Britský kritik Norman Lebrecht autorem Opery PLUS

Máme tu čest přivítat mezi novými autory Opery PLUS legendárního hudebního publicistu a spisovatele Normana Lebrechta, považovaného ve světových médiích za nejobávanějšího kritika v oblasti klasické hudby.

Málokterá osobnost klasické hudební kritiky budí v současném světě tolik rozruchu a pozornosti, jako právě Norman Lebrecht. Tento publicista, proslulý svoji břitkou ironií a prostořekostí, si svými posudky světových kulturních událostí vydobyl označení nejobávanějšího hudebního kritika současnosti. Jak prohlásil dirigent Gilbert Kaplan, Lebrecht je „bezpochyby nejkontroverznější a snad nejvlivnější žurnalista současnosti, pokrývající sféru klasické hudby.“

Lebrecht se narodil v Londýně (1948). V 70. letech byl reportérem izraelské novinářské sítě IBA , v letech 1973 až 1978 byl zpravodajem pro Visnews v Londýně. V 80. letech se stal přispěvatelem britského týdeníku The Sunday Times.

V období 2002 až 2009 byl redaktorem časopisu London Evening Standard. Ve svých článcích předvídal řadu změn v hudební kultuře. Od roku 2000 vedl na stanici BBC Radio 3 široce sledované rozhovory v pořadu The Lebrecht Interview letech 2006 až 2016. Je autorem statí v časopisech Standpoint, Ludwig van Toronto a dalších. V roce 2014 obdržel cenu Cremona Music Award za celosvětový přínos šíření klasické hudby.

Jeho styl je charakteristický vyhledáváním ostrých kontrastů, břitkou ironií, snahou demaskovat přetvářku a investigativním přístupem, který je v oblasti klasické hudby neobvyklý.

Za svůj dosavadní život publikoval dvanáct knih o hudbě, a tato díla se celkově dočkala překladů do sedmnácti jazyků včetně češtiny. Několik jich bylo zfilmováno.

Popularitu si Lebrecht získal knihou The Maestro Myth z roku 1991 (do češtiny pod titulem Mýtus jménem Maestro, přeložila Libuše Burianová-Hasenöhrlová). Kniha shrnuje životní příběhy a zákulisí osudů slavných dirigentských osobností a historii dirigování. Autor se v ní zabývá vznikem profese v 70. letech 19. století a poukazuje na jevy, které tuto profesi od začátku doprovázely, tedy moc, bohatství a slávu. Kniha obsahuje odhalující informace i ze života několika žijících dirigentů a přinesla pozitivní i negativní reakce.

Dalším bestsellerem, který Lebrecht napsal, je titul Who Killed Classical Music? (Kdo zabil klasickou hudbu?) z roku 1997. Zde se věnuje otázkám a historii hudebního byznysu, zaměstnáním v zákulisí klasické scény, otázce hudebního managementu a nahrávacího průmyslu, jehož budoucí rozpad zde předpovídá.

Tématu obchodu se zvukovými médii se věnuje i další kniha z roku 2007: Maestros, Masterpieces and Madness (Dirigenti, mistrovská díla a šílenství), v USA vyšla pod titulem The Life and Death of Classical Music (Život a smrt klasické hudby). Zde pojednává dějiny, vznik a hypotetický zánik nahrávacího průmyslu. Součástí knihy je i výběrová analýza sta hudebních alb a dvaceti příkladných „katastrof“ v této sféře. S touto knihou je spjatá aféra, ve které se Klaus Heymann, zakladatel společnosti Naxos Records, soudil s vydavatelstvím Penguin Books, které obvinil z poškozování Naxosu některými tvrzeními o vykořisťování umělců ze zemí východního bloku.

Norman Lebrecht se také do hloubky zabýval osobností Gustava Mahlera, kterému věnoval tituly jako Nezapomenutelný Mahler z roku 1987 a Proč Mahler? roku 2010. Množství jeho publikací se též věnuje hudbě 20. století a současnosti.

K české hudbě se Lebrecht často vyjadřuje, navíc ho spojovalo osobní přátelství s dirigentem Jiřím Bělohlávkem. Na stránkách Opery Plus bude Norman Lebrecht přinášet krátké úvahy o hudbě a společnosti.