Brněnská Hubička mezi stoly, židlemi a okny

Hubička Bedřicha Smetany bývá někdy označována za mladší sestru Prodané nevěsty, její popularity ale nikdy nedosáhla. V Brně je tato skutečnost zcela zřetelná: Od otevření nového divadla byla Prodaná nevěsta nově nastudována šestkrát, zatímco Hubička jen v letech 1975 a 1993. Inscenace ze sedmdesátých let byla režijně dílem Václava Věžníka, jenž se opíral zejména o skvělého Viléma Přibyla v roli Lukáše; premiéru v roce 1993 režijně nastudovala Alena Vaňáková, Vendulku tehdy zpívala Natalia Romanová a raritou je, že s ní alternovala Daniela Straková-Šedrlová, která v téže roli alternuje i nyní s Pavlou Vykopalovou! A jsme-li u těch zajímavostí, připomeňme, že jako Barče sklízela ovace za Skřivánčí píseň rovněž v obou inscenacích Jaroslava Janská a že Tomše v roce 1993 ztělesnil Vladimír Chmelo, jehož další kariéra směřovala až do Metropolitní opery.

Potud pohled do minulosti. Smetanovu Hubičku uvedl operní soubor Národního divadla v Brně v pátečním večeru 4. prosince v novém nastudování, které ve všech ohledech uspokojilo.

Režisérka Linda Keprtová vytvořila na na scéně Evy Jiřikovské, jíž dominují paneláková okna a vesnické stoly a židle, inscenaci v neustálém pohybu, přičemž dění na scéně je sice někdy poněkud méně srozumitelné a někdy až naddimenzované (například opakované obřadné předávání Lukášova medailonku z ruky do ruky), ale úspěšně eliminuje operní statičnost. Zvlášť to platí o výstupech sboru, které jsou obvykle pro režiséra jedním z nejobtížnějších úkolů: leckdy se zdá, že nemůže se sborem dělat nic jiného, než jej nechat přiběhnout na scénu, zazpívat a zase odběhnout.

V Brně je to jinak: Sbor je na jevišti po dobu celého představení; pokud neúčinkuje, je odsunut do pozadí, většinou však naplňuje scénu pohybem, a to pomocí židlí, které si každý účinkující nosí s sebou a na nichž sedí či stojí v nejrůznějších, často se střídajících a mnohdy až bizarních polohách. Židle a stoly jsou hlavními scénickými elementy, neustále „hrají“ a dávají výstupům sólistů další dimenzi. (Platí to v prvé řadě o Aleši Brisceinovi, který skáče na stůl ze země či přeskakuje stojící židle naprosto suverénně!)

Hudební složka představení je na vysoké úrovni. Dirigent Jakub Klecker vedl výborně hrající orchestr s plnou mírou porozumění pro potřeby zpěváků a výsledkem byly výkony, kterým publikum tleskalo na otevřené scéně. Platí to zejména o trojici Pavla Vykopalová (Vendulka), Aleš Briscein (Lukáš) a Svatopluk Sem (Tomeš), kteří uplatnili nejen překrásnou barvu a nosnost hlasu, ale také kultivovaný výraz a dokonalou dikci, jíž bylo vždy perfektně rozumět.

Zdůrazňujeme tuto skutečnost proto, že leckdy to nebývá v česky zpívaném textu úplně samozřejmé. Za touto skvělou trojicí ovšem nijak nezaostávali další sólisté, Jan Šťáva v roli Palouckého, Jitka Zerhauová (Martinka), Martina Králíková (Barče), David Nykl (Matouš) a Martin Pavlíček (Strážce). Kostýmy navrhla Marie Blažková, pohybová spolupráce byla svěřena Ladislavě Košíkové, světelný design Tomáši Morávkovi. A – last but not least – sbor se sbormistry Josefem Pančíkem a Klárou Roztočilovou potvrdil své tradičně vysoké kvality zcela jednoznačně.

Hodnocení autorky glosy: 80 %

Bedřich Smetana:
Hubička
Hudební nastudování, dirigent: Jakub Klecker
Režie: Jindra Keprtová
Scéna: Eva Jiřikovská
Kostýmy: Marie Blažková
Světelný design: Tomáš Morávek
Pohybová spolupráce: Ladislava Košíková
Sbormistr: Klára Roztočilová, Josef Pančík
Premiéra 4. prosince 2015 Janáčkovo divadlo Brno

Vendulka – Pavla Vykopalová (alt. Daniela Straková-Šedrlová)
Lukáš – Aleš Briscein (alt. Petr Levíček)
Paloucký – Jan Šťáva (alt. Jiří Sulženko)
Tomeš – Svatopluk Sem (alt. Jakub Tolaš)
Martinka – Jitka Zerhauová (alt. Jana Hrochová)
Barče – Martina Králíková (alt. Andrea Široká / Marta Reichelová)
Matouš – David Nykl (alt. Ladislav Mlejnek)
Strážce – Martin Pavlíček (alt. Zoltán Korda)

www.ndb.cz