Brněnská Libuše jako politický operní kabaret

  1. 1
  2. 2
Brněnská opera se potýká s omezeními, které obdivuhodně dokáže obracet ve svůj prospěch. Šéf opery a současně režisér Jiří Heřman je člověk vynalézavý a kreativní a nebojí se provokací. Dokáže si také vybrat tým, který s ním a jeho nápady souzní. Inscenovat Smetanovu Libuši znamená respektovat autora a dávat ji jen jako slavnostní představení.  Ke 100. výročí vzniku republiky tedy ideální příležitost. Že máme zavřené Janáčkovo divadlo? Nevadí, je to výzva. Je tu výstaviště a v něm ten největší pavilon P. Pro Libuši snad bude dosti reprezentativní.
Libuše 2018 v Brně (foto Marek Olbrzymek)

Premiéra 7. září přivítala milovníky opery, kteří očekávali slavnostní a noblesní zážitek. Byli konfrontováni s neobvyklým zpracováním, které některé nadchlo a některé urazilo. Má právo režisér si takto upravit operu po svém a dát jí další rozměr, kterým ji posune jinam? Zahájení představení bylo také netradiční. Premiéra se konala v den narozenin nestora brněnské opery, sbormistra Josefa Pančíka, kterému před diváky popřál ředitel divadla Martin Glaser a šéf a režisér Jiří Heřman. Slavnostní naladění poněkud pokazilo následné děkování politikovi, náměstku primátora Matěji Hollanovi, který končí volební období. Bohužel to zapůsobilo jako předvolební agitace, což nebylo příliš vkusné.

Libuše 2018 v Brně (zdroj NdB)

Opera je především hudební dílo. Hudba je dána, autorem předepsána, prověřena a nezbývá, než ji co nejvěrněji a nejlépe interpretovat.Dirigent Robert Kružík dal Smetanově hudbě noblesu a lesk. Obrovský prostor pomyslného jeviště hudba stačila zaplnit, aniž ztratila na kompaktnosti. Jen občasná souhra se sborem, postaveným po celé hrací ploše, vykazovala problém se zpožďujícím efektem, naštěstí rychle eliminovaným.  Sbormistr Pavel Koňárek tady odvedl obdivuhodnou práci. Opera je inscenována celá, bez škrtů. Podivně, až nadbytečně, působí violoncellové sólo, které na jevišti hraje dirigent představení, původně violoncellista. Hrál skvěle, zatímco jeho taktovky se ujal sbormistr Pavel Koňárek. Violoncello zůstává poté na ploše naaranžované jako dekorace do konce představení a působí velmi zcizeně, i když křehce a půvabně.

Libuše 2018 v Brně (zdroj NdB)

Obrovská scéna je zaplněná velmi střídmě, zato nápaditě. Scénograf Tomáš Rusín použil jako symbol českého státu „zlatou kapličku“. Stojí tu realistický a přesný model pražského Národního divadla, který lze rozdělovat podle potřeby a jeho části přeskládat. Na místo trůnu je použita prezidentská lóže, ze které zpívá ke svému lidu Libuše i Přemysl. Logické, jednoduché, prosté i vznešené. Obrovský prostor oživují dvě průhledné kruhové nádoby na kolečkách. V jedné je „svatocudná“ voda, kterou stvrzují postavy své konání, ve druhé je „pravdozvěstný“ oheň. Rekvizity nezbytné pro vznešené obřady. Nechybí ani desky „právodatné“, ve kterých je Ústavní listina a křivdy kárající meč. Dokonce jsou tu i korunovační klenoty. Kostýmy Zuzany ŠtefunkovéRusínové konvenují první republice, jsou elegantní a nadčasové, pánové jsou ve fracích. Další podtext, že se hraje o něčem jiném, než je jen Kosmova pověst.

Libuše 2018 v Brně (zdroj NdB)

Překvapením je režijní uchopení opery. Jiří Heřman nevypráví pouze pověst o Libuši. Vypráví i stoletý příběh českého státu, co se v něm za oněch 100 let odehrálo a nijak naše předky nešetří. Mnozí diváci se cítili pobouřeni a snad i uraženi, ale režii je nutno přiznat nápaditost a pravdivost. Úder divákově vnímání dává již předehra, za které defiluje na slavnostní fanfáry deset prezidentů i s manželkami. Hlavy státu si nesou svoje obrovské kašírované hlavy, výtvarně velmi vydařené a poznatelné. Od prezidenta Beneše až po současného Miloše Zemana. Každý má nějaké znamení či chování, které nenechá nikoho na pochybách, o koho jde. Jen prezident Emil Hácha je bez manželky, zato Václava Havla provází obě, jak Olga, tak Dagmar. Václav Havel je během opery nejvíc upřednostňován a de facto glorifikován a je stavěn do pomyslných dialogů s Masarykem.

Libuše 2018 v Brně (zdroj NdB)

Postavou, připsanou do opery, i když nezpívající, zato důležitou pro druhoplánový děj, je první prezident, Tomáš Garrigue Masaryk, ztvárněný Markem Pospíchalem. Do „sněmu“ prezidentů přijíždí na koni a po celou operu její poslání fyzicky „komentuje“. Některé Masarykovy myšlenky jsou dokonce deklamovány a prezentovány na titulkovacím zařízení. Je pomyslným duchovním rádcem nejen Libuši, ale i ostatním postavám, při čemž ho doplňuje i manželka Charlotte. Všechny postavy prezidentů během opery přecházejí jevištěm a komentují dění podle charakterů a významu v dějinách. Dochází i ke komickým situacím, jako bloudící Zeman, nebo vše dirigující Klaus. Snaha o komiku, nebo spíš o pozitivní motivaci lidu, čiší ze sokolského sletu, který ohlašují postavy 4 ženců spolu se dvěma klarinetisty. Při zpěvu cvičí prostná, pak nastupuje sbor, kterému předcvičuje sám prezident Masaryk. Úsměv diváka tuhne, když si sbor uváže rudé pionýrské šátky a pak je pálí v pravdozvěstném ohni, či když v zadním plánu pochoduje a hajluje dav. K dobrým režijním nápadům patří obrys první republiky, vyšlapaný Masarykem, na který sbor klade hraniční kameny, efektní je stržení rudé opony před druhým dějstvím, nebo několikrát cválající Libušin bělouš v projekci na horizontu. Obrovský prostor je třeba něčím oživit, proto všichni na jevišti chodí neustále přes jeviště, víceméně bez důvodu a cíle a vyhýbají se prezidentským hlavám, rozesetým po hrací ploše.

Libuše 2018 v Brně (foto Marek Olbrzymek)
  1. 1
  2. 2

2
Komentujte

Please Login to comment
2 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
2 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
HonzaB

Jak si to tak zde čtu, zajímalo by mě co na to Česká televize. Inscenací Libuše máme dost, ale tohle mi přijde hodně neotřelé. A jak moc moderní inscenace nemusím, tady na první přečtení mi přijde, že to docela i dává smysl. Každopádně Jiří Heřman je prostě Jiří Heřman.

Ruzena

Režie pana Heřmana jsou skvělé, originální a propracované. Vypadá to zajímavě.