Český večer na Pražském jaru – recitál Adama Plachetky

V Rudolfinu byla 17. května na programu Dvořákova Dramatická ouvertura, B 16, a Biblické písně, opus 99, B 185, s orchestrálním doprovodem a po přestávce předehry a árie ze Smetanových oper. Hrála Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín řízená Robertem Jindrou, zpíval basbarytonista Adam Plachetka.Zahájení koncertu Dvořákovou Dramatickou předehrou bylo, domnívám se, spíše dramaturgickým omylem – jistě by se našlo jiné skladatelovo dílo, které by tolik nešokovalo nekritickou závislostí na hudbě Richarda Wagnera. Nejsem si jistá, zda by samotného mistra Dvořáka potěšilo, byl-li úvodem představen jako autor této skladby, byť se i v jeho pozdější tvorbě prokazatelně objevují mnohé wagnerovské inspirace. Následovaly Biblické písně, z nichž prvních pět instrumentoval sám Antonín Dvořák, dalších pět pak Vilém Zemánek.Biblické písně vyzněly až nechopitelně, soustředěný výkon Adama Plachetky překrýval silně a až chaoticky nepropracovaně znějící orchestr. Jak si to vysvětlit? Nebylo snad na nazkoušení tohoto díla dost času? Ve druhé polovině skladby se akustické poměry poněkud zlepšily, bezesporu také díky tomu, že autor orchestrace Vilém Zemánek zřetelně upřednostnil lidský hlas oproti předchozí, snad zajímavější, ale až nemilosrdně husté Dvořákově partituře.V průběhu koncertu se ve hře orchestru začaly projevovat značné intonační disproporce mezi jednotlivými skupinami nástrojů. Navíc se zdálo, že koncert nebyl ze strany dirigenta a orchestru dostatečně připraven. Králem večera naštěstí zůstal basbaryton Adam Plachetka, který představil své pojetí jak písní Dvořákových, tak Smetanových árií vhodných pro jeho hlas, mířící (alespoň zatím) do oboru barytonového i basového, zkrátka basbarytonového. Když jsem nedávno slyšela na rozhlasové stanici Vltava jeho rozhovor s Vojtěchem Babkou, zaujalo mne jeho nadšení pro českou muziku, s níž se dosud v cizině, a to nejen ve svém vídeňském angažmá, nemá příležitost uplatnit. Bedřich Smetana byl k jeho hlasovému oboru opravdu štědrý a devětadvacetiletý pěvec si v současné době může z jeho tvorby svobodně vybírat. Je si vědom, že pro některé z rolí je ještě mladý, ale zpívá je bez jakékoli tenze tak, jak je v současné době chápe a cítí. Ví, že čas přinese další zrání, ale chce být připraven. Jako příklad tohoto svého přístupu uvádí roli Dona Giovanniho, kterého poprvé nastudoval jako pětadvacetiletý, postupně původní podobu role obohacoval o své další pěvecké a herecké zkušenosti a ve chvíli, kdy ve Vídeňské státní opeře onemocněl kolega, byl schopen jej zastoupit. Adamovi Plachetkovi, alespoň zatím, neschází pokora. Bude-li i nadále tak rozumný, jako je dosud (a proč by nebyl?), a nestane-li se něco, co by mu znemožnilo pěveckou kariéru, dočkáme se nejen jeho úspěchů, ale také postupného zrání jeho nesporného talentu. Má právo na to, aby jej postupně zatěžoval úkoly, a snad také dost soudnosti, aby jej nepřetížil.Z Čertovy stěny zvolil Rarachovu árii „Jen  hajej, holátko“ a už Kalinova árie „Jsem žebrák, po uši až zadlužen“ zvedla pražskojarní obecenstvo ze židlí. Následoval zpěv Krále Vladislava ze Smetanova Dalibora „V tak pozdní dobu povolal jsem vás“ a Přemyslova árie „Již plane slunce“ z Libuše. Posluchači byli zjevně velmi spokojeni a vynutili si dva přídavky – ještě jednu Vladislavovu árii z Dalibora a s osobitým humorem zazpívaného Bonifáce z Tajemství.Adam Plachetka zpíval česky bez jakýchkoli nadbytečných pěveckých manýr a s ryzím mladistvým citem pro jednotlivé postavy. Potěšil mnoho lidí, kteří mu drží palce a přejí mu jen to nejlepší. Ať mu štěstí přeje v následujícím Guglielmovi v milánské Scale a také nadále, například v únoru příštího roku jako Masettovi v Metropolitní opeře v New Yorku. A ještě – ať žije malá dcerka, která se manželům Plachetkovým narodila před týdnem!
Hodnocení autorky recenze: 75 %
(poznámka autorky: orchestr 60 %, Adam Plachetka 90 %)

Pražské jaro 2014
Adam Plachetka (basbaryton)
Dirigent: Robert Jindra
Filharmonie Bohuslava Martinů
17.května 2014 Dvořákova síň Rudolfina Praha

program:
Antonín Dvořák: Dramatická ouvertura
Antonín Dvořák: Biblické písně, op. 99
Bedřich Smetana: předehry a árie z oper Čertova stěna, Tajemství, Dalibor a Libuše

www.festival.cz

Foto Pražské jaro-Zdenek Chrapek