„Když v roce 1796 komponoval Jakub Jan Ryba pro provedení v rožmitálském kostele svoji Českou mši vánoční, zněla mu dost možná v uších všudypřítomná hudba Mozartova. Rožmitálský kantor totiž rakouského génia nesmírně obdivoval a jeho hudba pro něj byla ztělesněním hudební dokonalosti,“ říká dirigent Václav Luks, specialista na barokní a klasicistní repertoár. „Mozartova Korunovační mše vznikla pro provedení při velikonoční bohoslužbě v salcburské katedrále roku 1779 a titul si vysloužila teprve díky oblibě svého provádění při různých pozdějších slavnostních příležitostech. Hudba tohoto Mozartova díla byla tedy určena pro zcela jiné prostředí a zcela jiné publikum, než pro jaké komponoval svá díla Jakub Jan Ryba. Přesto v prostých harmoniích ‚Rybovky‘ nemůžeme přeslechnout mozartovský vzor a jedinečnou melodickou invenci nesmírně hudebně vzdělaného kantora, který zkomponoval též velké množství velmi náročné a umělecky ambiciózní hudby a který dokázal i do prosté hudby pastorální mše vložit otisk své geniality,“ připomíná Václav Luks, který bude Českou filharmonii řídit poprvé.
Missa pastoralis bohemica, nazývaná většinou Česká mše vánoční nebo „Hej, mistře“, je jakousi obdobou jesličkové hry, aplikovanou na strukturu mše. Jednoduchý děj o zvěstování Kristova narození a příchodu pastýřů k jesličkám nemá s latinským liturgickým textem mnoho společného. Skladba vznikla v roce 1796, v době autorova relativně nejklidnějšího a nejšťastnějšího období. Má důsledně pastorální charakter. Její svěží a radostná hudba je stejně srozumitelná jako půvabný text. Děj je přenesen do domácího českého prostředí.
Skladba se prostřednictvím opisů rychle rozšiřovala do celých Čech a její provozování pokračovalo i po Rybově smrti. Ač jde o dílo dobově výjimečné, nezdá se, že by Ryba přikládal svému pojetí české vánoční mše zvláštní význam. Ve svých denících se nikde o mši „Hej, mistře“ nezmínil. Ani o jejím vzniku, ani o provedení, figuruje pouze jako položka v jeho vlastním soupisu skladeb. Zřejmě mimochodem, bez většího úsilí, se tedy Rybovi podařilo vytvořit geniální dramatické dílo, které – jakkoli skladebně prosté – je působivé dokonalým vyvážením všech užitých prostředků.
První český orchestr dosud nastudoval Rybovu Českou mši vánoční pouze dvakrát. Na vánočních koncertech v roce 2014 ji provedl tehdejší šéfdirigent České filharmonie Jiří Bělohlávek a přenášela se do kin po celé České republice a o tři roky později dirigent Vojtěch Jouza.
Korunovační mše C dur Wolfganga Amadea Mozarta je dokladem plného průniku hudebního klasicismu do oblasti duchovní hudby. Mozart s genialitou sobě vlastní provedl syntézu předchozího a vytvořil nový typ mešní kompozice, z něhož vycházely další generace skladatelů. Mozart si skladby z roku 1779 zjevně cenil, neboť ji během následující dekády znovu použil při mnoha příležitostech. Mše C dur zazněla mimo jiné i při korunovaci Františka II. na císaře Svaté říše římské národa německého v létě 1792. Název „Korunovační“ pravděpodobně vznikl jako pracovní označení mše mezi hudebníky vídeňské dvorní kapely, brzy se však obecně rozšířil a roku 1862 byl uveden i v prvním vydání Köchelova seznamu Mozartových skladeb.
Česká filharmonie hrála Korunovační mši C dur pouze na dvou koncertech ve Smetanově síni Obecního domu v březnu 1944. Za řízení Rafaela Kubelíka tehdy program doplnila další dvě Mozartova díla – Serenáda G dur a Koncert pro klavír a orchestr č. 20 d moll.
