Brno jede!

  1. 1
  2. 2
Hudba plus Petra Vebera (5) - vybraná témata uplynulých dní s nadhledem a v souvislostech: Dennis Russell Davies jako nový umělecký ředitel a šéfdirigent Filharmonie Brno, festival Moravský podzim a také brněnský Hrabě Ory v Praze.
Dennis Russell Davies (zdroj Filharmonie Brno)

Slogan užitý v dnešním titulku patří sice k Ostravě, k ní navíc v oficiální podobě se třemi vykřičníky, ale snad si ho lze pro jednou tak trochu vypůjčit. Brno na sebe totiž v hudbě v těchto dnech výrazně, opravdu výrazně upozorňuje. Brno boduje. Brno jede!

Dennis Russell Davies. Jméno nového šéfdirigenta Filharmonie Brno, oznámené před pár dny, je trefou do černého. Ředitelka Marie Kučerová se rozhlédla neotřele a odvážně a získala osobnost, která dá nejen své jméno prestiži hudebního tělesa, ale může také přinést hodně nových a zajímavých podnětů. Třiasedmdesátiletý Američan byl v posledních patnácti letech spojen s Lincem. Stál v čele tamního Brucknerova orchestru a zároveň byl operním šéfem Zemského divadla. Častokrát s velkým ohlasem – a když letos v Linci končil, dostal vysoké rakouské vyznamenání. Ve Spojených státech začínal u Saint Paul Chamber Orchestra a American Composers Orchestra, později ale přesídlil do Evropy, výhradně do německého jazykového prostoru. V jeho životopise figurují Württembergische Staatstheater Stuttgart, Orchester der Beethovenhalle, mezinárodní festival Beethovenfest a Opera v Bonnu, Radio Symphonie Orchester Wien, Sinfonieorchester Basel a Stuttgarter Kammerorchester, s nímž od roku 1998 do roku 2009 mimo jiné natočil všechny Haydnovy symfonie. Hostoval v Bavorské, Vídeňské a v Metropolitní opeře, v Lyrické opeře v Chicagu a na světových festivalech. Má za sebou bezmála půlstoletí umělecké práce.

Dennis Russell Davies je umělec hodně známý, s vysokým mezinárodním kreditem, hudebník rozkročený mnohem víc než většina ostatních mezi klasiku a modernu. Ještě víc než svým repertoárovým rozpětím je ovšem proslulý a jedinečný svými úzkými uměleckými vztahy s některými výjimečnými současnými skladateli – zejména kontakty s Philipem Glassem, blízkým přítelem a uměleckým partnerem. Mimo jiné mu natočil komplet symfonií. A letos na konci ledna v Carnegie Hall v New Yorku uvedl Dennis Russell Davies se svým orchestrem z Lince v premiéře Glassovu Jedenáctou; bylo to na mimořádném koncertě v den skladatelových osmdesátin.

Dennis Russell Davies (zdroj Filharmonie Brno)

Hodno pozoru je, že se v Brně nebáli oslovit někoho za obvyklými obzory a hranicemi. Mohli samozřejmě hledat někoho „domácího“, aby pečoval o Janáčkův odkaz a byl jako dirigent s českým školením a napojením na českou tradici zajímavý v cizině. Máme někoho vhodného? Byl by nebo je někdo volný? A měl by být hodně mladý, nebo už zralý? Hodně otázek, odpovědi nejsou úplně jednoznačné. Asi i proto se rozhodli hledat mezi umělci zahraničními, kteří mají jiné výhody. Je to ambiciózní volba. Našli muže, který se vymyká klasickému střihu dirigenta detailisty – milovníka Brahmse a Čajkovského. Nastoupí za rok, smlouva je na čtyři roky. Dá se čekat dost zajímavého. Dojíždět do Brna chce z Lince vlakem. A že si myslel, že si trochu odpočine, a že brněnská nabídka pro něj představuje překvapivý vývoj v kariéře? Tím u mě získává body. To není totiž zdvořilostní fráze.

Podobně hledala v posledních měsících šéfdirigenta Česká filharmonie. Jméno ještě neoznámila, ale už je prý vybrán. Hledal David Mareček, mimochodem Brňan, odvážně a neotřele? Dozvíme se do dvou týdnů.

Dennis Russell Davies hned na začátku projevil zásadní zájem o budoucnost koncertního sálu. Tvrdí, že je nezbytné, aby už v Brně konečně stál, a to nejen pro město a pro publikum, ale i pro orchestr. Vystoupil s ním už na letošním Pražském jaru. Mám ho z koncertu ve Foru Karlín v paměti jako dirigenta s velitelským gestem a jasným názorem. Tím spíše, že neměli ledajaký program – ano, Holstovy Planety, ale předtím Faustovskou kantátu Alfreda Schnittkeho, skladbu s podtitulem Buďte rozvážní a bděte výrazně spjatou s naší dobou, přesahující k transcendentnu, ale koncipovanou postmoderně, tedy kontroverzně a nejednoznačně, a vrstvenou kaleidoskopicky. Dirigentovi se ji podařilo udržet pohromadě a dát hudbě výraz a celému dílu smysl. Když předtím doma v Brně zkoušeli, dobře ovšem musel vidět, jak je Besední dům malý a jací jsou filharmonikové hrdinové, když za takových podmínek dokáží pracovat. A s nikterak špatnými výsledky. V Linci se na koncertní sál podle pana dirigenta těšili čtyřicet let – a když se pak v roce 2013 otevřel, nastal velký rozvoj města i celých Horních Rakous…

Jak je na tom aktuálně Brno se svým sálem, s Janáčkovým kulturním centrem? Marie Kučerová věří, že Filharmonie Brno do něj vstoupí právě s tímto šéfdirigentem. „Už se staví,“ říká. Respektive – stavějí se podzemní garáže, sál má vyrůst potom nad nimi. Polovinu má zaplatit stát, druhou polovinu kraj a město. Podle Marie Kučerové neexistuje varianta, že by se nestavělo. Kdyby stát couvl, Brno je prý připraveno si vzít půjčku. To je slovo! Jsou zde evidentně s touhou po koncertním sále nejen dál a konkrétněji, ale i opravdověji než v Praze.

Dennis Russell Davies a Marie Kučerová (zdroj Filharmonie Brno)
  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář