Brněnská a teď i pražská sopranistka Csilla Boross

Přízeň Brňanů si už dobyla. Teď zahájila „tažení“ na Prahu. Maďarská sopranistka Csilla Boross byla od roku 2002 sólistkou Maďarské státní opery v Budapešti, v roce 2008 ale přijala angažmá v moravské metropoli. I když svou kariéru začala jako koloraturní sopranistka, mimo jiné s rolemi Konstance (Mozartův Die Entführung aus dem Serail) , Gildy (Verdiho Rigoletto) či Kleopatry (Händlův Giulio Cesare), v současné době se věnuje spíše dramatičtějšímu repertoáru. Do něj patří Donna Anna z Dona Don Giovanniho, Čo-čo-San, Violetta, Aida, Lady Macbeth, Čajkovského Taťána, Wagnerova Venuše, Cilleova Adriana Lecouvreur a také Janáčkova Jenůfa a Káťa Kabanova.
Zatímco Brno ji zatím poznalo jako Traviatu, Toscu, Taťánu, Čo-Čo-San, Lady Macbeth a Aidu, Praha ji (po Tosce ve Státní opeře v minulé sezóně) získala od této sezóny pro party mozartovské: Donnu Annu, Fiordiligi a také Elektru v chystaném Idomeneovi. Ač třeba právě na její zmíněnou, před pár dny v pražském Stavovském divadle představenou Fiordiligi se názory přece jen trochu liší, upřít Csille Boross rozhodně nelze technicky velmi dobře vedený hlas zajímavé barvy s vyrovnanými rejstříky, stejně jako i představitelskou přesvědčivost a charisma.
 
Ještě před tím, než jste začala zpívat, jste hrála velmi dobře na klavír, což vás určitě stálo hodně dřiny. Proč jste nakonec od klavíru „utekla“ ke zpívání?
 
Bezpochyby nakonec zvítězil zpěv. Ale to až poté, co jsem měla v kapse diplom a byla ze mě učitelka klavíru. Vlastně jsem vždycky chtěla zpívat, už od dětství, ale klavír byl mým dobrým přítelem také. Hrála jsem celé dny. Improvizovala. Hrála nepřetržitě šest hodin v kuse. A tak jsem ve čtvrnácti nastoupila na konzervatoř a začala studovat klavír. Mezitím jsem také zpívala třeba árie z Toscy nebo Královnu noci. No a jednoho dne se mě můj učitel zpěvu zeptal, jestli bych nechtěla jít studovat i zpěv. Samozřejmě jsem řekla ano. A od té doby jsem zpívala více a více, méně jsem hrála na klavír. Zpěv jsem si zamilovala. Myslela jsem si ale, že když jsem tak spokojená se svým zpíváním a jde mi to tak lehce, že to je nějaké divné. Proto jsem si jako práci pro jistotu vybrala hru na klavír. Rozhodla jsem se v době, kdy už jsem měla klavírní hru dostudovanou a v ruce diplom. Pořád jsem ale chtěla zpívat. Řekla jsem si, že mám spoustu času se zpěvem kdykoliv začít. A tak se stalo…
 
Pomáhá Vám to, že umíte dobře na klavír, nějak při studiu nových rolí?

Pomáhá mi to velice, party se učím velmi rychle.
 
Absolvovala jste několik mistrovských kursů u špičkových umělců, jako jsou paní Cotrubas nebo mistr Bruson. Co hlavně jste si od nich pro svou profesionální kariéru odnesla?

Mistrovské kurzy, které zmiňujete, jsou dobré hlavně pro to, abyste získal srovnání sebe sama s ostatními evropskými i mimoevropskými zpěváky. A také pro posílení svých znalostí. Po absolvování každého takového mistrovského kurzu jsem ihned zjistila, co musím udělat pro zlepšení své vlastní techniky nebo uměleckého ztvárnění.

Prakticky souběžně s přípravou pražské premiéry Mozartovy opery Cosi fan tutte jste v Brně chystala premiéru Verdiho Aidy. Jak jste to zvládala?
 
Bylo to velmi těžké. Díky Bohu mám ale dostatek energie. I když musím říci, že už bych to asi nechtěla opakovat.

Nejen Fiordiligi a Aida jsou hodně odlišné role. Zpíváte například také Lady Macbeth a přitom chystáte Lucii di Lamermoor, a podobných hodně odlišných rolí by se ve vašem repertoáru našlo hodně. Řada vašich kolegyň přitom tvrdí, že nutná je specializace na jeden obor, aby se hlas nepřepínal. Co si o tom myslíte?
 
Moc těmhle svým kolegům nerozumím. Vždyť zhruba před čtyřiceti lety většina zpěváků takovéhle role měla na svém repertoáru souběžně a zpívala je bez jakýchkoliv problémů. Proč to neudělat stejně, máme-li na to. Mám na mysli hlas a dobrou techniku. Myslím, že nejsme jenom zpěváci, ale také herci. A jako herci také musíme ztvárňovat více postav, charakterů. A to je také to, proč mám tuhle profesi ráda.
G.Verdi: La traviata (Violetta)
R.Wagner: Tannhäuser (Venuše)
G.Puccini: Madama Butterfly (Čo-Čo-San)
G.Verdi: Macbeth (Lady Macbeth)

P.I.Čajkovskij: Eugen Oněgin (Taťána)

Vaše v současné době nejoblíbenější postava?
 
Tosca, Madama Butterfly, Violetta Mimi, Aida a další…
 
V Čechách a na Moravě vystupujete v poslední době velmi často. Jste tu určitě víc, než doma. Jak k tomu vůbec došlo?
 
To je velmi dobrá a velmi citlivá otázka. Je mi líto, ale opravdu vám nedokážu odpovědět na to, proč mě nepozvou do Budapešti třeba na 1, 2 představení. Neznám důvod.
 
Co chystáte v České republice pro příští sezóny?
 
To nezáleží jenom na mně. Jsem šťastná, protože mám práci a můžu zpívat všechny ty role, které mám tak ráda. Co jiného můžu chtít víc?
 
Na jaké úrovni je teď opera v Maďarsku?

Myslím, že nabírá více a více „německý“ styl, dá-li se to tak říct. Pro mě to znamená, že režisér je ten hlavní a vyznění celého kusu je dáno jeho nápady. Ty mohou být výborné, ale někdy také nemusí mít žádnou spojitost s vlastním hudebním kusem, což je škoda.

Děkujeme za rozhovor a jsme zvědavi na vaše další role.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments