Budějovický Louskáček naposledy, loučit se začíná i šéf souboru

Balet Petra Iljiče Čajkovského Louskáček odehráli v pátek 18. prosince 2015 v divadelním sále Metropolu v Českých Budějovicích v nostalgickém ladění derniéry. V choreografii končící éry maďarského šéfa baletního souboru Jihočeského divadla Atilly Egerháziho. “Tahle hudba mi jde přímo ze srdce,” prohlásil Atilla Egerházi na tiskové konferenci před premiérou díla, což jsou již čtyři roky. Bylo to 11. listopadu roku 2011, kdy se uskutečnila premiéra baletu Louskáček v Českých Budějovicích. Choreograf vědomě skládá Louskáčka jako křehkou mozaiku humoru a ironie, aby o to více vynikl duch romantiky díla. Důležitou roli hraje světelný design v rukou samotného choreografa.

Jedna z nejpůvabnějších baletních pohádek – Louskáček Petra Iljiče Čajkovského – byla zařazena Jihočeským divadlem v Českých Budějovicích v čase předvánočním z vícera důvodů. Jednak jde do finále úspěšná éra maďarského choreografa Atilly Egerháziho v roli šéfa baletního souboru Jihočeského divadla. Jeho půvabná inscenace Louskáčka se drží na repertoáru Jihočeského divadla již čtyři roky, nyní jsme byli svědky derniéry. Která operní inscenace dneška se tím může na krajských scénách pochlubit? Z toho plyne, že právě Louskáček je velmi vhodným předvánočním dárkem, symbolizujícím propojení moderního a klasického baletu. Vznikl zajímavou spoluprací se Zemským divadlem v německém Pasově. Právě tento typ kooperace umožnil vytvořit zajímavý typ inscenace baletního vánočního příběhu z hlediska výpravy, ale i obsazení. Baletní soubor je ovšem, na rozdíl od operního, v otázkách sólistů stabilnější. Nejedná se tolik o klub sólistů cestujících po vlastech českých, baletní ansámbl má své sólisty v interních úvazcích. Proto dovede udržet na repertoáru populární tituly mimo rámec abonentních cyklů, jako je to v případě Louskáčku.

A do třetice pozitivních zpráv – proč právě v tomto čase? Nesmím opomenout, že balet Louskáček měl svoji světovou premiéru roku 1892, týden před Vánocemi v Petrohradě. Takže i duch této tradice se odráží v zařazení úspěšné inscenace a v jejím zasazení do poetického předvánočního času. Ve formě volného představení. Je zajímavé, že to byl v ruské novoromantické hudbě právě Petr Iljič Čajkovskij, který dovedl tak výrazně obohatit jevištní obor třemi balety – Labutí jezero, Šípková Růženka a Louskáček, zazněvší rok před smrtí skladatele, ovlivněného kompozičně na jedné straně Michailem Ivanovičem Glinkou a Alexandrem Sergejevičem Dargomyžským, na druhé straně, ze světové západní tvorby, Franzem Lisztem a Robertem Schumannem. Typický jas Čajkovského baletní hudby k Louskáčku vyrůstá z melancholických až tragických pocitů, příznačných pro povahu slavného tvůrce epochy novoromantismu. Kouzelný Louskáček vyrůstá trochu paradoxně svým optimisticky pohádkovým vyzněním vedle tragicky laděných vrcholných děl jeho tvorby – opery Jolanta a Patetické symfonie h moll. Příběh o děvčátku, které se zamiluje do své hračky Louskáčku, jenž se ve snu proměňuje v krásného prince, se stal světově proslulým.

Předvánoční čas dle předpokladů dokázal zaplnit auditorium českobudějovického sálu Metropol mnoha rodinami s dětmi, což se mi jeví sympatické z hlediska hudební výchovy u nás. Hudba Čajkovského ve spojení s dynamickým pohybovým výrazem dokáže zaujmout. A bylo to na přítomných dětech možné i pozorovat. Nejen zaujetí výrazem tanečního pohybu, ale v předních řadách také dirigentem! Děcka ještě netuší, že dirigent je prostředníkem hudebního výrazu, pro ně rovněž nezvyklým pohybem rukou, jako tanečníci na jevišti celým tělem. A tak to bylo pro hudební výchovu (onu praktickou) v pravém smyslu slova báječné, pozorovat živé reakce dětí jako rezonanci vizuálního promítání krásných Čajkovského melodií.

Do auditoria přišli rovněž mnozí z vyznavačů a obdivovatelů choreografického umění sympatického maďarského umělce Atilly Egerháziho, jehož umělecká mise bude na jihu Čech končit v červnu, s dozněním této divadelní sezony. Jeho choreografie Louskáčku působí promyšleně, přitom lehce, vzdušně a srozumitelně, pro dětské publikum adverbia jistě významná. Scéna prvního dějství je laděna více do odstínu šedi, nikterak nepřipomíná vánoční atmosféru. Snad proto, aby kontrastně poté v klíčovém druhém dějství na jednoduché, přesto výrazně barevné scéně a kostýmech (scénu vytvořil Györgi Árvai, působivé kostýmy Andrea T. Haamer), podpořila snovou fantazii přechodu do pohádkového snu plného barev. Režie sem neopomněla zakomponovat při rozbalování dárky dnešního světa, jako jsou mobilní telefony. Dobře zamýšlená situační komika ve druhém dějství, kdy se král při každém ceremoniářovu klepnutí velice lekne, byla kvůli umístění trůnu hluboko do jeviště ochuzována o zamýšlený účinek. Král charismatického Bély Keri Nagyho ji tak více uplatnil při tanci s královnou.

Derniéra měla svůj typický, jemnou nostalgií podbarvený duch. Potlesky po uzavřených částech byly ve druhé polovině večera časté. Zejména po půvabném Ruském tanci – Trepaku (Barbara Coufalová a Michael D’Ambrosio), nádherně vyzněvším Čínském tanci (Sato Oikawa a Kairi Hayashida), sympaticky temperamentním Španělském tanci (výrazově dynamičtí Julie De Meulemeester a Carlos Roncero Montes). Vynikli představitelé hlavních rolí, sympaticky přitažlivý španělsko-český pár. Neobyčejně pohybově tvárná mladá Španělka, absolventka Taneční konzervatoře Divadelního institutu v Barceloně Cristina Potres Mormeneo jako půvabná Princezna Klára. Partnerem jí byl Princ jevištně přesvědčivě výrazově působícího českého baletního umělce Zdeňka Mládka.

Publikum velmi zaujalo humorné ztvárnění Sněhuláka Alešem Krátkým, dle očekávání zapůsobily na pozorné auditorium populární Vločky v podání Barbory Coufalové, Adély Abdul Khalegové, Terezy Hlouškové, Julie De Meulemeester a Sato Oikawy.

Publikum se dočkalo i tolik hudebně populárního a vděčného Valčíku růží. Již podle pohledu na jména baletních umělců v angažmá na jihu Čech vidíme, jak opravdu mezinárodní dokáže dnes být baletní ansámbl malého divadla pod vedením maďarského šéfa.

Orchestr opery Jihočeského divadla dirigoval Jan Bubák, pod hudebním nastudováním z roku 2011 je podepsán dirigent Jan Zbavitel. Neočekávám, že míra perfekcionalismu, pokud bych o ní vůbec hovořil, bude na derniéře po čtyřech letech obdobná, jako byla v době premiéry. Přes tuto realitu jsem očekával trochu více od orchestru, který dovede velmi solidně zahrát i náročný koncertní program z tvorby Brahmse a Beethovena. V prvé polovině se orchestr vlažně probouzel k intonaci hodné profesionálního tělesa. Zejména ve skupině žesťů, kde vícerá nedoladění vadila patrně asi více mně, pro jistou míru profesionální deformace, než přítomnému typu publika. Dlužno spravedlivě dodat, že ve druhé polovině večera se hra i souhra zřetelně zlepšovaly, ba dosahovaly dobrých okamžiků ve vyrovnanosti skupin. Velkoryse rozezpívaný a barevný Čajkovskij to však ani zde v homogenitě zvuku zcela nebyl. Dirigent Jan Bubák většinou dokázal vyhovět tanečníkům, vycítit jejich pohybové potřeby tempicky. Přesto nesynchronizované pohyby souboru tančícího ve dvojicích nebylo možné nezaregistrovat. Byť na derniéře již zajisté nebývá přirozené naladění k připomínkám jako na premiérách.

Celkově působivá, příjemně laděná inscenace se po čtyřech letech rozloučila se svým početným publikem. Je až nepochopitelné, že Egerháziho pojetí Čajkovského Louskáčku doputovalo do Jihočeského divadla v roce 2011 až po plném půlstoletí. Až se mi téhle mediální informaci ani nechtělo věřit! Na novou inscenaci snad České Budějovice tak předlouhou dobu opětovně čekat nebudou.

V závěru dalo publikum najevo zřetelné sympatie k inscenaci. Talentovaným, mladým baletním umělcům pozoruhodné úrovně a osobité práci výrazného choreografa vzdalo hold vřelým potleskem vstoje.

Hodnocení autora recenze: 70 %

Petr Iljič Čajkovskij:
Louskáček
Režie a choreografie: Attila Egerházi
Hudební nastudování: Jan Zbavitel
Dirigent: Jan Bubák
Režie a choreografie: Attila Egerházi
Scéna: György Árvai
Kostýmy: Andrea T. Haamer
Světelný design: Attila Egerházi
Orchestr a balet Jihočeského divadla
(koprodukce Jihočeské divadlo České Budějovice / Landestheater Niederbayern Pasov)
premiéra 11. listopadu 2011 Dům kultury Metropol České Budějovice
(psáno z derniéry 18. 12. 2015)

Tatínek / Král – Béla Kéri Nagy
Maminka / Královna – Naďa Kabelová
Klára – Veronika Coufalová
Fric – István Varga
Drosselmayer / Rádce – Graziano Davide Bongiovanni
Princezna Klára – Cristina Porres Mormeneo
Princ Loukáček – Zdeněk Mládek
Louskáček – Michael D´Ambrosio
Příšerák (Myší král) – Kairi Hayashida
Čarodějnice – Barbora Coufalová
Čarodějničtí učni – Aleš Krátký, Carlos Roncero Montes

www.jihoceskedivadlo.cz