiéra 2014
(psáno z reprízy 1. 3. 2015 Stavovské divadlo Praha)

Tančí – Lujza Zaťková, Marta Šeďová, Dominika Malenovská, Kristína Gabrižová, Adriana Vrbičanová, Kristína Kubačková, Kristína Čaplová (členky TD Bralen)
***

Cesta je nádej, nádej je cesta
Choreografie: Janka Letenajová
Hudba: spirituály
Kostýmy: Lucie Halušková
Premiéra 2008
(psáno z reprízy 1. 3. 2015 Stavovské divadlo Praha)

Tančí – členové TD Bralen

www.bohemia-balet.cz
www.tdbralen.sk

Foto Michal Hančovský, Ivo Dankovič, TD Bralen