Brittenovo Zneuctění Lukrécie v Divadle na Vídeňce

  1. 1
  2. 2

Násilný akt Tarquinia, jehož se dopustil na cudné Lukrécii, výtvarně stylizovali Tizian, Giordano, Rubens a další malíři, častým námětem výtvarného umění se stala také Lukrécie v okamžiku sebevraždy. V literatuře našla místo v díle Ovidiově, Liviově i Shakespearově. Libretistovi opery Benjamina Brittena The Rape of Lucretia Ronaldu Duncanovi posloužilo jako předloha francouzské drama André Obeye Le Viol de Lucrèce. Opera Zneuctění Lukrécie následovala po Peteru Grimesovi jako Brittenova druhá opera (prvním jevištním dílem byla opereta Paul Bunyan, přepracovaná roku 1976), poprvé uvedená 12. července 1946 v Glyndebourne (a propadla). Obeyeho předloha nebyla zdaleka tak silná jako povídka Georga Crabbeho, z níž vzniklo libreto k Peteru Grimesovi, a ani Ronald Duncan neposkytl libreto, jehož sturktura by přesvědčila; vzdor tragice příběhu je v něm dramatického pramálo. Byl to pokus o spojení moderních prostředků s odkazem antického i barokního divadla, proto zřejmě záměrná statičnost. Hudební složka je většinou parlandového charakteru, děj je komentován chóry (mužským a ženským), zastoupeným ovšem pouze dvěma sólisty. Podstatou není jevištní akce, nýbrž soustředění na duševní pohnutky protagonistů: na macha Tarquinia, který za každou cenu musí dosáhnout svého, velkodušného Lukréciina manžela Collatina („pokud jsi násilníkovi nedala svou duši, je to ostatní malicherné“), a Lukrécie, která své pošpinění neunese a volí smrt. Slabinou díla je ovšem snaha o didaktičnost. Naučné poselství, že jediné řešení je v příchodu Spasitele, působí násilně a nepřesvědčivě. V zásadě soukromý příběh se nelogicky mění v příběh politický (Etruskové proti Římanům) a náboženský. Ano, smrt historické Lukrécie a její důsledky se staly zakladatelskou legendou římského státu. Vyslovení proroctví o příchodu křesťanství a naděje, že od té chvíle bude všechno v pořádku, ovšem vyznívá papírově – a zbytečně.


Režisér Keith Warner si byl schematičnosti libreta vědom a i když jeho slabiny odstranit nemohl, zásadně mu pomohl tím, že zmíněnou didaktičnost povýšil z nouze na ctnost. Postavy zastupující mužský a ženský chór jsou tady profesor historie a studentka. Na scéně jsou tak přítomny dva světy – svět historické Lukrécie a svět dnešní vysoké školy; de facto jsou přítomny světy tři – neboť mezi profesorem a jeho studentkou je generační rozdíl, ilustrovaný profesorovou temnou pracovnou s regály plnými knih a těžkým psacím stolem, a studentčinou světlou, jednoduchou komůrkou a laptopem. Profesor a studentka příběh dávného Říma nejen komentují, ale spoluprožívají – každý má na jednání protagonistů svůj názor, profesor jej vidí z mužského, studentka z ženského hlediska; ona to také je, kdo podává Lukrécii smrtící zbraň. Keith Warner udržel svůj koncept důsledně. Nechtěl hrát drama, kde žádné není. Pomohlo i scénické uspořádání a práce se světly (Ashley Martin-Davis a Mark Jonathan). Stínohra místo předstíraného boje, nespočet žárovek, které se rozsvěcují ve chvíli Tarquiniova brutálního činu, barvy a střih kostýmů (modré amfory a modré šaty Lukrécie v poslední scéně – i ona je v tu chvíli nádobou, nádobou hříchu), všechno koresponduje. Hrálo se bez přestávky (hodinu a tři čtvrtě), pro sevřenost koncepce jediná možnost. Je to komorní příběh, žádné velké historické plátno.



Tomu odpovídá maximálně úsporná Brittenova instrumentace, často doprovází zpěv jen jeden nástroj (klavír, fagot, anglický roh) – nebo také vůbec žádný. Soubor Klangforum Wien, absámbl složený z prvotřídních sólistů řídila britská dirigentka Sian Edwards (roku 2007 debutovala v Divadle na Vídeňce v tamní premiéře opery Jake Heggieho Dead Man Walking). Zcela právem měly dirigentka a orchestr největší aplaus. Nejrozlehlejší party náležely oběma chórům: ženský chór zastupovala americká sopranistka tmavé pleti Angel Blue, původně modelka (Miss California z roku 2006!), která debutovala na jevišti v sezóně 2008/09. Podle mě – pokud nepodlehne masáži médií a nenechá se uštvat – velká naděje svého oboru. Mužský „profesorský“ chór byl zjevem i charakterem hlasu výtečně pro tuto roli obsazen britským tenorem Kimem Begleym (v repertoáru má mj. kapitána Vereho z Brittenova Billyho Budda). Výborné byly představitelky chůvy Bianky (Jean Rigby) a služebné Lucie (Anja Nina Bahrmann) – jejich velký duet je také jedinou scénou, která do opery vnáší světlejší atmosféru (Anju Ninu Bahrmann by operní divadla rovněž měla dobře sledovat). Tarquinius byl Nathan Gunn, Collatinus Jonathan Lemalu – i tato volba byla šťastná; oba barytoni se liší zjevem a režisérovi umožnili vložit další psychologickou rovinu: Lukrécia je sice z vlastního přesvědčení věrná a cudná manželka, Collatinus však její ženské touhy nejspíš nenaplňuje. Možná se daleko víc cítí vina pro své myšlenky, než vlastním faktem podlehnutí svůdci. Paradoxně téměř nejméně ke zpívání toho má představitelka role Lukrécie. Pro Angeliku Kirchschlager to byla příležitost prokázat herectví i v drobných detailech; s úsudky některých vídeňských kritiků, že v hlubších polohách zněla hrubě, bych nesouhlasila – v této roli jde především o přesvědčivou jevištní prezentaci na malé ploše, ne o krásné zpívání.


Na okraj
Angelika Kirchschlager se nedávno přiznala, že dospěla k rozhodnutí změnit své zaměření, uvolnit se z opery a věnovat se více písni. Hodlá uspořádat koncertní turné po malých rakouských městech; přinášet hudbu k publiku, které nemá možnost navštěvovat nablýskané operní domy a možná ani nechce, a přesto touží po hudebním potěšení –, a zaslouží si je. „Porozumět písni, na to není potřeba žádné předchozí vědění,“ říká. „Jen si udělat čas a poslouchat. A to je dnes možná to nejtěžší. Všichni spěcháme a odnaučili jsme se slyšet jeden druhého.“ (Wiener Zeitung, 24.12.2010)
  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


10
Komentujte

Please Login to comment
10 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Anonymous

Byli jsme též, nádherné představení, vřele doporučuji! Škoda že se Britten u nás tak málo hraje, aspoň že příští sezonu má v ND dělat Heřman Glorianu.

Anonymous

Jo jj. Nádhera a zase stojí za to! Každýmu doporučuju!

Peter

bol som vo viedni teraz na billy buddovi aj na lukretii. vynikajuce. v brittenovskom cykle v theater an der wien by mal nasledovat albert herring. uz teraz sa tesim

Anonymous

Albert Herring je zase úplně jiný, nevím, proč u nás se na Brittena tak kašle. Myslím, že kdyby ho lidé znali, nebo kdyby šel v přenosech, bude to jistě hodnotnější, než nějaký potrhlý Nixon v Číně. Hudebně je ještě moderní, ale přitom už klasik. Všechny vci má nádherné. Vzpomínáte na SOP a Smrt v Benátkách? Velmi dobrá inscenace. Takhle by se měla SOP profilovat i nadále a pak by mohla zůstat a měla opodstatnění.
KJ

Anonymous

Tady půjde o nějkaký překlep, když je recenze psána z reprízy 19.2. a premiéra byla údajně 27.2. 2001 /to bude tgrpve v neděli).

Opera Plus

Dobré odpoledne, již jsme opravili, omluva Vám i autorce recenze.

Anonymous

Nedá mi to. Tady se rozpoutalo šílenství po přenosu Nixona. Intelektuálští potrhlíci obahjovali dílo jako skvost, většině normálních posluchačů to nic neřeklo. Britten je moderní klasik, jehož dílo má hodnotu. Není jen americkým skladatelem, kterého američané samozřejmě jako domácího hrají. Každé jeho dílo má hloubku a myšlenku, nevěnuje se politickým námětům, ale společenským nebo morálním problémům. V tom je opravdu velikost skladatele, ne v tom, že popíše potrhlou hudbou politickou návštěvu :-) Doporučuji všem právě Brittena. Jako příklad toho, co je v moderní opeře kvalitní. Jan

Anonymous

@ Jan –

B. Britten je puvodem Anglican.

VT

Anonymous

To já vím. Myslel jsem to tak, že američani si hrají Adamse, protože je jejich :-)

Idyda

7. 2. 2013 Zneucteni Lukrecie Benjamina Brittena v provedeni varsavskych studentu z Unywersytetu Muzycznego. Vyborne predstaveni, podane velmi netradicne. Studenti zpivali a hrali jako zkuseni zpevaci. Bylo to diplomove predstaveni mlade reziserky Kamily Michalak. Dirigentka Lilianna Krych. Opravdu uzasne.